Zemské magnetické pole se rozbouří díky zajímavé erupci na Slunci
Autor: NASA/ESA/Thomas Pesquet
Tvrzení v nadpisu článku se může jevit jako hodně odvážné poté, co o uplynulém víkendu řada lidí marně vyhlížela polární záři tak silnou, že snad měla být vidět i z České republiky. Ne, ani tentokrát se přímo takový úkaz neočekává. I když znáte to, příroda je nevyzpytatelná. Co se vlastně v úterý 2. listopadu stalo na Slunci tak zajímavého, že se k tématu sluneční aktivity a možnosti vzniku pěkných polárních září vracíme tak brzy? V článku si to rozebereme.
Aktivitu Slunce jsme ještě během října 2021 mohli s klidným svědomím považovat za nízkou. Vždyť ještě v polovině října byla na povrchu stěží jedna větší skvrna. Co se stalo tak zásadního, že nyní je aktivita Slunce výrazně zvýšená a dochází k silným erupcím a vyvržením větších oblak plazmatu k Zemi?
Autor: NASA/SDO/HMI
Ne vždy se stane, že k takovým erupcím s dlouhým trváním a velkým vyvržením hmoty dojde v době, kdy jsou skvrny poblíž středu slunečního disku. V tomto případě se tak ale stalo hned dvakrát. Na snímcích koronografu sondy SOHO pak můžeme vidět kruhový oblak plazmatu (CME – Coronal Mass Ejection) šířící se všemi směry od zakrytého kotoučku Slunce. Pro svůj kruhový tvar mají tyto úkazy anglický název "halo CME". Právě takový oblak plazmatu by pak měl směřovat přímo k Zemi. Mimochodem předchozí erupce z konce října sice vyvolala podobný úkaz, ale přeci jen nebyl tak kruhový, a proto zřejmě hlavní oblak částic Zemi minul.
Autor: NASA/ESA/SOHO/LASCO C3
Erupce z 2. listopadu byla podstatně slabší. Říjnová patřila do nevyšší kategorie X, ta ze začátku listopadu se dostala jen do druhé nejvyšší úrovně M (přesně M 1,7). Přesto nás i tato může poměrně dost zajímat. Předně proto, že tentokrát je vyvržený oblak plazmatu téměř kruhový a měl by tedy opravdu směřovat přímo k Zemi. A podruhé proto, že už na velmi slabé oblaky reagovala zemská magnetosféra poměrně intenzivně a polární záře viditelné ve vysokých zeměpisných šířkách byly opravdu pěkné. Polární záře z ČR jsme již mohli pozorovat i po erupcích C9 (tedy skoro M1) nebo M4 (například obrovská záře 20. 11. 2003).
Autor: Space Weather Prediction Center
Jaký může být tedy další vývoj? Oblak částic je nyní opět na cestě k Zemi. Ačkoli rychlost jeho pohybu by měla přesahovat 500 km/s, bude mu trvat asi tři dny, než dosáhne naší oběžné dráhy. Cestou potká i některé naše vyslance. Sondy ACE, SOHO nebo DSCOVR sledují vesmírné počasí (tedy proud nabitých částic ze Slunce, tzv. sluneční vítr). SOHO nám také poslala animaci té kruhové "halo" CME. Sonda ACE nám zase poskytuje v přímém přenosu graf různých parametrů slunečního větru. A jak už jsme si napsali v sobotu, právě tato sonda tak jako první pocítí, zda a kdy oblak hmoty dorazil. A my na Zemi to pocítíme s přibližně půlhodinovým zpožděním.
Jestliže tedy k erupci v aktivní oblasti AR 12891 došlo 2. listopadu kolem 3:50 SEČ, dá se očekávat, že oblak plazmatu dorazí k Zemi zhruba po dvou až třech dnech, tedy někdy během čtvrtka 4. 11. nebo pátku 5. 11. Navíc není to oblak plazmatu jediný. Na cestě je ještě slabší po erupci z aktivní oblasti 12887. Na druhé straně oblak hmoty může být pro změnu mířen trochu nad rovinu, kde obíhá Země a nás zasáhne zase jen jeho okraj...
Opět tedy platí především čekat a doufat, že
- rázová vlna ve slunečním větru opravdu dorazí
- dorazí v tu správnou chvíli (nejlépe alespoň odpoledne, nebo raději až během noci)
- bude zrovna někde jasno (při inverzním počasí např. na horách)
- magnetosféra opravdu zareaguje a vzniknou polární záře
- že budou ty záře tak pěkné, že se objeví alespoň velmi nízko nad naším severním obzorem
V noci na neděli 30. / 31. 10. jsme marně čekali na pěknou polární záři. Nastaly jen dva větší záchvěvy, které vyvolaly pěknou polární záři viditelnou nejlépe v zeměpisných šířkách nad 60°. U nás tedy taková záře být vidět nemohla. Nebo že by přece jenom? Jistá drobná naděje byla. Ale musela by se nacházet extrémně nízko nad obzorem. Takové zprávy a fotografie mi přišly od zkušeného pozorovatele sluneční aktivity a lovce polárních září. Ovšem takové pozorování asi není tím, na které čekáme.
Pokud chceme vidět polární záři sahající alespoň deset, nebo lépe více než 20° nad obzor, budeme muset mít velké štěstí. Tak silná geomagnetická bouře se opravdu po této erupci neočekává. Ale víkendové dění ukázalo, že mýlit se můžeme oběma směry. S polárními zářemi je to jako s kometami. Předvídat jejich chování je obtížné, a jestliže jednou zklamou, jindy překvapí. Třeba to bude i tento případ.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Předchozí článek o předvídání polární záře
[2] Portál Solarham.net věnovaný sluneční aktivitě
[3] Portál Spaceweather.com mimo jiné o vesmírném počasí
[4] Předpovědi slunečního větru NOAA
O autorovi
Martin Gembec
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
