Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  „Sloupy stvoření“ zanikly

„Sloupy stvoření“ zanikly

eagle_nebula.jpg
Tři „sloupy stvoření“, které HST v roce 1995 vyfotografoval v Orlí mlhovině, možná již neexistují. Důkazy přinesl Spitzerův dalekohled.

pillars_creation.jpg
Nový, překvapující obraz ze Spitzerova dalekohledu ukazuje nedotčené prachové věže vedle obřích oblaků horkého prachu, které takto „rozžhavil“ výbuch blízké supernovy. Podle astronomů mohla rázová vlna již dospět k prachovým sloupům a asi před 6.000 lety způsobit jejich skácení. Protože Orlí mlhovina (Eagle Nebula) leží od nás ve vzdálenosti 7.000 sv.l. v souhvězdí Hada (Serpens), tak se o zničení pilířů dozvíme za dalších asi 1.000 let.

„Na snímcích z Hubbla se pilíře zdají kompaktní a pevné; ale ve skutečnosti nejsou,“ řekl Nicolas Flagey (Institut d'Astrophysique Spatiale, Francie), nyní postgraduální student (Spitzer Science Center at the California Institute of Technology in Pasadena). „Jen vrcholy pilířů a některé částí uvnitř jsou dostatečně husté, aby odolaly nárazu. Ale zbytek bude odfouknut rázovou vlnou." Pilíře jsou vlastně sloupce mezihvězdného plynu a prach a slouží jako „inkubátory“ pro nové hvězdy.

Snímek ze Spitzerova dalekohledu ukazuje oblast celé Orlí mlhoviny (M16) - obrovského a bouřlivě se vyvíjejícího společenství hvězd uprostřed oblaků plynu a prachu a strmých prachových a plynných pilířů, včetně tří známých „sloupů stvoření“ („Pillars of Creation“).

„Pamatuji si, když jsem před více než deseti lety uviděl fotografie těchto pilířů, tak mě to inspirovalo stát se astronomem,“ řekl Flagey. „Nyní jsme objevili něco nového v oblasti, o které jsme si mysleli, že jí tak dobře rozumíme.“ Tým astronomů představil výsledky svého výzkumu v úterý 9. ledna na 209. konferenci Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society) v Seattle (5. až 10. 1. 2007).

Astronomové již dlouho předpokládali, že tlaková vlna blízké supernovy by znamenala konec populárních pilířů. V oblasti je nejméně 20 hvězd „zralých“ k výbuchu. A byla to jen otázka času, kdy tyto „hvězdné časované bomby“ explodují. Podle nových pozorování Spitzera se tak již stalo. Svědky události - neobvykle jasné hvězdy – se lidé mohli stát před 1.000 až 2.000 lety. Ale je také možné, že supernova, skrytá za hustými oblaky prachu, na Zemi nebyla pozorovatelná.

Když se mohutné sloupy rozpadnou a plyn a prach budou odfouknuty, dojde k odhalení hvězdných „novorozenců“, kteří se uvnitř formovali. A prachové trosky mohou být zdrojem nové generace hvězd.

Na snímku ze Spitzerova dalekohledu jsou pilíře zelené a vypadají malé a jakoby průhledné. Na vrcholku největšího ze tří sloupů je viditelná, právě se formující, nová hvězda. Nad pilíři je enormně velký mrak horkého prachu (na snímku je červený), o němž astronomové předpokládají, že byl zahřátý rázovou vlnou ze supernovy. Flagey a jeho tým našli pro tento scénář důkaz v podobnosti prachu a horkého prachu u známých zbytků supernov. Teprve na základě dat ze Spitzera byli astronomové schopni změřit teplotu tohoto prachu. Pozorování ukazují, že rázová vlna supernovy vytvarovala prachový oblak, který má nyní tvar „skořápky“.

„Ještě něco jiného než záření hvězd ohřívá tento prach,“ řekl Alberto Noriega-Crespo, Flageyův školitel ve Spitzer Science Center. „Spitzer, který nyní dodal chybějící dlouhovlnová infračervená data, nám dá odpověď."

Tajemný žhavý prach jako první odhalila evropská družice Infrared Space Observatory (1995 - 1998), ale teprve pozorování Spitzera na delších infračervených vlnových délkách umožnila tento jev vysvětlit a spojit s výbuchem supernovy.

Obrázky:
Snímek „sloupů stvoření“ pořízený Hubble Space Telescope (2.11.1995). Credit: NASA/JPL-Caltech/STScI/ESA/J. Hester and P. Scowen (AZ State Univ.)
Pro porovnání je do infračerveného snímku celé Orlí mlhoviny ze Spitzerova dalekohledu vložen snímek „sloupů stvoření“ z HST. Credit: NASA/JPL-Caltech/STScI/Institut d'Astrophysique Spatiale

Zdroj: www.planetary.org a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »