Pozorování zákrytu hvězdy Aldebaran Měsícem na hvězdárně v Třebíči

Pozorování zákrytů hvězd Měsícem patřilo do odborných programů lidových hvězdáren, do kterých se mohli zapojit i amatéři. Program byl koordinován některou z observatoří, ať už hvězdárnou ve Valašském Meziříčí nebo hvězdárnou v Rokycanech.

Na hvězdárně v Třebíči působily v 80. letech 20. století dvě skupiny; zákrytáři a proměnáři. Činnost pozorovatelů proměnných hvězd máme v archivu bohatě doloženou protokoly a mapkami, o činnosti zákrytářů jsem se dovídal z vyprávění pamětníků a některých artefaktů (přijímač OMA 50 sestavený ing. Petrem Mudrou.) Z vyprávění jsem měl dojem, že se v Třebíči zákryty téměř nedají pozorovat, protože tato oblast je v zájmovém sektoru zákona schválnosti a buď dojde upozornění na úkaz příliš pozdě (v 80. letech chodily oběžníky poštou) nebo pozorování překazí jediný mrak na téměř čisté obloze.

Od roku 1994, kdy se na hvězdárně pohybuji, jsem zaznamenal několik (neúspěšných) pokusů o pozorování zákrytu Saturnu Měsícem. Později v roce 2008 jsem se pokusil o odpozorování planetkového zákrytu hvězdy TYC 0291-00146-1 planetkou Astraea. Toto pozorování bylo úspěšné a ve spolupráci s Janem Mánkem byl zpracován záznam a výsledky publikovány. Z té doby máme na hvězdárně přijímač DCF signálu s optickým a zvukovým výstupem a tak nastala příležitost využít techniku při výuce dětí v astronomickém kroužku.

Zákryt jasné hvězdy v pátek večer je lákavá příležitost. Ve Staré pozorovatelně máme dalekohled Newton 30 cm. Pozorovací domeček s odklopnou střechou už má svoji historii a dalekohled taky. Je na azimutální vidlicové montáži, takže přesnější vedení dá zabrat, ale díky velké sběrné ploše zrcadla dokáže částečně prokouknout mraky, a to se počítá. Na úrovni pověsti je informace, že mraky přitahuje místo na obloze, kam směřuje dalekohled. Podle tohoto pravidla pak stačí dva až tři různě zamířené dalekohledy a oblačnost se roztrhá.

Každé pozorování je potřeba připravit. Přístroje musí mít nabité baterie, je třeba otevřít pozorovatelnu s dalekohledem Meniscas a dalekohled nastavit pro očekávaný dav návštěvníků, případně postavit ještě přenosný Newton. Všechno minimálně hodinu předem! Potom je možné si nachystat vlastní pracoviště. Když jsem se k tomu dostal, ukázalo se, že hvězdárna zamrzla a nemůžu odklopit střechu. Nevěřil jsem. Problém způsobil sníh, který se dostal mezi protizávaží a stěnu pozorovatelny a tam střídavě zamrzal a tál podle denní/noční doby. Takže místo ladění techniky jsem utíkal pro elektrický přímotop s větrákem a pokusil se rozmrazit ledový spoj závaží se stěnou. Po dvaceti minutách led roztál a střecha se sklopila. Po nachystání techniky se přihlásilo počasí a začalo od severovýchodu posílat nesouvislou inverzní oblačnost.

Asi deset minut před začátkem úkazu proběhlo rozhodování, jestli má cenu posílat děti ven k dalekohledu, a počasí rozhodlo, že ne. Já jsem byl rozhodnut to nevzdat a navzdory oblačnosti a větru jsem se rozhodl zůstat, se mnou ještě další dva pracovníci hvězdárny, kteří pozorovali v tandemu u Meniscasu. Ten je v opravené pozorovatelně s odsuvnou střechou, chráněný před větrem, elektrický pohon… to jde. Dalekohled Newton 30 je v pozorovacím domečku o něco výše, stěny pozorovatelny jsou nižší a dalekohled nechrání před nárazy větru. Vidlice není vybavena pohonem, je potřeba navádět ručně a při záznamu videa do fotoaparátu rukou tlumit výkyvy tubusu od nárazů větru.

Pozorování vstupu hvězdy za neosvětlenou část Měsíce nedopadlo. Asi 10 sekund před tím přišel mrak a zakryl vše. Stejně jako ve vyprávění pamětníků. Po půl minutě se ukázal Měsíc bez Aldebaranu. Tak první kolo nemáme, v 18:55 si to zopakujeme. Přestávka přišla vhod pozorovatelům i záznamové technice. V tom počasí se z foťáku stal kus ledu a kapacita baterie poklesla. Během padesáti minut se foťák rozmrazil a podařilo se dobít baterii. Kromě toho jsem umístil na stránky hvězdárny jednu z mála fotografií Měsíce a Aldebaranu pořízených ještě před zákrytem.

Asi 10 minut před začátkem pozorování výstupu Aldebaranu za osvětlenou částí Měsíce se ukázalo, že oblačnosti začíná docházet trpělivost a postupně se rozpouští. Mraků bylo pořád ještě dost, ale pro Newton 30 byla většina z nich průhledných a šance na zachycení úkazu se tak zvýšila. Mraky se chovaly trochu jako filtr, který tlumí silný jas Měsíce a tak nebylo potřeba fotoaparát nijak složitě nastavovat. Nakonec to dopadlo dobře - výstup Aldebaranu byl krytý mrakem, ale v dalekohledu ještě dobře pozorovatelný. Tak ještě pobalit techniku a jít se rozmrazit. Při zpracování videa s akustickými značkami z DCF pípáku jsem určil čas výstupu pro Třebíč na 18:59:31 s přesností na sekundy, lépe to nešlo. 

 

Pozorování zákrytu tedy dopadlo celkem dobře. Pro náš dorost je to další zkušenost a pamětníci budou mít při vyprávěních na co vzpomínat.