Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Stín pouštního kompasu nad pevnou hrází

Stín pouštního kompasu nad pevnou hrází

Sluneční kompas

Při pozorování zákrytů hvězd planetkami je občas zajímavé podívat se, po kom že je ten kus skály, díky kterému blikne na obloze hvězda, vlastně pojmenován. Dnešní příběh má přesah do období války (druhé světové i následující studené). Nejdřív ale pojďme na jeho astronomickou část.

Finsen předpověď z Occultu
Finsen předpověď z Occultu
Ve čtvrtek 11. června 2026 v brzkých ranních hodinách projde jihozápadními Čechami stín planetky (1794) Finsen, která zakryje TYC 5150-00171-1 v souhvězdí Orla. Hvězda sice není z nejjasnějších (11,1 mag.), ale lákavá je určitě předpovězená délka zákrytu (až 4,2 sekundy) a pokles jasnosti (4,7 mag.). Drobnou vadou bude také svítání (Slunce -11).

Tyto parametry by ale měly umožnit sledování úkazu i vizuálním pozorovatelům se středními dalekohledy (oprašte vaše oko a stopky) a majitelům evscopů.

Finsen mapa
Finsen mapa
A kam se vydat? Pás stínu široký 49 kilometrů projde naším územím od obce Nové Hrady (01:29:26 UT) po Trojmezí v Ašském výběžku (01:29:49 UT). Hvězda bude v tu dobu téměř přesně na jihu v pohodlné výšce 38 stupňů nad obzorem přibližně 10 stupňů pod alfou Orla Altairem. Pro výběr vhodného místa můžete využít připojenou mapu. A zkuste se vyhnout liniím již přihlášených pozorovatelů, je „užitečnější“ stoupnout si někam mezi! Předpověď vypadá velice přesná, červené linie (chyba 1-sigma) jsou velmi blízko těch modrých (okraje pásu). Nemá proto příliš smysl pozorovat z míst daleko mimo pás.

Asteroid byl „oficiálně“ objeven 7. dubna 1970 astronomem J.A. Bruwerem na stanici Leiden Southern (Hartbeespoort, Jihoafrická republika) a ten jej pojmenoval na počest svého kolegy Williama Stephena Finsena. Zpětně se zjistilo, že „obdarovaný“ tento objekt vizuálně pozoroval a zaznamenal již v roce 1937, roky před jeho oficiálním objevem.
W. S. Finsen vynalezl okulárový interferometr, který umožňoval měření velmi blízkých dvojhvězd. Jeho původní zařízení bylo po mnoho let používáno na astronomickém oddělení Jihoafrické univerzity. Prozkoumal více než 8 000 hvězd, objevil 73 dvojhvězd a pořídil 54 000 fotografií Marsu. Byly považovány za nejlepší fotografie této planety před prvními snímky z vesmírných sond. Objevil také protáhlý tvar asteroidu Eros. Na jeho počest je na tomto tělese pojmenován jeden z lineárních hřbetů (Finsen Dorsum).

Sluneční kompas
Sluneční kompas
Během druhé světové války Finsen natočil několik filmů o astronomii, které sloužily k výcviku navigátorů. Také navrhl Finsenův sluneční kompas pro řidiče obrněných vozidel v pouštních taženích (samilitaryhistory.org/vol024mn.html). Standardní magnetické kompasy byly kvůli velkému množství kovu ve vozidlech prostě nepoužitelné…

Pevná hráz
Pevná hráz
A kde je ta pevná hráz z nadpisu? Když se podíváte výše na mapu, kudy tento zákryt prochází, jistě snadno zjistíte, že je to podél bývalé železné opony. Toto území, dnes rozdělené mezi Plzeňský a Karlovarský kraj, bylo v nedávné minulosti nazýváno podle knihy, jejíž obálku si můžete prohlédnout na připojeném obrázku.

Neváhejte a přidejte se, čím více pozitivních „tečen“, tím lepší zpřesnění tvaru planetky! Jak jste dopadli dejte vědět na hvezdarna@hvr.cz. Na stejnou adresu se můžete také obrátit při pochybnostech o výběru pozorovacího místa.

Další články o nebeských zajímavostech najdete nepravidelně na stránkách Hvězdárny v Rokycanech a Plzni v sekci Dneska by to (možná) šlo




O autorovi

Michal Rottenborn

Původní profesí stavař (silničář). Dlouhá léta astronom amatér. Toho času ředitel Hvězdárny v Rokycanech a Plzni a předseda Zákrytové a astrometrické sekce České astronomické společnosti.

Štítky: Zákryty


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »