Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Zemřel skvělý teoretický fyzik Jiří Bičák

Zemřel skvělý teoretický fyzik Jiří Bičák

Prof. Jiří Bičák byl oceněn Nušlovou cenou pro rok 2017 za celoživotní přínos české astronomii.
Autor: David Malík.

Česká astronomická společnost s lítostí oznamuje, že 26. ledna 2024 nečekaně zemřel náš přední odborník v oblasti relativistické fyziky prof. RNDr. Jiří Bičák, DrSc., dr. h. c.

Jiří Bičák se narodil 7. ledna 1942 v Praze. V roce 1964 vystudoval teoretickou
fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1968 obhájil
kandidátskou disertační práci. Zabýval se především teorií relativity. V roce
1971 po návratu z půlročního pobytu na Caltechu v USA ve skupině Kipa Thorna
začal přednášet obecnou teorii relativity s aplikacemi v relativistické
astrofyzice a kosmologii. Vedl řadu diplomových a doktorských prací a založil tak
v Praze školu relativistické fyziky, kterou dále rozvíjejí jeho studenti a
spolupracovníci. V roce 1982 se habilitoval, v roce 1991 se stal profesorem
teoretické fyziky a v letech 1986-2003 vedl Ústav teoretické fyziky Univerzity
Karlovy, kde působil až do konce svého života. Podílel se na organizační práci v
rámci Matematicko-fyzikální fakulty UK, např. v její vědecké radě, i na dalších
českých vysokých školách. Vedl řadu grantových projektů, které umožnily práci
mnoha jeho studentům.

Zároveň Jiří Bičák udržoval úzké kontakty a spolupráci s odborníky na
relativistickou fyziku po celém světě, v posledních letech zejména v britské
Cambridgi a německé Postupimi. Pracovní pobyty na význačných zahraničních
pracovištích a spolupráci s předními světovými odborníky zprostředkovával i svým
kolegům a žákům. Aktivně působil v Mezinárodní společnosti pro obecnou relativitu
a gravitaci a v letech 2007-2017 byl pomocným redaktorem časopisu General
Relativity and Gravitation. Organizoval nebo se podílel na organizaci řady
mezinárodních konferencí v oboru. Česká astronomická společnost mu za zásluhy v
oboru astrofyziky udělila v roce 2017 Nušlovu cenu.

Kromě původního výzkumu na hranicích různých oblastí teorie gravitace se prof.
Bičák věnoval také přehledovým a popularizačním pracím, např. o historii oboru.
Byl zakládajícím členem Učené společnosti a významnou osobností českého vědeckého
života. Jeho aktivity přesahovaly rámec vědy i do širšího kulturního a
společenského kontextu. Do svých přednášek zařazoval různá obohacení z oblasti
literatury a výtvarného umění. Oblíbená byla i jeho účast na hudebních produkcích
při společenských akcích jeho katedry.

Odchod Jiřího Bičáka je velkou ztrátou nejen pro široký okruh jeho studentů,
kolegů a přátel. Ve svém díle však po sobě zanechal odkaz, který se natrvalo
zapsal do historie oboru a bude inspirativní pro generace jeho nástupců.

Petr Hadrava, Zdeněk Stuchlík, Vladimír Karas




O autorovi

Štítky: Jiří Bičák


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »