Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Počasí při úplném zatmění slunce 21. srpna 2017

Počasí při úplném zatmění slunce 21. srpna 2017

Kamera EPIC (Earth Polychromatic Imaging Camera) na palubě družice DSCOVR (Deep Space Climate Observatory) zachytila 21. srpna 2017 z libračního bodu L1 mezi Zemí a Sluncem přechod stínu Měsíce přes Severní Ameriku na plně osvětlené polokouli Země.
Autor: NASA EPIC Team

Úplné zatmění slunce 21. srpna 2017 proběhlo nad územím Spojených států amerických a tak tento vzácný jev mohlo sledovat velké množství lidí, ať už místních, nebo turistů z blízka i z daleka. Pozorování někdy zhatí počasí, a i v tomto případě na některých místech zatmění nebylo možné pozorovat vůbec. Naštěstí v dnešní době jsou krátkodobé předpovědi počasí už dostatečně přesné na to, aby se podle nich mohli lidé zařídit.

Počasí nad USA sledují zejména družice GOES (Geostationary Operational Environmental Satellite). V operačním provozu jsou nyní dvě: GOES-13 na pozici GOES-East nad východním pobřežím USA na 75° západní délky a GOES-15 na pozici GOES-West na 135° západní délky. Loni vypuštěná nejnovější družice GOES-16 by měla být uvedena do operačního provozu v listopadu 2017. Družice snímkují Zemi každých 30 minut v několika spektrálních oborech. Snímky z pozic East a West jsou posunuty o 15 minut. Pro účely tohoto článku využijeme snímků ve viditelné oblasti spektra. Snímky mají uveden světový čas UT a rozlišení 8 km na pixel.

Předpověď oblačné pokrývky s dvoudenním předstihem ze soboty 19. srpna v 11:45 středoamerického letního času na pondělí 21. srpna 2017 během zatmění slunce. Autor: www.weather.com
Předpověď oblačné pokrývky s dvoudenním předstihem ze soboty 19. srpna v 11:45 středoamerického letního času na pondělí 21. srpna 2017 během zatmění slunce.
Autor: www.weather.com

Na meteorologické předpovědní mapě, kterou pravidelně aktualizoval server weather.com, je patrná situace předpovídaná asi 2 dny před zatměním. Na následujících snímcích z družice GOES-West můžeme sledovat stín Měsíce nejprve nad Tichým oceánem a poté už nad územím USA. A samozřejmě také oblačnost před průchodem stínu a po něm. První snímek má čas 17:00 UT, tedy 10:00 PDT (Pacifického letního času) a je na něm vidět, jak se stín Měsíce ještě nad Tichým oceánem blíží k pobřeží. Na dalších snímcích je patrný postup stínu přes pevninu.

Stín Měsíce 21. srpna v 17:00 UT z družice GOES-West Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna v 17:00 UT z družice GOES-West
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna v 17:30 UT z družice GOES-West Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna v 17:30 UT z družice GOES-West
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:00 UT z družice GOES-West Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:00 UT z družice GOES-West
Autor: NOAA

 

Další  snímky pocházejí z družice GOES-East. První z nich má čas 17:15 UT, tedy 10:15 PDT. Poslední snímek se stínem nad Atlantikem má čas 19:15 UT, tedy 15:15 EDT (východoamerického letního času).

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 17:15 UT nad USA z družice GOES-East Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 17:15 UT nad USA z družice GOES-East
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 17:45 UT nad USA z družice GOES-East Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 17:45 UT nad USA z družice GOES-East
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:15 UT nad USA z družice GOES-East Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:15 UT nad USA z družice GOES-East
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:45 UT nad USA z družice GOES-East Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:45 UT nad USA z družice GOES-East
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 19:15 UT nad Atlantikem  z družice GOES-East Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 19:15 UT nad Atlantikem z družice GOES-East
Autor: NOAA

Ze snímků je patrné, že v době úplného zatmění byla výrazná oblačnost na východě Nebrasky, v Kansasu a sporadická oblačnost ve všech dalších státech až k Atlantiku. Menší oblačnost byla dokonce na některých místech nad Wyomingem.

Tyto a další meteorologické snímky je možné stáhnout až do tří týdnů po datu pořízení z webu www.goes.noaa.gov.
 

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NOAA - Geostationary Satellite Server
[2] GOES - Geostationary Operational Environmental Satellite
[3] NASA - Total Solar Eclipse August 21, 2017
[4] GMT to EDT to CDT to MDT to PDT Converter



O autorovi

Josef Chlachula

Josef Chlachula

Pochází ze Starého Města u Uherského Hradiště. Nejprve se v 6 letech po startu Jurije Gagarina začal zajímat o kosmonautiku, později rozšířil zájem o astronomii. Začal brýlovým dalekohledem vlastní konstrukce, později si postavil 15 cm zrcadlový dalekohled. Od roku 1974 začal působit na hvězdárně ve Zlíně. Věnoval se proměnným hvězdám, nebeské mechanice, vedl výpočetní sekci, astronomický kroužek a v roce 1988 poprvé letní astronomický tábor na Držkové u Zlína. Tábory se stále každoročně pořádají, nyní ve Vlčkové. Na zlínské hvězdárně se věnoval popularizační práci, zejména veřejným přednáškám a vydával také její zpravodaj Zorné pole. Je zakládajícím členem Zlínské astronomické společnosti. V roce 1995 jako člen výkonného výboru České astronomické společnosti založil a provozoval web server astro.cz. Denně vytváří českou verzi Astronomického snímku dne.

Štítky: Americké zatmění, Počasí


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »