Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Velmi jasný bolid časně zrána 10. listopadu 2022 pravděpodobně skončil pádem meteoritů na Vysočině

Velmi jasný bolid časně zrána 10. listopadu 2022 pravděpodobně skončil pádem meteoritů na Vysočině

Jak by mohl vypadat nalezený meteorit? V tomto případě se jedná o meteorit Žďár nad Sázavou o hmotnosti 40 gramů v nálezové pozici.
Autor: Lukáš Shrbený, Astronomický ústav AV ČR

Ve čtvrtek 10. listopadu 2022 časně ráno proletěl nad jižními Čechami a Vysočinou velmi jasný bolid, který však pro většinu náhodných pozorovatelů jakož i našich přístrojů zůstal skrytý za hustou oblačností studené fronty, která tou dobou přecházela přes naše území. Přesto jsme přes náš webový formulář obdrželi 4 hlášení a to především ze severozápadních Čech, kde již fronta aspoň částečně přešla. O velikosti a délce trvání tohoto mimořádného bolidu svědčil i fakt, že byl zaznamenán citlivými fotometry, které jsou součástí našich bolidových kamer na velké většině stanic naší části Evropské bolidové sítě.

Alespoň část dráhy tohoto bolidu se nám podařilo nalézt na jedné bolidové kameře v Šindelové v Krušných horách a dále na videokameře v Růžové u Děčína. Nejdůležitější záznamy však máme ze dvou videokamer z Kunžaku v jižních Čechách, kde byl bolid blízko zenitu a byl natolik jasný, že prosvítil aspoň částečně ztenčenou vrstvu oblačnosti, která v tu dobu nad Kunžakem přecházela. Z těchto 4 záznamů ze 3 míst jsme určili všechny základní parametry průletu bolidu atmosférou, tedy mimo jiné kde a jak rychle letěl a odkud přiletěl. Ukázalo se, že bolid dosáhl minimálně jasnosti Měsíce v úplňku (při pozorování ze standardní vzdálenosti 100 km) a pronikl relativně hluboko do atmosféry, což nasvědčuje tomu, že velmi pravděpodobně došlo k pádu meteoritů na zemský povrch.

Co se tedy přesně odehrálo časně ráno ve čtvrtek 10. listopadu 2022 nad jihem Čech?

Přesně ve 4 hodiny 40 minut a 15 sekund středoevropského času vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti přibližně 50 kilogramů a poprvé byl zaznamenán ve výšce 89 km nedaleko Sušice. Těleso se v té době pohybovalo rychlostí 21 km/s a po relativně málo skloněné dráze pod úhlem 25° k vodorovné rovině a pokračovalo v letu přibližně východním směrem. Maximální jasnosti srovnatelné s jasností Měsíce v úplňku dosáhl bolid v nepříliš výrazném zjasnění ve výšce 49 km nad zemí, nicméně jen o málo menší jasnost si udržoval po dobu více než 3 sekundy. V této fázi letu se meteoroid také rozpadal. Největší úlomek pak pohasl ve výšce kolem 25 km nad zemí jižně od Horní Cerekve na Vysočině. Bod pohasnutí nebyl zaznamenán přímo kamerami, ale je odvozený ze světelné křivky pořízené citlivým fotometrem z Kunžaku, který byl blízko konce bolidu. Celou světelnou dráhu dlouhou přes 150 km uletěl bolid za necelých 9 sekund. Její průmět na zemský povrch je znázorněn dole na prvním obrázku. I když převážná většina původní hmoty shořela v atmosféře, je velmi pravděpodobné, že řada převážně menších meteoritů dopadla až na zemský povrch. Největší meteorit (hlavní kus), pokud se dále nerozpadl, může mít až jeden kilogram, většina meteoritů je však mnohem menší s hmotností od jednotek gramů do 100 gramů. S velikostí samozřejmě klesá i počet předpokládaných meteoritů. Podle našich výpočtů by se tyto meteority měly především nacházet v pásu širokém přibližně 300 metrů a dlouhém více než 10 kilometrů táhnoucím se od obce Švábov (nejmenší řádově gramové meteority) přes jižní okraj Batelova, dále přes Bukovou (přibližně 50 g meteority) až k Jezdovickému rybníku nacházejícímu se mezi Třeští a Jezdovicemi, kde by mohly být meteority (maximálně menší jednotky) až kolem 100 gramů. Dole na druhém obrázku je mapa vypočtené pádové oblasti meteoritů bez hlavního kusu, který by měl ležet ještě asi 7 km dále na východ. Jeho teoretická poloha a hmotnost vychází z předpokladu, že nedošlo k jeho rozpadu po pohasnutí bolidu a z tohoto důvodu je jeho existence a i poloha nejistá, proto jí neuvádíme. Meteority různých hmotností navíc mohou být částečně pomíchané a v  případě pozdních rozpadů se mohou malé meteority vyskytovat i v oblasti větších kusů. Malé meteority se mohou nacházet i mimo vyznačenou oblast. Pokud by se meteority našly, zařadily by se do exkluzivní kategorie meteoritů s rodokmenem. Těch je z tisíců známých meteoritů jen asi 40.

Dosavadní hledání zatím úspěch nepřinesla a tak dáváme tuto informaci na vědomí případným dalším zájemcům o hledání. Velmi uvítáme především informace o případných nálezech a samozřejmě jsme připraveni je kdykoliv odborně posoudit. Nicméně i údaje o prohledané oblasti i s negativním výsledkem jsou pro nás hodnotné. V případě nálezu meteoritu je nutné tento nález co nejlépe zdokumentovat. Jednak je nutné pořídit fotografie v nálezové pozici a to jak zblízka, tak i přehledové (aspoň pomocí mobilu) a k tomu změřit nebo do podrobné mapy zakreslit co nejpřesněji polohu nalezeného meteoritu. Vhodné je také aspoň přibližně zvážit jeho hmotnost. Pokud není možné polohu změřit, tak je nutné aspoň jednoznačně označit místo nálezu a zaměření následně můžeme provést sami. Jak mohou meteority na zemi vypadat, si můžete prohlédnout nahoře v titulní fotografii.

Před srážkou se Zemí tento meteoroid o průměru asi 30 cm obíhal Slunce po dráze typické pro asteroidy typu Apollo. V přísluní se meteoroid dostával k dráze planety Venuše a v odsluní se dostal za dráhu planety Mars do oblasti hlavního pásu planetek. Jeden oběh kolem Slunce mu trval 2.35 pozemských let. Velmi pravděpodobně se jednalo původem o část asteroidu pocházejícího z hlavního pásu planetek.

Závěrem bychom rádi podělovali všem svědkům za zprávy o tomto zajímavém bolidu a Dr. Radmile Brožkové z Českého hydrometeorologického ústavu za data o výškovém větru potřebná k výpočtu pádové oblasti meteoritů.

Pavel Spurný, Jiří Borovička a Lukáš Shrbený

Oddělení meziplanetární hmoty
Astronomický ústav AV ČR
Fričova 298
251 65 Ondřejov
email: mph@asu.cas.cz
telefon: 323 620 160 nebo 607 729 608 (jen v urgentních případech)

Průmět zaznamenané části dráhy bolidu na mapu (žlutá šipka). Ve skutečnosti byla dráha skloněná 25 stupňů k zemskému povrchu a byla dlouhá přes 150 km. Čtverci s černým středem jsou označena polohy stanic České bolidové sítě a bolid byl zaznamenán kamerami na stanicích Šindelová, Růžová a z nejbližší stanice Kunžak. Autor: grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth
Průmět zaznamenané části dráhy bolidu na mapu (žlutá šipka). Ve skutečnosti byla dráha skloněná 25 stupňů k zemskému povrchu a byla dlouhá přes 150 km. Čtverci s černým středem jsou označena polohy stanic České bolidové sítě a bolid byl zaznamenán kamerami na stanicích Šindelová, Růžová a z nejbližší stanice Kunžak.
Autor: grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth

Detail oblasti, kde by se mohly nacházet meteority. Meteority různých hmotností lze očekávat v různých částech oblasti. Vyznačena jsou teoretická místa dopadu meteoritů o hmotnostech od 10 do 100 gramů. Není však známo, jak velké meteority ve skutečnosti dopadly. Autor: grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth
Detail oblasti, kde by se mohly nacházet meteority. Meteority různých hmotností lze očekávat v různých částech oblasti. Vyznačena jsou teoretická místa dopadu meteoritů o hmotnostech od 10 do 100 gramů. Není však známo, jak velké meteority ve skutečnosti dopadly.
Autor: grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth


Obrázky a data nejsou určeny k dalšímu šíření a publikování. Raději, prosím, odkazujte na tuto stránku anebo kontaktujte autora.

Images and data are not intended for further dissemination and publishing. Rather, please refer to this page or contact the author.




O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Meziplanetární hmota, Astronomický ústav AV ČR, Bolid, Meteority


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »