Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jarní rovnodennost přináší zodiakální světlo

Jarní rovnodennost přináší zodiakální světlo

Zodiakální světlo z observatoře Paranal v Chile. Autor: Yuri Beletsky
Zodiakální světlo z observatoře Paranal v Chile.
Autor: Yuri Beletsky
V pátek 20. března ve 12:43 SEČ vstupuje Slunce do znamení Berana (v dnešním souhvězdí Ryb) a přináší tak astronomické jaro. Tento pátek si vládu sluneční a hvězdná část dne rozdělí rovným dílem. Dále se pak budou dny prodlužovat a noci zkracovat. Slunce každým dnem bude zvětšovat svou výšku nad obzorem při své kulminaci a přinese nám tak kýžené jarní počasí. Bezměsíčné noci v době rovnodennosti však nabízí ještě jeden každoroční úkaz, o kterém kvůli současné míře světelného znečištění většina lidí ani netuší.

Zodiakální světlo přes půlku oblohy. Autor: Stefan Seip
Zodiakální světlo přes půlku oblohy.
Autor: Stefan Seip
Pokud se nacházíte mimo výraznou zář rušivého městského osvětlení (například vysoko v horách), můžete už v těchto dnech spatřit poměrně výrazný světelný kužel, sápající do výše až 25° nad obzor, a to v době, kdy je Slunce již déle jak hodinu pod obzorem (tedy kolem 19:30 a později). Zbytek oblohy (neruší-li zmíněné světelné znečištění) je již neskonale tmavý a plný hvězd. V oblasti nízko nad obzorem, takřka v nejjasnější části nazlátlého kužele, plným jasem připomíná svou účast na nebeské sféře planeta Venuše. Zapadá krátce po osmé hodině. Vrcholek tohoto zvláštního kužele zasahuje až do očima viditelné otevřené hvězdokupy zvané Plejády nebo Kuřátka v souhvězdí Býka. Měsíc vůbec neruší, vychází až v druhé půli noci a spěje do novu, kterého se dočkáme 26. března. Jsme mimo městské osvětlení a ten kužel tam stále září ještě 4 hodiny po západu Slunce. Sune se jako náplast na hvězdné obloze a pomalu zapadá spolu s ní. Všechny pozemské možnosti vysvětlení úkazu jsme vyčerpali. Tak o co tedy jde?

Jste-li skutečně svědky tohoto podivného kuželovitého světla, připomínajícího kolmý svit nějaké silné halogenové lampy a táhnoucího se přes zvířetníková souhvězdí od Ryb (na obzoru) až k Býku, či ještě výše, sledujete zodiakální světlo. Jde o rozptyl slunečního záření o miniaturní částečky (0,001 - 0,1 mm) meziplanetárního prachu, které se nachází v rovině ekliptiky (rovina zemské dráhy, kterou si myšleně promítáme na oblohu jako linii procházející zvířetníkovými souhvězdími). Celková hmotnost tohoto meziplanetárního prachu se odhaduje na 5x1016 kg. Jak Slunce prochází zvířetníkovými souhvězdími, ekliptika mění v průběhu roku pro daný čas sklon s obzorem. Největší úhel svírá s obzorem v období jarní rovnodennosti po západu Slunce a v období podzimní rovnodennosti před slunečním východem. V oblastech poblíž rovníku je zodiakální světlo pozorovatelné po celý rok, neboť nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo v záři soumraku či přesvětlených aglomerací. Z našich zeměpisných šířek jej můžeme na jaře sledovat večer po soumraku nad západním obzorem, na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem.

Protisvit. Autor: Yuri Betelski, ESO
Protisvit.
Autor: Yuri Betelski, ESO
Jas zodiakálního světla se dá srovnat s jasem chudší části Mléčné dráhy. Pokud na vašem pozorovacím stanovišti máte možnost Mléčnou dráhu spatřit, uvidíte s největší pravděpodobností i kužel zodiakálního světla. Nejlepší podmínky na světě k pozorování tohoto jevu mají například na Kanárských ostrovech nebo v Chile (kde leží i slavná observatoř ESO La Silla Paranal, jíž je Česká republika členem). V těchto končinách lze spatřit světlo nejen jako kužel, ale jako souvislý pás křižující Mléčnou dráhu a disponující výrazným zjasněním v místě na opačné straně oblohy než Slunce. V této oblasti oblohy jsou totiž částečky meziplanetární hmoty osvětlené Sluncem z našeho pohledu celé (tedy jsou v "úplňku") a do oka pozorovatele tak dopadá nejvíce světla. Tomuto oválně vyhlížejícímu zjasnění se příhodně říká "protisvit". V České republice však míru tak dokonale temné oblohy nenajdeme, takže protisvit můžeme obdivovat jen z úžasných fotografií pořízených například právě u chilské observatoře Paranal.

Podmínky k letošnímu pozorování jarního (tedy večerního) zodiakálního světla jsou naprosto ideální. Jak bylo řečeno, k jeho spatření je zapotřebí pokud možno tmavá obloha, a to nerušená jak pozemským rušivým světlem, tak i tím z vesmíru - v našem případě hlavně měsíčním svitem. Měsíc je v době letošní jarní rovnodennosti záležitostí ranní oblohy, tudíž jedinou překážkou by mohla být ta světla z měst.

Zodiakální světlo ze Sečské přehrady. Autor: Petr Komárek
Zodiakální světlo ze Sečské přehrady.
Autor: Petr Komárek
Chcete-li se tedy stát svědky zodiakálního světla a nejste zrovna v Chile či na Kanárských ostrovech, vyjeďte do hor. Tam si najděte místo, odkud máte odkrytý výhled k západnímu obzoru a jistotu, že někde tím směrem nezáří nějaká výrazná aglomerace. V naší republice to není bohužel příliš možné, ale dá se to. Dobrým tipem je například střední oblast Vysočiny, Orlické hory, či Praděd. Krkonoše jsou bohužel vinou své rekreační slávy už rušivými světly ovlivněny natolik, že pro sledování zodiakálního světla doporučujeme spíše jejich západní část (například vrch Medvědín). Z hlediska podmínek jsou na tom celkově nejlépe jižní Čechy. Tam si skutečně stačí najít vyvýšené místo (pokud možno s velkými městy za zády, na východě - aby západní obzor byl bezpečně temný).

Měsícem nerušený západní obzor nám příroda umožní přibližně do 27. března. V dalších dnech začne stoupat dorůstající Měsíc, který svou září jas zodiakálního světla přebije. Kromě tohoto světla můžeme v těchto dnech na večerní obloze po 20. hodině pozorovat u obzoru stále hůře viditelnou planetu Venuši coby výraznou večernici, v Býku pak zmíněnou hvězdnou kupu Plejády, ve Lvu planetu Saturn a pro majitele větších přístrojů jsou tu ještě stále poslední chvíle ke spatření slábnoucí komety C/2007 N3 Lulin v oblasti západní poloviny souhvězdí Blíženců.

Dodatek k 25. březnu 2009: Z četných reakcí na tento článek (za což velmi děkuji) vyplývá, že v České republice existují místa, odkud lze sledovat "protisvit". Jednou z lokalit je oblast severní části Jizerských hor.




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



49. vesmírný týden 2024

49. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 12. do 8. 12. 2024. Měsíc po novu se objeví na večerní obloze a bude v konjunkci s Venuší, která se jeví po západu Slunce jako výrazná Večernice na jihozápadě. Saturn, který je večer nad jihem ozdobí 6. 12. stín měsíce Titan. Jupiter je vidět celou noc a 7. 12. bude v opozici se Sluncem. Mars je stále výraznější a i když je vidět i později večer, stále má ideální podmínky viditelnosti ráno. Slunce je opět pokryto řadou větších skvrn, ale aktivita je jinak spíše nízká. Merkur popáté minula sonda BepiColombo. Raketa Falcon 9 již zvládla více než 400 úspěšných startů a SpaceX si za letošek připsala více úspěšných startů, než mnohé rakety historie za celou svoji životnost. Čína vyzkoušela nový nosič CZ-12. Před 385 lety byl poprvé pozorován přechod Venuše přes Slunce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Slnko

Slnko 1.12.2024

Další informace »