Maximální jasnost Venuše

Co ovlivňuje jasnost Venuše?

Venuše i Země obíhají okolo Slunce, každá jinou rychlostí, takže se průběžně mění jejich vzájemná vzdálenost. Nejblíže jsou si v období kolem dolní konjunkce, a to „jen“ 40 milionů kilometrů. Naopak během horní konjunkce jsou od sebe přes 250 milionů kilometrů daleko. Bavíme se tedy o více než šestinásobném rozdílu vzdáleností.

Když je k nám Venuše blíž, je na nebi větší. Plošná velikost se mění nepřímo s kvadrátem vzdálenosti. Takže v nejbližším bodě je Venuše co do plochy téměř 40x větší než v nejvzdálenější poloze. Zní naprosto logicky, že by tím pádem měla být i skoro 40x jasnější. Je tu samozřejmě jedno ale.

Venuše je vnitřní planeta, obíhá ke Slunci blíž než my. Díváme se na ni „zvenčí“. A proto nám jeví jednotlivé fáze, stejně jako to známe u Měsíce. V horní konjunkci je v „úplňku“ a můžeme tak teoreticky pozorovat celý její kotouč osvícený Sluncem, zatímco při dolní konjunkci na ni svítí Slunce „zezadu“ a pro nás je tak Venuše prakticky v „novu“ a pouze světlo rozptýlené v její atmosféře vytváří kolem ní tenký jasný lem.

A tady je právě celá ta potíž s tou naší jasností. Když je k nám Venuše nejblíže, takže je plošně největší, je zároveň v „novu“, kdy neodráží skoro žádné sluneční světlo nebo jen nepatrně. Naopak když je v „úplňku“ a celý její kotouč je ozářený Sluncem, je zároveň tak daleko a tak malá, že to skoro ani nestojí za řeč. Maximum jasnosti tak očividně musíme hledat úplně jinde než v těchto dvou extrémech.

Odbočka k pozorování Venuše

Do možností Venuši vůbec pozorovat navíc vstupuje ještě Slunce jako takové. Při obou konjunkcích je, už z podstaty pojmu konjunkce, ve stejném směru jako Slunce. Kvůli rozdílným sklonům oběžných drah sice Sluneční kotouč většinou shora nebo zespoda „mine“. A jen velmi výjimečně dojde v horní konjunkcí k zákrytu Sluncem nebo v dolní konjunkci k přechodu Venuše před Sluncem (ti šťastnější a připravenější mohli tento jev pozorovat v červnu 2012, nejbližší další šance bude zase v roce 2117). Každopádně tak jako tak se díváme směrem ke Slunci. Takže v obou konjunkcích je běžné pozorování dalekohledy prakticky nemožné. Bez ohledu na to, jestli je Venuše zrovna v „novu“ nebo v „úplňku“.
 
Ideální čas pro pozorování Venuše je proto úplně jindy – když je na nebi naopak úhlově co nejvíc vzdálená od Slunce. Tomuhle se říká „maximální elongace“ a Venuše se při ní od Slunce vzdálí asi na 46 stupňů. A to je dost nejen na to, abychom se nemuseli bát na ni namířit dalekohled, ale při vhodném sklonu ekliptiky dokonce i dost na to, aby Slunce bylo schované pod obzorem a Venuše tak zářila jako nejjasnější bod na potemnělé obloze.

Tady přitom záleží na tom, jestli je Venuše ještě před dolní konjunkcí, nebo už po ní, neboli „na které straně od Slunce je“. Podle toho buď zapadá později v noci po Slunci, pozorujeme ji večer na západě a říkáme jí Večernice. Anebo vychází brzo ráno před Sluncem, pozorujeme ji ráno na východě a říkáme jí Jitřenka.

Mimochodem, v tomhle udělali astronomové trochu terminologický hokej. Protože oficiální názvosloví se řídí podle toho, kterým směrem od Slunce se Venuše nachází. Takže když Venuše zapadá večer na západě, říkají tomu „východní elongace“. A naopak, když ráno vychází na východě, nazývá se to „západní elongace“.

Jak je to teda s tou maximální jasností?

Ale zpátky k té naší jasnosti. Jasnost Venuše na obloze je očividně výsledkem přetahované mezi její fází a vzdáleností od nás. Jak se k nám Venuše blíží, její kotouček roste, ale zároveň se z něj ukrajuje čím dál užší srpek. Nejjasnější tak bude někde „uprostřed“ těch dvou faktorů.

Stojí za povšimnutí, že v maximální elongaci svírá Slunce–Venuše–Země pravý úhel. Takže zrovna v tomhle okamžiku je Venuše osvětlená úplně přesně z poloviny, tedy je přesně ve fázi „čtvrti”. (Ono to teda není úplně přesně, to by platilo v jednoduchém modelu kruhových drah, s elipsami je to malinko jinak, ale tím si to teď nebudeme kazit.) Pokud se teď těšíte, že tohle je ta správná odpověď na maximální jasnost, tak vás zklamu. V maximální elongaci je totiž od nás Venuše stále moc daleko, její kotouček má velikost jen 24 ".

To optimum, kdy se ty dva faktory potkají a Venuše svítí nejvíc, je zhruba pět týdnů před a po dolní konjunkci, při elongaci kolem 37–39 stupňů. Venuše je sice osvětlená už jen zhruba ze čtvrtiny, ale zároveň je k nám mnohem blíž a kotouček má velikost 40". V porovnání s maximální elongací teď dává matematický smysl, její 24″ kotouček osvětlený z poloviny je prostě míň osvětlené plochy než 40″ kotouček osvětlený ze čtvrtiny.

A to se děje právě v těchto dnech.

Sezóna planet se blíží

V období maximální jasnosti svítí Venuše s magnitudou kolem −4,8. Třetí nejjasnější objekt na nebi, hned po Slunci a Měsíci. Je tak jasná, že ji můžeme na nebi vidět vlastníma očima i za bílého dne. A v noci za opravdu tmavé oblohy vrhá i slabý stín.

V našem současném podvečerním pozorování je ale ještě jeden háček. Elongace 38 stupňů od Slunce vypadá jako dostatečná vzdálenost na to, aby Slunce zmizelo pod obzor a nechalo Venuši zářit na tmavé podvečerní obloze. Leč to toho vstupuje ještě momentální sklon ekliptiky. Který je bohužel zrovna v těchto dnech večer dost plochý. Takže Venuše zapadá ještě za světla a na večerní obloze ji spatříme jen obtížně, v soumraku nízko nad obzorem.

Aktuální maximální jasnost si tedy moc neužijeme. Ale jakmile Venuše projde 24. října dolní konjunkcí, začne rychle zjasňovat do dalšího maxima, které nastane 29. listopadu. A to nám už bude sklon ekliptiky mnohem vstřícnější. Celý zbytek roku nám proto bude jasně svítit na ranní obloze.

A protože ke konci roku budou ve vhodných pozorovacích pozicích i další planety – Mars, Jupiter, Saturn, Uran i Neptun, čeká nás během adventu parádní planetární přehlídka!

Nechcete už nikdy minout žádné podobné úkazy? Přidejte si do svého kalendáře sdílený český kalendář nebeských úkazů – www.jantichy.cz/ukazy.