Supernova v galaxii M82. Autor: Leonard Ellul-Mercer.Na noční obloze se opět děje raritní podívaná. Tentokráte však zejména pro majitele nějakých středně velikých přístrojů pokud možno dále od měst. V galaxii M82, lidově označované „Doutník“, vybuchla jasná supernova. Jde o typ Ia, čili vzplanutí v nesourodé dvojici hvězd – často hustého bílého trpaslíka a hmotného rudého obra. Supernova je v galaxii krásným doplňkem pro fotografy, neboť samotná galaxie patří mezi nejvděčnější objekty tohoto typu. Supernova bude pozorovatelná jen několik následujících dní, maximálně týdnů, než opět výrazně pohasne.
Přibližně před 11,4 miliony let explodoval v galaxii označované
v Messierově katalogu jako M82 bílý trpaslík. Právě v těchto dnech
světlo od vzdálené galaxie doputovalo po své dlouhé cestě vesmírem
k Zemi. Supernova má takovou jasnost, že ji mohou vidět i astronomové
amatéři prostřednictvím svých dalekohledů. Supernova se nachází v
jednom z prašných ramen galaxie. Její jas byl odhadnut na +11,2 mag,
takže by měla být dostupná i menším dalekohledům. Na připojeném
obrázku ji zachytil z observatoře na Maltě 22. ledna letošního roku
astronom Leonard Ellul-Mercer. Supernova je nepřehlédnutelná a navíc je (na snímku v úvodu) označena čárkami.
ČAM 2013.04: M82 Autor: Robert NovotnýSe vzdáleností necelých 12 milionů světelných let je galaxie M82 stále ještě považována za
bezprostřední sousedku naší Galaxie (Mléčné dráhy). Tato supernova je tak nejbližším objektem svého
typu od vzplanutí objektu označeného následně jako SN 1993J, k němuž došlo před 21 roky. Právě
poměrná blízkost úkazu z něho dělá velice atraktivní cíl i pro amatérská pozorování a dává současně
příležitost profesionálům k detailnímu studiu procesů, které při takovéto explozi probíhají. Porovnáním
světelných křivek při obdobných vzplanutích je velká naděje, že jasná supernova bude dobře
pozorovatelná alespoň ještě dva následující týdny. Odborníci navíc nevylučují, že výbuch byl zachycen
již ve svém prvotním stádiu a supernova by mohla ještě zjasnit až někam k 8. mag. Takové prognózy pak
dávají naději i nám ve střední Evropě, že alespoň některá noc bude nakloněna našim pozorováním a
stačíme se na vzácný úkaz alespoň letmo podívat.
Takže v okamžiku kdy se mraky rozplynou, nezapomeňte svůj dalekohled přednostně namířit na
„doutník“, galaxii M82 ve Velké medvědici, a podívejte se, jak na tom právě umírající hvězda bude.
Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“
Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula
Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula.
Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia.
Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom.
Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi.
Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy.
V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy.
Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie.
Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.1. až 7.3.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4