Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Trojí zatmění na Jupiteru

Trojí zatmění na Jupiteru

Jupiter_eclipse.jpg
Na první pohled Jupiter vypadá, jako by měl slabé spalničky. V horní polovině planety je rozmístěno 5 barevných skvrn - jedna bílá, další modrá a 3 jsou černé. Podrobnější prohlídka snímku, pořízeného 28. března 2004 HST (Hubble Space Telescope), ukáže, že se jedná o velmi vzácné seřazení tří největších Jupiterových měsíců - Io, Ganymede a Callisto - před diskem planety.

orbits.jpg
Důkazem postavení měsíců jsou stíny (3 černé kotoučky). Stín měsíce Io je umístěn těsně nad středem a mírně vlevo, Ganymedův stín u levého okraje a Callistův blízko pravého okrajeplanety. Měsíce jsou na snímku viditelné pouze dva. Io jako bílý kotouček ve středu snímku a Ganymede jako modrý kotouček vpravo nahoře. Callisto se nachází napravo mimo obraz.

Možnost spatřit tři stíny na Jupiteru nastává jednou nebo dvakrát za desetiletí. Proč je toto trojí zatmění tak jedinečné? Io, Ganymede a Callisto obíhají kolem Jupitera rozdílnými rychlostmi. Také jejich stíny se pohybují po Jupiteru různými rychlostmi. Například měsíc Callisto, který leží na vnější dráze, se ze všech tří satelitů na snímku pohybuje nejpomaleji. Na každých 20 přechodů stínů měsíce Io připadne jeden přechod stínu měsíce Callisto. Vezmeme-li v úvahu četnost přechodu Ganymedova stínu a možnost trojnásobného zatmění, úkaz se stává ještě vzácnějším. Pohled na trojice stínů v roce 2004 byl dokonce ještě více výjimečný, protože dva z měsíců přecházely přes kotouč Jupitera ve stejném době jako tři stíny.

Jupiter má na této fotografii pastelové barvy, protože pozorování probíhalo v blízké infračervené oblasti spektra. Astronomové výsledný barevný obraz složili ze snímků získaných na třech blízkých infračervených vlnových délkách. Snímek ukazuje sluneční světlo odražené od Jupiterových mraků. V blízkém infračerveném oboru metan v Jupiterově atmosféře omezuje pronikání slunečního záření a způsobuje, že mraky na obrázku vidíme v různých barvách v závislosti na jejich "nadmořské" výšce.

Přístroj NICMOS (Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer) na HST, umožňující studium oblačnosti v blízké infračervené oblasti, dovoluje astronomům na tomto mimořádném úkazu ověřit novou techniku snímání obrazů. Pro zvýšení ostrosti snímku je pořízeno velké množství "momentek" planety a měsíců. Kombinací jednotlivých snímků a složením do jednoho obrazu se získá více detailů Jupitera a jeho měsíců.

Zdroj: www. spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »