Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Počasí při úplném zatmění slunce 21. srpna 2017

Počasí při úplném zatmění slunce 21. srpna 2017

Kamera EPIC (Earth Polychromatic Imaging Camera) na palubě družice DSCOVR (Deep Space Climate Observatory) zachytila 21. srpna 2017 z libračního bodu L1 mezi Zemí a Sluncem přechod stínu Měsíce přes Severní Ameriku na plně osvětlené polokouli Země.
Autor: NASA EPIC Team

Úplné zatmění slunce 21. srpna 2017 proběhlo nad územím Spojených států amerických a tak tento vzácný jev mohlo sledovat velké množství lidí, ať už místních, nebo turistů z blízka i z daleka. Pozorování někdy zhatí počasí, a i v tomto případě na některých místech zatmění nebylo možné pozorovat vůbec. Naštěstí v dnešní době jsou krátkodobé předpovědi počasí už dostatečně přesné na to, aby se podle nich mohli lidé zařídit.

Počasí nad USA sledují zejména družice GOES (Geostationary Operational Environmental Satellite). V operačním provozu jsou nyní dvě: GOES-13 na pozici GOES-East nad východním pobřežím USA na 75° západní délky a GOES-15 na pozici GOES-West na 135° západní délky. Loni vypuštěná nejnovější družice GOES-16 by měla být uvedena do operačního provozu v listopadu 2017. Družice snímkují Zemi každých 30 minut v několika spektrálních oborech. Snímky z pozic East a West jsou posunuty o 15 minut. Pro účely tohoto článku využijeme snímků ve viditelné oblasti spektra. Snímky mají uveden světový čas UT a rozlišení 8 km na pixel.

Předpověď oblačné pokrývky s dvoudenním předstihem ze soboty 19. srpna v 11:45 středoamerického letního času na pondělí 21. srpna 2017 během zatmění slunce. Autor: www.weather.com
Předpověď oblačné pokrývky s dvoudenním předstihem ze soboty 19. srpna v 11:45 středoamerického letního času na pondělí 21. srpna 2017 během zatmění slunce.
Autor: www.weather.com

Na meteorologické předpovědní mapě, kterou pravidelně aktualizoval server weather.com, je patrná situace předpovídaná asi 2 dny před zatměním. Na následujících snímcích z družice GOES-West můžeme sledovat stín Měsíce nejprve nad Tichým oceánem a poté už nad územím USA. A samozřejmě také oblačnost před průchodem stínu a po něm. První snímek má čas 17:00 UT, tedy 10:00 PDT (Pacifického letního času) a je na něm vidět, jak se stín Měsíce ještě nad Tichým oceánem blíží k pobřeží. Na dalších snímcích je patrný postup stínu přes pevninu.

Stín Měsíce 21. srpna v 17:00 UT z družice GOES-West Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna v 17:00 UT z družice GOES-West
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna v 17:30 UT z družice GOES-West Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna v 17:30 UT z družice GOES-West
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:00 UT z družice GOES-West Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:00 UT z družice GOES-West
Autor: NOAA

 

Další  snímky pocházejí z družice GOES-East. První z nich má čas 17:15 UT, tedy 10:15 PDT. Poslední snímek se stínem nad Atlantikem má čas 19:15 UT, tedy 15:15 EDT (východoamerického letního času).

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 17:15 UT nad USA z družice GOES-East Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 17:15 UT nad USA z družice GOES-East
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 17:45 UT nad USA z družice GOES-East Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 17:45 UT nad USA z družice GOES-East
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:15 UT nad USA z družice GOES-East Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:15 UT nad USA z družice GOES-East
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:45 UT nad USA z družice GOES-East Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 18:45 UT nad USA z družice GOES-East
Autor: NOAA

Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 19:15 UT nad Atlantikem  z družice GOES-East Autor: NOAA
Stín Měsíce 21. srpna 2017 v 19:15 UT nad Atlantikem z družice GOES-East
Autor: NOAA

Ze snímků je patrné, že v době úplného zatmění byla výrazná oblačnost na východě Nebrasky, v Kansasu a sporadická oblačnost ve všech dalších státech až k Atlantiku. Menší oblačnost byla dokonce na některých místech nad Wyomingem.

Tyto a další meteorologické snímky je možné stáhnout až do tří týdnů po datu pořízení z webu www.goes.noaa.gov.
 

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NOAA - Geostationary Satellite Server
[2] GOES - Geostationary Operational Environmental Satellite
[3] NASA - Total Solar Eclipse August 21, 2017
[4] GMT to EDT to CDT to MDT to PDT Converter



O autorovi

Josef Chlachula

Josef Chlachula

Pochází ze Starého Města u Uherského Hradiště. Nejprve se v 6 letech po startu Jurije Gagarina začal zajímat o kosmonautiku, později rozšířil zájem o astronomii. Začal brýlovým dalekohledem vlastní konstrukce, později si postavil 15 cm zrcadlový dalekohled. Od roku 1974 začal působit na hvězdárně ve Zlíně. Věnoval se proměnným hvězdám, nebeské mechanice, vedl výpočetní sekci, astronomický kroužek a v roce 1988 poprvé letní astronomický tábor na Držkové u Zlína. Tábory se stále každoročně pořádají, nyní ve Vlčkové. Na zlínské hvězdárně se věnoval popularizační práci, zejména veřejným přednáškám a vydával také její zpravodaj Zorné pole. Je zakládajícím členem Zlínské astronomické společnosti. V roce 1995 jako člen výkonného výboru České astronomické společnosti založil a provozoval web server astro.cz. Denně vytváří českou verzi Astronomického snímku dne.

Štítky: Americké zatmění, Počasí


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »