Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Zemské magnetické pole se rozbouří díky zajímavé erupci na Slunci

Zemské magnetické pole se rozbouří díky zajímavé erupci na Slunci

Polární záře nad jižním pólem 11. 10. 2021 z paluby Mezinárodní vesmírné stanice (ISS)
Autor: NASA/ESA/Thomas Pesquet

Tvrzení v nadpisu článku se může jevit jako hodně odvážné poté, co o uplynulém víkendu řada lidí marně vyhlížela polární záři tak silnou, že snad měla být vidět i z České republiky. Ne, ani tentokrát se přímo takový úkaz neočekává. I když znáte to, příroda je nevyzpytatelná. Co se vlastně v úterý 2. listopadu stalo na Slunci tak zajímavého, že se k tématu sluneční aktivity a možnosti vzniku pěkných polárních září vracíme tak brzy? V článku si to rozebereme.

Aktivitu Slunce jsme ještě během října 2021 mohli s klidným svědomím považovat za nízkou. Vždyť ještě v polovině října byla na povrchu stěží jedna větší skvrna. Co se stalo tak zásadního, že nyní je aktivita Slunce výrazně zvýšená a dochází k silným erupcím a vyvržením větších oblak plazmatu k Zemi?

Viditelný sluneční disk 2. listopadu ve 4:00 SEČ pohledem vesmírné observatoře. Poměrně malé skvrnky poblíž středu se nachází v aktivní oblasti, která způsobila poměrně silnou erupci. Autor: NASA/SDO/HMI
Viditelný sluneční disk 2. listopadu ve 4:00 SEČ pohledem vesmírné observatoře. Poměrně malé skvrnky poblíž středu se nachází v aktivní oblasti, která způsobila poměrně silnou erupci.
Autor: NASA/SDO/HMI
Odpovědí je výskyt aktivních oblastí a v nich také skupin skvrn. Ne vždy jsou tyto oblasti se skvrnami zdrojem silných erupcí, ale na přelomu října a listopadu se shodou okolností vyskytly na povrchu dvě skupiny s poměrně komplikovaným magnetickým polem a tedy i opravdu zvýšenou aktivitou. Jedna se nacházela poblíž středu Slunce na jižní polokouli (AR 12887) a v tu chvíli zde došlo 28. 10. k silné erupci slibující pěknou polární záři. Vzápětí se na střed natočila druhá (AR 12891), tentokrát na polokouli severní. A i zde došlo 2. 11. k silné erupci a následnému výronu hmoty z koróny.

Ne vždy se stane, že k takovým erupcím s dlouhým trváním a velkým vyvržením hmoty dojde v době, kdy jsou skvrny poblíž středu slunečního disku. V tomto případě se tak ale stalo hned dvakrát. Na snímcích koronografu sondy SOHO pak můžeme vidět kruhový oblak plazmatu (CME – Coronal Mass Ejection) šířící se všemi směry od zakrytého kotoučku Slunce. Pro svůj kruhový tvar mají tyto úkazy anglický název "halo CME". Právě takový oblak plazmatu by pak měl směřovat přímo k Zemi. Mimochodem předchozí erupce z konce října sice vyvolala podobný úkaz, ale přeci jen nebyl tak kruhový, a proto zřejmě hlavní oblak částic Zemi minul. 

Halo CME z 2. listopadu 2021 po erupci M1,7 v aktivní oblasti AR 12891 Autor: NASA/ESA/SOHO/LASCO C3
Halo CME z 2. listopadu 2021 po erupci M1,7 v aktivní oblasti AR 12891
Autor: NASA/ESA/SOHO/LASCO C3

Erupce z 2. listopadu byla podstatně slabší. Říjnová patřila do nevyšší kategorie X, ta ze začátku listopadu se dostala jen do druhé nejvyšší úrovně M (přesně M 1,7). Přesto nás i tato může poměrně dost zajímat. Předně proto, že tentokrát je vyvržený oblak plazmatu téměř kruhový a měl by tedy opravdu směřovat přímo k Zemi. A podruhé proto, že už na velmi slabé oblaky reagovala zemská magnetosféra poměrně intenzivně a polární záře viditelné ve vysokých zeměpisných šířkách byly opravdu pěkné. Polární záře z ČR jsme již mohli pozorovat i po erupcích C9 (tedy skoro M1) nebo M4 (například obrovská záře 20. 11. 2003).

Záznam sluneční aktivity na grafu družic GOES v rentgenovém oboru. Dá se laicky popsat, že čím vyšší a širší je kopeček, tím zajímavější to byla erupce. Autor: Space Weather Prediction Center
Záznam sluneční aktivity na grafu družic GOES v rentgenovém oboru. Dá se laicky popsat, že čím vyšší a širší je kopeček, tím zajímavější to byla erupce.
Autor: Space Weather Prediction Center

Jaký může být tedy další vývoj? Oblak částic je nyní opět na cestě k Zemi. Ačkoli rychlost jeho pohybu by měla přesahovat 500 km/s, bude mu trvat asi tři dny, než dosáhne naší oběžné dráhy. Cestou potká i některé naše vyslance. Sondy ACE, SOHO nebo DSCOVR sledují vesmírné počasí (tedy proud nabitých částic ze Slunce, tzv. sluneční vítr). SOHO nám také poslala animaci té kruhové "halo" CME. Sonda ACE nám zase poskytuje v přímém přenosu graf různých parametrů slunečního větru. A jak už jsme si napsali v sobotu, právě tato sonda tak jako první pocítí, zda a kdy oblak hmoty dorazil. A my na Zemi to pocítíme s přibližně půlhodinovým zpožděním.

Jestliže tedy k erupci v aktivní oblasti AR 12891 došlo 2. listopadu kolem 3:50 SEČ, dá se očekávat, že oblak plazmatu dorazí k Zemi zhruba po dvou až třech dnech, tedy někdy během čtvrtka 4. 11. nebo pátku 5. 11. Navíc není to oblak plazmatu jediný. Na cestě je ještě slabší po erupci z aktivní oblasti 12887. Na druhé straně oblak hmoty může být pro změnu mířen trochu nad rovinu, kde obíhá Země a nás zasáhne zase jen jeho okraj...

Opět tedy platí především čekat a doufat, že

  • rázová vlna ve slunečním větru opravdu dorazí
  • dorazí v tu správnou chvíli (nejlépe alespoň odpoledne, nebo raději až během noci)
  • bude zrovna někde jasno (při inverzním počasí např. na horách)
  • magnetosféra opravdu zareaguje a vzniknou polární záře
  • že budou ty záře tak pěkné, že se objeví alespoň velmi nízko nad naším severním obzorem

V noci na neděli 30. / 31. 10. jsme marně čekali na pěknou polární záři. Nastaly jen dva větší záchvěvy, které vyvolaly pěknou polární záři viditelnou nejlépe v zeměpisných šířkách nad 60°. U nás tedy taková záře být vidět nemohla. Nebo že by přece jenom? Jistá drobná naděje byla. Ale musela by se nacházet extrémně nízko nad obzorem. Takové zprávy a fotografie mi přišly od zkušeného pozorovatele sluneční aktivity a lovce polárních září. Ovšem takové pozorování asi není tím, na které čekáme. 

Pokud chceme vidět polární záři sahající alespoň deset, nebo lépe více než 20° nad obzor, budeme muset mít velké štěstí. Tak silná geomagnetická bouře se opravdu po této erupci neočekává. Ale víkendové dění ukázalo, že mýlit se můžeme oběma směry. S polárními zářemi je to jako s kometami. Předvídat jejich chování je obtížné, a jestliže jednou zklamou, jindy překvapí. Třeba to bude i tento případ.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Předchozí článek o předvídání polární záře
[2] Portál Solarham.net věnovaný sluneční aktivitě
[3] Portál Spaceweather.com mimo jiné o vesmírném počasí
[4] Předpovědi slunečního větru NOAA



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. 

Štítky: Polární záře, Cme, Halo CME, Sluneční erupce, Sluneční aktivita


47. vesmírný týden 2021

47. vesmírný týden 2021

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 11. do 28. 11. 2021. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večerní obloha nabídne pětici planet, tři z nich viditelné pouhým okem – Venuši, Jupiter a Saturn. Aktivita Slunce je nízká. Svět nevěřícně sledoval, jak Rusko provedlo podobný test, jako kdysi Čína, když rozstřelilo družici, jejíž úlomky reálně ohrozily ISS. Úspěšný start si připsaly rakety Electron, CZ-4B a Rocket 3.3. Chystá se start Progressu s modulem Pričal. K dvojplanetce se vydá sonda DART. Před 320 lety se narodil Anders Celsius, který je znám díky zavedení naší teplotní stupnice, ale zabýval se také hvězdami a polárními zářemi.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

IFN v souhvězdí Andromedy (11h 20min)

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2021 obdržel snímek „IFN v souhvězdí Andromedy", jehož autorem je Martin Vyhlídal     Souhvězdí Andromedy je pravděpodobně jednou z nejčastěji fotografovaných oblastí naší noční oblohy. Díky tomu, že se v něm nachází nejjasnější ze

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mlhoviny IC59 a IC63

Emisní a reflexní mlhoviny v okolí hvězdy Gamm Cass. Ve snímku jsou díky dlouhé expoziční době vidět i temné mlhoviny (molekulární oblak) které se na běžných úzkopásmových snímcích nevyskytují.

Další informace »