Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Cizinec v cizím světě
Pavel Koten Vytisknout článek

Cizinec v cizím světě

Snímek byl poízen 11. eervna 2004 sondou Cassini ze vzdálenosti 32 500 km. Misíc o prumiru 220 km je zde zachycen s rozlišením 190 metru na pixel.
Snímek byl poízen 11. eervna 2004 sondou Cassini ze vzdálenosti 32 500 km. Misíc o prumiru 220 km je zde zachycen s rozlišením 190 metru na pixel.
Planeta Saturn není mateřskou planetou svého měsíce Phoebe. Data získaná meziplanetární sondou Cassini potvrdila, že Phoebe pochází z vnějších částí Sluneční soustavy a Saturn jej před několika miliardami lety gravitačně zachytil. Sonda Cassini prolétla v těsné blízkosti měsíce 11. června loňského roku, krátce před vstupem na oběžnou dráhu planety prstenců.

Sonda minula měsíc ve vzdálenosti 2078 km celé tři týdny před tím, než se stala oběžnicí Saturna. Oběžná dráha Phoebe je totiž velmi zvláštní. Měsíc obíhá kolem planety po výstřední dráze vzdálené až 13 miliónů kilometrů. Dráha je navíc výrazně skloněná vzhledem k oběžným drahám dalších měsíců a kromě toho měsíc obíhá kolem planety retrográdně. Tyto poznatky už předem naznačovaly, že se nejspíš jedná o zachycené těleso, které nevzniklo zároveň s planetou. Data, získaná sondou Cassini toto podezření potvrdila a přinesla nový pohled na tento zajímavý měsíc.

Hned dvě studie publikované v časopise Nature tento týden jsou věnovány měsíci Phoebe. Sonda Cassini mezitím zkoumala i další Saturnovy měsíce a tak umožnila srovnat jejich vlastnosti s Phoebe. Ukázalo se, že jeho hustota je vyšší než hustota ostatních měsíců. Phoebe obsahuje více kamene a méně ledu. Podobá se tak spíše tělesům jako je Neptunům měsíc Triton či planeta Pluto. Obě tato tělesa jsou považována za objekty pocházející z Kuiperova pásu. Phoebe je nyní přiřazen do stejné skupiny. Data naznačují, že vznikl ve vzdálenějších oblastech Sluneční soustavy a je tedy tvořen nejvíce primitivním materiálem, který v naší planetární soustavě můžeme sledovat. Na povrchu měsíce byl detekován vodní led a také zmrzlý oxid uhličitý, což jsou sloučeniny běžně pozorované u komet pocházejících rovněž z vnějších částí planetárního systému. A podobně jako u komet i na Phoebe byly nalezeny různé sloučeniny uhlíku. Vědci jsou nyní přesvědčeni, že skutečně mají před sebou objekt z Kuiperova pásu. Dostali tak unikátní možnost takové těleso studovat, protože Kuiperův pás se nachází daleko za drahou Neptuna a bude trvat nejméně deset let, než sem dorazí první kosmická sonda. Projekt New Horizons počítá s průletem právě kolem některého tělesa Kuiperova pásu.

Historie putování tělesa Phoebe Sluneční soustavou byla zřejmě zajímavější než se původně zdálo. Data naznačují, že měsíc prošel i vyššími teplotami, takže se zřejmě dostal i blíže ke Slunci než je tomu dnes. Jeho povrch byl zahřátý a vodní led reagoval s křemičitany, což vedlo ke vzniku jakéhosi jílu, který byl na povrchu rovněž detekován. Vědci se tedy domnívají, že Phoebe nějakou dobu obíhal kolem Slunce než byl zachycen gravitací Saturna.


Zdroje:
Wired News
BBC News
Nature.com.




O autorovi



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »