Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  „Ptáček“ ve vesmíru

„Ptáček“ ve vesmíru

cosmic_bird.jpg
Zařízením NACO (VLT) astronomové objevili velmi vzácné slučování tří galaxií. Systém, složený ze dvou hmotných spirálních galaxií a třetí nepravidelné galaxie, na snímcích připomíná „Ptáka“ („Bird“) nebo také Tinkerbell (okřídlenou vílu).

Galaxie ESO 593-IG 008 (IRAS 19115-2124) byla dříve považována za dvojici, vzájemně se ovlivňujících galaxií, které leží ve vzdálenosti 650 miliónů světelných let od Země. Překvapením bylo odhalení pomocí adaptivní optiky NACO (NAOS-CONICA) na VLT (Very Large Telescope, ESO, Chile), který se dívá skrz prachové mraky a odhalil nejjemnější detaily trojitého galaktického systému.

Na archivních snímcích Hubble Space Telescope jsou rozeznatelné dvě galaxie - jedna spirální, další nepravidelná. Překvapení NACO spočívalo v jasné identifikaci třetí („hlava ptáka“), zřetelně oddělené, nepravidelné, hmotné galaxie, která vypadá, že se v ní formují hvězdy neuvěřitelně velkou rychlostí (téměř 200 hmotností Slunce za rok). Další dvě galaxie jsou v klidnějším období formování hvězd.

„Příklady sloučení tří galaxií zhruba podobných velikostí jsou vzácné,“ říká Petri Väisänen (SALT), vedoucí studie. „Jen blízká infračervená pozorování VLT umožnila identifikaci trojitého sloučení v tomto systému.“

cosmic_bird_anatomy.jpg
Systém získal přezdívku díky podobnosti s ptákem (bird) nebo také Tinkerbell (pohádková okřídlená víla Zvoněnka Zvonivá z knihy Jamese M. Barrieho o Petru Panovi) – „hlava“ („Head“) je třetí složka, „srdce“ („Heart“) a „tělo“ („Body“) tvoří dvě jádra galaxií mezi slapovými „křídly“ („Wing“) a „ocasem“ („Tail“). „Křídla“ se rozpínají do vzdáleností větší než 100 000 světelných let (průmět naší Mléčné dráhy).

Následná optická spektroskopie s novým dalekohledem SALT (South African Large Telescope, JAR) a archivní střední infračervená data ze Spitzer Space Telescope přidala další překvapení. „Hlava“ a významnější části „Ptáka“ se pohybují rychlostí větší než 400 km/s (1,4 miliónů km/h!). Pozorování takových vysokých rychlostí je ve slučujících se galaxiích velmi vzácné. I když je „hlava“ nejmenší ze tří galaxií, je významným zdrojem infračerveného světla v systému.

„Vypadá to, že NACO zachytil jev právě v době, kdy došlo k prvnímu vysokorychlostnímu průletu kolem 'hlavy' galaxie skrz systém skládající se z dalších dvou galaxií,“ říká Seppo Mattila (Tuorla Observatory, Finsko), člen objevitelského týmu. „Ty dvě galaxie se musely setkat již dříve, pravděpodobně před několika stovkami miliónů let.“

„Pták“ („Bird“) patří k rodině svítivých infračervených galaxií, s infračervenou jasností téměř biliónkrát větší než Slunce. O této rodině galaxií se dlouho myslelo, že ukazují důležitou událost ve vývoji galaxií - sloučení galaxií, exploze hvězd, které nakonec může vést k vytvoření jediné eliptické galaxie.

Tento objev bude pod názvem „Adaptive optics imaging and optical spectroscopy of a multiple merger in a luminous infrared“ publikován v příštím vydání Monthly Notices Královské astronomické společnosti (Monthly Notices of the Royal Astronomical Society).

Zdroj: www.eso.org




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »