Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Unikátní pohled na úplné zatmění Slunce, hvězdy a dvě komety

Unikátní pohled na úplné zatmění Slunce, hvězdy a dvě komety

Pro výsledný obraz úplného zatmění Slunce bylo použito mnoho snímků přes 200mm teleobjektiv a přes dalekohled o ohniskové vzdálenosti 1100 mm (vnitřní koróna), všechny pořízené v Durangu v Mexiku. Podmínky nebyly optimální. Bylo větrno a přecházela oblačnost. Délka trvání úplné fáze zatmění zde byla 3 min a 25 sekund. Obrázek je prezentován jako HDR snímek expozic od 1/4000 s do 2 s přes 200mm objektiv a 1/500 s až 4 s přes 1100mm objektiv. Celkem 83 použitelných snímků z 200mm teleobjektivu bylo očištěno o dark framy a flatfieldy a tyto byly doplněny dalšími 17 snímky přes dalekohled v ohnisku 1100 mm, které také prošly příslušnou kalibrací. Na širokoúhlém záběru je patrné velké množství hvězd, ale – a to bylo velké štěstí – především také kometa SOHO-5008, která byla objevena nedlouho před úplným zatměním.
Autor: Petr Horálek (Fyzikální ústav Univerzity v Opavě), Josef Kujal (Astronomická spol. v Hradci Králové)

Je jen málo úkazů na obloze, které vás naplní úžasem a které musíte prožít, abyste vyprávění o něm alespoň trochu pochopili. Takovým úkazem je také úplné zatmění Slunce. Jev, který je nutné vidět a prožít, jev který je hezčí ve skutečnosti než na fotografii. V Česku však můžeme s hrdostí říci, že i ve způsobu přenosu tohoto úkazu na naše obrazovky jsou tu dvě osobnosti, které si zaslouží celosvětovou pozornost. Jsou to obrazy Miloslava Druckmüllera a Petra Horálka. A právě na snímky druhého jmenovaného chceme tímto článkem upozornit.

Úplné zatmění Slunce 8. dubna 2024 bylo pozorovatelné v úzkém pásu procházejícím Mexiko, USA a Kanadu. Pouze zde mohli lidé zažít ochlazení, setmění uprostřed dne a pohled na úchvatnou korónu a planety v okolí Slunce. Mnozí lidé měli štěstí na počasí, ačkoli to původně nevypadalo moc nadějně. A podobně na tom byl i Petr Horálek, ačkoli kvůli oblačnosti nakonec musel změnit místo, kde chtěl zatmění původně pozorovat. V Durangu v Mexiku nakonec zažil zatmění trvající 3 minuty a 26 sekund a během této krátké chvíle pořídil snímky, na kterých mohl zachytit korónu Slunce blížícího se do maxima aktivity, hvězdy po celé obloze, ale hlavně také dvě komety.

Na obrázku v úvodu článku vidíte prozatím nejlepší zpracování dat, jaké dokázal vytvořit Petr Horálek v krátkém času po skončení úkazu. Tedy širokou sluneční korónu, jak se ukázala během úplného zatmění. Ale nejen to, snímek zachycuje korónu v ještě větším rozsahu a detailu, než byste v tu samou chvíli viděli pouhým okem. A aby toho nebylo málo, tak v blízkosti Slunce se zrovna nacházela malá kometa, která byla objevena krátce před úplným zatměním na snímcích vesmírné observatoře a dostala jméno SOHO 5008. Jak symbolické. Člověk, který miluje zatmění Slunce a cestuje za nimi po celém světě, člověk, který umí snímky těchto úkazů zpracovat jako málokdo, najde na svých fotografiích i kometu, ačkoli původně měl v plánu fotografovat úplně jinou kometu, 12P/Pons-Brooks.

Kometa SOHO-5008 při úplném zatmění Slunce 8. 4. 2024 Autor: Petr Horálek, Josef Kujal, Milan Hlaváč
Kometa SOHO-5008 při úplném zatmění Slunce 8. 4. 2024
Autor: Petr Horálek, Josef Kujal, Milan Hlaváč

Petr Horálek shrnuje své dojmy takto: „Stín Měsíce byl téměř 200 km široký. Pouze v něm si však mohli lidé užít nepopsatelný typ neobvyklé tmy. Zatímco Slunce bylo skryto za Měsícem, na obloze se objevila jeho plazmatická atmosféra zvaná koróna. A nejen to. Věděli jste, že v jeho okolí šlo v tu chvíli zachytit všechny jasné planety, jednu kometu a mnoho hvězd ze známých souhvězdí? Pokusil jsem se to zachytit s pomocí mého širokoúhlého objektivu směřujícího k severozápadu. Extrémní HDR snímek oblohy jsem proložil se snímkem krajiny bez pointace na hvězdy. Díky tomu vznikl trochu hlubší pohled na oblohu z Duranga, který odhalil nejen některé jasnější hvězdy a planety. Je na něm vidět i mnohé další hvězdy z okolních souhvězdí a slabě dokonce i kometa Pons-Brooks!

Pohled na hvězdy během úplného zatmění Slunce v Durangu v Mexiku 8. 4. 2024. Ve skutečnosti nejjasnější tečky jsou planety Venuše a Jupiter, které zářily vedle zakrytého Slunce jako drahokamy a ve výřezu je poblíž Jupiteru také Uran a kometa 12P/Pons-Brooks. Autor: Petr Horálek (Fyzikální ústav Univerzity v Opavě)
Pohled na hvězdy během úplného zatmění Slunce v Durangu v Mexiku 8. 4. 2024. Ve skutečnosti nejjasnější tečky jsou planety Venuše a Jupiter, které zářily vedle zakrytého Slunce jako drahokamy a ve výřezu je poblíž Jupiteru také Uran a kometa 12P/Pons-Brooks.
Autor: Petr Horálek (Fyzikální ústav Univerzity v Opavě)

Popis snímku: Canon 6D, Samyang 12mm, f2.8, ISO100, složeno 26 expozic po 1/2s. Detail Slunce s korónou byl do širokoúhlého pohledu vložen ze snímku vytvořeného z expozic pořízených přes 200 mm teleobjektiv (f2.8, ISO100, různě dlouhé expozice).

Rád bych Petrovi závěrem poděkoval za poskytnutí snímků také pro stránky astro.cz, za možnost podělit se s čtenáři o tyto unikátní záběry dvou komet při úplném zatmění. Sám jsem vděčný alespoň za to, že jsem mohl být tehdy živě u toho v USA v Arkansasu a že jsem také mohl vyfotit jednu z těch komet (o té blíže Slunci jsem neměl tušení a nevešla se mi do zorného pole kamery). Třeba se Petrovi podaří z mých dat vydolovat lepší pohled na Jupiter s měsíčky a kometu 12P. Prozatím alespoň můj pokus jako poslední vzpomínka na tento mimořádný úkaz.

Kometa 12P/Pons-Brooks 8. 4. 2024 během úplného zatmění Slunce. Canon 6Dmod s teleobjektivem Samyang 135 mm byl nastaven, aby automaticky snímal sady tří různých expozic (1/8, 1 a 2,5 s). Na originálním snímku je kometa vidět jako mlhavá skvrnka bez ohonu, ale zpracováním 14 snímků se zobrazil i kousek jejího ohonu a hvězdy až do 10 mag. Autor: Martin Gembec
Kometa 12P/Pons-Brooks 8. 4. 2024 během úplného zatmění Slunce. Canon 6Dmod s teleobjektivem Samyang 135 mm byl nastaven, aby automaticky snímal sady tří různých expozic (1/8, 1 a 2,5 s). Na originálním snímku je kometa vidět jako mlhavá skvrnka bez ohonu, ale zpracováním 14 snímků se zobrazil i kousek jejího ohonu a hvězdy až do 10 mag.
Autor: Martin Gembec

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Petr Horálek Photography
[2] 12P/Pons-Brook na snímcích z USA



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: SOHO 5008, Kometa 12P, Úplné zatmění Slunce 8. 4. 2024


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »