Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Polární záře na Saturnu
Pavel Koten Vytisknout článek

Polární záře na Saturnu

Dynamika polární záe na Saturnu.
Dynamika polární záe na Saturnu.
Dlouhou dobu se předpokládalo, že polární záře na této planetě jsou určitým křížencem mezi stejnými jevy na Zemi a Jupiteru. Nyní se na základě dat získaných HST a sondou Cassini ukazuje, že tato představa nebyla správná. Saturnovy polární záře se svými projevy výrazně liší od ostatních planet.

V průběhu experimentu uskutečněného týmem amerických a evropských vědců - pod vedením Johna Clarka z Bostonské univerzity - studoval Hubbleův kosmický dalekohled polární záře na Saturnu v ultrafialovém světle po dobu několika týdnů. Ve stejném období sonda Cassini - tehdy ještě na cestě k planetě - zaznamenávala rádiové záření z polárních oblastí planety a zároveň měřila úroveň slunečního větru. Výsledky jsou nyní představeny v časopise Nature, v čísle, které vychází 17. února.

Podobně jako na Zemi se i polární záře na Saturnu mění ze dne na den, pohybují se či naopak zůstávají stacionární. Na rozdíl od Země ale mohou trvat i několik dnů. Mnohem větší roli zde překvapivě hraje tlak slunečního větru, zatímco v případě naší planety je hnacím motorem magnetické pole Slunce slunečním větrem nesené. U Saturnu navíc nemá příliš velký vliv orientace magnetického pole.

Jsou tu i některé podobnosti. Vysílané rádiové vlny se zdají být spojeny s jasnými oblastmi polárních září, což naznačuje podobné fyzikální procesy, které toto záření generují, jako na naší planetě. Odlišností je přesto více. Se zjasňováním polární záře se na Saturnu zmenšuje poloměr zářícího prstence, který obklopuje pól. V případě Země se naopak polární oblasti nakrátko zcela zaplní světlem, aby poté prstenec zeslábl a začal expandovat. Ve srovnání s oběma planetami, kde má velký význam sluneční vítr - ačkoliv u každé z nich působí jinak - je jeho vliv na polární záře Jupiterovy velmi malý.

Nové snímky navíc ukázaly, že aurorální prstenec je u Saturnu občas spíše spirálou, jejíž konce nejsou spojeny.

Nyní, když je sonda Cassini oběžnicí planety Saturn, může tým vědců její polární záře zkoumat ještě detailněji.

Zdroj: Hubble ESA information center.




O autorovi



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »