Hinode: Prstencové zatmění Slunce 4. 1. 2011, zdroj: JAXAZačátek roku přinesl krásný úkaz nejen některým obyvatelům planety Země,
mezi něž se mohlo zařadit i mnoho lidí v České republice. Když jsme při pozorování částečného zatmění
u mapky viditelnosti vysvětlovali, že měsíční stín Zemi mine, a proto je všude viditelné jako částečné, padla i
zmínka, že z některé družice na oběžné dráze by mohlo být viditelné i jako úplné. Ačkoli jsme se úplně netrefili,
jedna družice měla velké štěstí..
Dnes už můžeme naše tvrzení považovat za mylné, neboť pravděpodobnost viditelnosti úplného zatmění silně
znevýhodňovala geometrie úkazu, kdy Země byla o den dříve nejblíže ke Slunci, a tak bylo na obloze úhlově
prakticky největší možné. Měsíc byl od Země průměrně vzdálený, každopádně se mu nepodařilo zakrýt Slunce celé,
i kdybychom se z nějaké družice snažili trefit do jeho stínu.
Hinode: detail sluneční granulace a okraje Měsíce, zdroj: JAXANicméně co je nyní možné považovat za zázrak je fakt, že se to opravdu
nějaké družici povedlo a prošla alespoň místy, odkud bylo zatmění vidět jako prstencové. Tou šťastnou byla navíc
sluneční observatoř, takže máme krásné obrázky z tohoto úkazu. Podívejte se sami na obrázky a video z japonské
družice Hinode.
Do titulky článku jsme umístili snímek z maximální fáze prstencového zatmění, jak jej Hinode spatřila.
Vlevo dále máme černobílý snímek detailu slunečního povrchu, na kterém je dobře patrná granulace (výstupné proudy
horké hmoty z nitra Slunce). Černý oblouk je okraj Měsíce, který navíc není hladký, ale krásně hrbolatý od kopců
a prohlubní kráterů a pohoří.
Schéma viditelnosti zatmění z Hinode. Zdroj: JAXASchéma viditelnosti zatmění jste už možná před zatměním viděli, ale ještě
zajímavěji zpracované jej měli Japonci, protože Hinode měla hned třikrát projít místy, odkud bylo zatmění viditelné.
Díky tomu můžeme pěkně vidět, jak se stín Měsíce jakoby netrefil do Země (a krom toho k ní ani nedosáhl). Protože
družice obíhá Zemi rychlostí asi 27 000 km/h (doba oběhu 90 minut), trefila se do správných míst v průběhu úkazu
celkem třikrát. Dvakrát tak viděla částečné zatmění v malé fázi zákrytu, ale jednou jí zatmění trvalo až 15 minut
a v maximálním zákrytu šlo o prstencové zatmění. Tou dobou byla Hinode ve výšce 680 km nad Arktidou.
Zatmění Slunce 4. 1. 2011 v podání mikrosatelitu ESA Proba-2.Další družicí, která pozorovala částečné zatmění Slunce 4. ledna, byl
mikrosatelit Evropské vesmírné agentury (ESA) s názvem
Proba-2. Satelit má za úkol
testovat 17 nových technologií, chystaných do budoucích misí ESA. Mezi nimi jde i o studium vesmírného počasí
a Slunce. Chystané družice
Proba-3 budou také zajímavým počinem, neboť budou obíhat tak, že jedna vytvoří umělý terč, který přesně
zakryje sluneční disk a díky tomu druhá bude mít perfektní pohled na sluneční korónu, jako při úplném zatmění
Slunce pomocí Měsíce.
Částečné zatmění Slunce 7. 10. 2010 z SDO. Zdroj: NASAČástečné zatmění Slunce pozorovala 7. 10. 2010 také Solar Dynamics
Observatory americké NASA. Video je na jejím
kanálu na Youtube.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 12. do 17. 12. 2023. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze září jasný Jupiter na jihovýchodě a Saturn na jihozápadě. Ráno je vidět Venuše nad jihovýchodním obzorem. Slunce pokračuje ve zvýšené aktivitě. O pozornost se kromě periodické komety 12P hlásí i 62P a po čtyřech měsících zjasnila i 29P. Nastává maximum nejbohatšího meteorického roje roku, Geminid. Připravuje se start Falconu Heavy s americkým armádním miniraketoplánem X-37B. Před 160 lety se narodila Annie Jump Canon, která určila spektrální charakteristiky 350 000 hvězd a stála u zrodu Harvardského klasifikačního systému používaného dodnes.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2023 obdržel snímek
„Tři planetární mlhoviny“, jehož autorem je Evžen Brunner
Planetární mlhovina. Již od roku 1875 poněkud matoucí označení. Byť by tento název mohl evokovat třeba protoplanetární disk okolo vznikající hvězdy,