Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Malé zatmění Měsíce a zajímavý zákryt Slunce

Malé zatmění Měsíce a zajímavý zákryt Slunce

Zatmění Měsíce
Autor: Vít Novák

Během března nás čekají dva úkazy spojené se Sluncem a Měsícem. V prvním případě, 14. března 2025, se jedná o úplné zatmění Měsíce, z něhož však uvidíme pouze úplný začátek, tedy jeho polostínovou fázi a část částečného zatmění. O dva týdny a jeden den později nastává částečné zatmění Slunce. Ze střední Evropy se dočkáme skutečně pouze lehkého „vykousnutí“ slunečního disku, při němž bude Měsícem zakryto max. 20 % průměru Slunce (v závislosti na místě pozorování).

Na úvod by se asi slušelo vrátit se lehce k základní terminologii a objasnit, co v nadpisu dělá slovo zákryt. 

Schéma vzájemné polohy Slunce, Měsíce a Země. Princip zákrytů a zatmění. Autor: Karel Halíř
Schéma vzájemné polohy Slunce, Měsíce a Země. Princip zákrytů a zatmění.
Autor: Karel Halíř

Na připojeném obrázku je dobře patrné, kdy správně hovoříme o zatmění a kdy o zákrytu. Při zatmění se zatmívané těleso noří do stínu vrženého do prostoru jiným objektem. Správně tedy nazýváme zatměním situaci, když se při úplňku do stínu Země dostane Měsíc. O něco obtížněji lze také sledovat zatmění měsíců velkých planet, či jejich vzájemná zatmění. Zcela něco jiného však nastává v okamžiku, kdy se mezi Zemi a Slunce dostane jiné těleso a vrhá na naši planetu svůj stín. Takové úkazy bychom měli označovat jako zákryty. Řeč by měla být především o zákrytu Slunce Měsícem, nazývaném ale obecně zatmění Slunce. 

V astronomii se samozřejmě setkáváme i s dalšími principiálně stejnými případy. Ze Země můžeme na Slunci vidět průměty vnitřních planet. Tehdy mluvíme o přechodech Merkuru či Venuše přes sluneční disk. Stále populárnější jsou pak zákryty hvězd tělesy Sluneční soustavy. V těchto případech se mezi nás a vzdálenou hvězdu postaví Měsíc, planetka či jiné malé těleso náležící do našeho solárního systému.

Zatmění Měsíce

Ale pojďme se vrátit k nadcházejícím úkazům připadajícím na letošní březen. Velice pěkně zní konstatování, že 14. března 2025 nastává úplné zatmění Měsíce. Pro Evropu je to ale informace s velkým ALE. Celý průběh úkazu totiž uvidí pozorovatelé z obou Amerik a přilehlých oblastí Tichého a Atlantického oceánu. Z Evropy, především té západní, zájemci spatří pouze necelou první polovinu zatmění (včetně části úplného). Z České republiky spatříme jen polostínovou fázi a jen samý začátek částečné fáze ráno těsně před západem Měsíce. 

Průběh zatmění Měsíce 14. března 2025
Průběh zatmění Měsíce 14. března 2025
Polostínové zatmění začíná ve 3:57:09 UT na ještě dostatečně tmavé obloze (hS = -14°) a úplňkovým Měsícem ve výšce 13,5°. Problém je v tom, že polostínu si bez citlivých přístrojů lze všimnout až podstatně později, když se disk Luny více přiblíží k plnému stínu. Určitou šanci snad dostaneme před šestou hodinou našeho času (SEČ). To už ale bude začínat občanské svítání (hS = -6°) a Měsíc klesne k 5° nad ideálním západním horizontem. 

V okamžiku začátku částečné fáze zatmění, v 5:09:23 UT bude situace ještě svízelnější. Měsíc se téměř bude dotýkat obzoru (+2,2°) a na opačné straně oblohy bude právě vycházet Slunce (-2,7°). Výše uvedené údaje o pozicích naší hvězdy a našeho nebeského průvodce platí pro Rokycany. Takže na Moravě bude situace ještě nepříznivější. Naopak, pokud se posuneme na západ, vyhlídky se sice v řádu jednotek minut zlepší, ale rozdíl bude i tak prakticky zanedbatelný. Na hvězdárně v Rokycanech pak Měsíc zapadá v 6:25 SEČ, kdy bude stínem Země zakryto přibližně 20 % měsíčního průměru. Jen pro zajímavost ještě několik důležitých, leč pro nás nezajímavých časů:

Začátek úplného zatmění      6:25:58 UT
Maximální fáze               6:58:45 UT
Konec úplného zatmění        7:32:01 UT
Konec částečného zatmění     8:48:18 UT
Konec polostínového zatmění 10:00:32 UT
 

Další úplné zatmění Měsíce nás čeká zanedlouho, ještě koncem léta letošního roku. Večer 7. září 2025, uvidíme o trochu delší druhou část úkazu než tentokrát (počínaje začátkem úplného zatmění až po jeho polostínový závěr) na východní obloze.

Zatmění slunce

Podstatně příznivější pozorovací podmínky nás čekají při druhém březnovém úkazu, který uvidíme v jeho plném rozsahu. Dva týdny a jeden den po zatmění Měsíce nás čeká v sobotu 29. 3. 2025 zatmění (zákryt) Slunce. Jedná se o částečné zatmění, při němž tedy plný měsíční stín mine naši planetu a do polostínu se dostane především severozápadní Evropa včetně České republiky.

Obrázek průněhu a míst viditelnosti částečného zatmění Slunce 29. 3. 2025. Úplné zatmění nenastane, protože stín Měsíce nedopadne na zemský povrch. Polostín zasáhne část Evropy a Severní Ameriky. Nejvýraznější fáze bude v severní Kanadě poblíž Hudsonova zálivu (zelená hvězdička). Autor: Fred Espenak
Obrázek průněhu a míst viditelnosti částečného zatmění Slunce 29. 3. 2025. Úplné zatmění nenastane, protože stín Měsíce nedopadne na zemský povrch. Polostín zasáhne část Evropy a Severní Ameriky. Nejvýraznější fáze bude v severní Kanadě poblíž Hudsonova zálivu (zelená hvězdička).
Autor: Fred Espenak
Nejvýraznější bude částečné zatmění při sledování z Kanady a Grónska. Tam bude zakryto v čase maximální fáze více než 80 % disku.  Na území Česka bude úkaz možné sledovat okolo poledne ve výšce více než 40° nad jihem. Při maximální fázi zákrytu bude Měsíc překrývat až 22 % kotouče naší hvězdy. Nejpříznivější podmínky (největší zákryt) bude možné spatřit ze severozápadních Čech.

Kompletní nebeské představení bude trvat přibližně jeden a půl hodiny. Začátek zatmění pro hvězdárnu v Rokycanech byl spočten na 10:33:03,5 UT. Od tohoto okamžiku se z pravého (západního) kraje začne do slunečního disku „zakusovat“ silueta tmavého Měsíce v novu. 

Maximum úkazu připadá na čas 11:16:31,4 UT. Magnituda v maximu dosáhne 0,20400 průměru slunečního disku. Na různých místech republiky se okamžik největšího zákrytu bude lišit v řádu jednotek minut. Na samém západě Čech, v Aši, se pozorovatelé maximální fáze dočkají již v 11:15:26 UT a magnituda překrytí tam bude 0,23195. Naopak v Lanžhotě, na jihovýchodě republiky, nastane maximum až v 11:19:26 UT a velikost zatmění dosáhne jen hodnoty 0,13744.

Konce zatmění v Rokycanech se nejvytrvalejší pozorovatelé dočkají ve 12:00:12,4 UT. Měsíční okraj Slunce opustí téměř přesně u jeho severního (horního) okraje.   

Na samý závěr pouze krátké, leč velice důležité upozornění. Při přímém pohledu na Slunce hrozí vážné či dokonce trvalé poškození zraku! Proto je naprosto nezbytné užití speciálního kvalitního filtru.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránka k zatmění Slunce 29. 3. 2025 na astro.cz
[2] Všechna zatmění na astro.cz



O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Zatmění Měsíce 2025, Částečné zatmění Slunce 29. 3. 2025


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »