Polární záře na Saturnu

V průběhu experimentu uskutečněného týmem amerických a evropských vědců - pod vedením Johna Clarka z Bostonské univerzity - studoval Hubbleův kosmický dalekohled polární záře na Saturnu v ultrafialovém světle po dobu několika týdnů. Ve stejném období sonda Cassini - tehdy ještě na cestě k planetě - zaznamenávala rádiové záření z polárních oblastí planety a zároveň měřila úroveň slunečního větru. Výsledky jsou nyní představeny v časopise Nature, v čísle, které vychází 17. února.

Podobně jako na Zemi se i polární záře na Saturnu mění ze dne na den, pohybují se či naopak zůstávají stacionární. Na rozdíl od Země ale mohou trvat i několik dnů. Mnohem větší roli zde překvapivě hraje tlak slunečního větru, zatímco v případě naší planety je hnacím motorem magnetické pole Slunce slunečním větrem nesené. U Saturnu navíc nemá příliš velký vliv orientace magnetického pole.

Jsou tu i některé podobnosti. Vysílané rádiové vlny se zdají být spojeny s jasnými oblastmi polárních září, což naznačuje podobné fyzikální procesy, které toto záření generují, jako na naší planetě. Odlišností je přesto více. Se zjasňováním polární záře se na Saturnu zmenšuje poloměr zářícího prstence, který obklopuje pól. V případě Země se naopak polární oblasti nakrátko zcela zaplní světlem, aby poté prstenec zeslábl a začal expandovat. Ve srovnání s oběma planetami, kde má velký význam sluneční vítr - ačkoliv u každé z nich působí jinak - je jeho vliv na polární záře Jupiterovy velmi malý.

Nové snímky navíc ukázaly, že aurorální prstenec je u Saturnu občas spíše spirálou, jejíž konce nejsou spojeny.

Nyní, když je sonda Cassini oběžnicí planety Saturn, může tým vědců její polární záře zkoumat ještě detailněji.