Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jasnou kometu C/2009 R1 McNaught najdeme v červnu nízko nad severním obzorem

Jasnou kometu C/2009 R1 McNaught najdeme v červnu nízko nad severním obzorem

Kometa na snímku Michaela Jaegera z 19. května 2010
Kometa na snímku Michaela Jaegera z 19. května 2010
Po více jak dvouleté přestávce se na noční obloze opět rýsuje malé kometární představení. To přinese další kometa objevená australským astronomem Robertem H. McNaughtem, která nese označení C/2009 R1 (McNaught). Kometa by měla být v období kolem letního slunovratu a krátce po něm viditelná pouhýma očima a v té době bude pozorovatelná celou noc. Žel jen při své nízké poloze nad severním obzorem...

Kometu objevil Robert H. McNaught na observatoři Siding Spring v Austrálii za pomoci 0.5m Uppsalla Schmidt teleskopu a CCD kamery. Objev provedl ze snímků pořízených 9. září 2009, na nichž se kometa jevila jako mírně kondenzovaný objekt o hvězdné velikosti kolem 17.3 magnitudy. Už krátce po objevu bylo jasné, že půjde o poměrně jasný objekt roku 2010, neboť při své vzdálenosti byla kometa již poměrně dost aktivní. Datum průchodu přísluním (nejbližším bodem u Slunce) byl určen na 2. července 2010. Při tomto okamžiku bude kometu od Slunce dělit vzdálenost asi 0.4 AU (tedy přibližně 60 milionů km). Přízemím ledové kometární jádro proletí už 15. června, a to ve vzdálenosti přibližně 3x větší (asi 1.1 AU).

Pohyb komety na obloze do počátku července. Zdroj: aerith.net.
Pohyb komety na obloze do počátku července. Zdroj: aerith.net.
Do počátku června bude kometa doménou spíše druhé poloviny noci a ranní oblohy. Ve čtvrtek 20. května se kometa přesunula do jižní oblasti souhvězdí Andromedy (dala se najít mezi hvězdami Alpheratz a Algenib, které tvoří východní "stranu" Pegasova čtverce). Tehdy již měla hvězdnou velikost kolem 8. magnitudy a byla pohodlně v dosahu malých dalekohledů a binokulárů. Na konci května bude nejspíše o magnitudu jasnější. 30. května bude jen 2.5° jižně od hvězdy Mirach v Andromedě. V té době bude mít na obloze velmi rychlý pohyb a 10. června se octne v Perseovi, kde o 4 dny později projde otevřenou hvězdokupou Mel 20 asi 2.8° jižně od hvězdy Mirfak. Následující den těsně míjí hvězdu delta Persei s hvězdnou velikostí 4. magnitudy. Sama kometa by měla být jen o magnitudu slabší (a tudíž již za dobrých podmínek již pozorovatelná pouhýma očima). Dne 21. června pak prolétá jen 2° severně nad Capellou ze souhvězdí Vozky a v té době by již mohla dosahovat 4. magnitudy. Poslední možnost k jejímu spatření pak máme na počátku července, kdy ji nalezneme vpravo od spojnice Castor-Pollux (jasné hvězdy v souhvězdí Blíženců) za pokročilého soumraku. Tehdy by měla dosahovat až 3.5 magnitudy. V době své maximální jasnosti bude kometa ležet v cirkumpolárních souhvězdích nízko nad severním obzorem a bude proto viditelná celou noc. Do letního slunovratu bude nejlépe pozorovatelná ráno před rozbřeskem, po něm spíše na večerní obloze.

Vyhledávací mapka komety pro červen, vždy pro půlnoc.
Vyhledávací mapka komety pro červen, vždy pro půlnoc.
K pozorování komety si proto najděte místo s dokonale odkrytým severním obzorem (v pásmu od severozápadu k severovýchodu), pokud možno mimo město. Dosáhne-li jasnost komety předpovězených optimistických hodnot, bude celý červen bez potíží vlasatice viditelná pouhýma očima. I tak je samozřejmě na takový objekt nejlepší namířit malý dalekohled (například myslivecký triedr), který zážitek mnohokrát umocní. Nutno též připomenout, že jasnost komety se nikdy nedá s jistotou předpovědět - kometa nás nakonec může velmi zklamat (ale i mile překvapit).

Raritní podívanou umožní poloha komety 11. července těm šťastlivcům, kteří budou mít jasnou oblohu během úplného zatmění Slunce v Tichomoří. Kometa bude ležet jen asi 10° na východ od zakrytého slunečního kotouče (a asi 4.5° západně od Merkuru) a v případě její vysoké jasnosti bude perlou nejedné fotografie z tohoto beztak jedinečného úkazu.

Pakliže se vám kometu podaří nafotografovat (či nakreslit) a nebudete si to chtít nechat pro sebe, určitě zašlete své snímky do redakce astro.cz na e-mailovou adresu info@astro.cz. K fotografii nezapomeňte uvést své jméno, čas a místo pozorování, případně technické údaje pořízeného snímku (fotoaparát, expozice...). Sejde-li se více snímků, vytvoříme fotogalerii. Zdařilé snímky můžete též zasílat do ČAM. Zajímavou fotografií by pak mohla být scenérie s kometou v závoji nočních svítících oblak.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] O kometě na Cometography.com
[2] Detailní informace včetně vývoje jasnosti na stránkách Seiichi Yoshidy
[3] Aktuální vyhledávací mapka
[4] Vyhledávací mapky k dalším vizuálně pozorovatelným kometám na www.kommet.cz (Jakub Černý)




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »