Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  „Sloupy stvoření“ zanikly

„Sloupy stvoření“ zanikly

eagle_nebula.jpg
Tři „sloupy stvoření“, které HST v roce 1995 vyfotografoval v Orlí mlhovině, možná již neexistují. Důkazy přinesl Spitzerův dalekohled.

pillars_creation.jpg
Nový, překvapující obraz ze Spitzerova dalekohledu ukazuje nedotčené prachové věže vedle obřích oblaků horkého prachu, které takto „rozžhavil“ výbuch blízké supernovy. Podle astronomů mohla rázová vlna již dospět k prachovým sloupům a asi před 6.000 lety způsobit jejich skácení. Protože Orlí mlhovina (Eagle Nebula) leží od nás ve vzdálenosti 7.000 sv.l. v souhvězdí Hada (Serpens), tak se o zničení pilířů dozvíme za dalších asi 1.000 let.

„Na snímcích z Hubbla se pilíře zdají kompaktní a pevné; ale ve skutečnosti nejsou,“ řekl Nicolas Flagey (Institut d'Astrophysique Spatiale, Francie), nyní postgraduální student (Spitzer Science Center at the California Institute of Technology in Pasadena). „Jen vrcholy pilířů a některé částí uvnitř jsou dostatečně husté, aby odolaly nárazu. Ale zbytek bude odfouknut rázovou vlnou." Pilíře jsou vlastně sloupce mezihvězdného plynu a prach a slouží jako „inkubátory“ pro nové hvězdy.

Snímek ze Spitzerova dalekohledu ukazuje oblast celé Orlí mlhoviny (M16) - obrovského a bouřlivě se vyvíjejícího společenství hvězd uprostřed oblaků plynu a prachu a strmých prachových a plynných pilířů, včetně tří známých „sloupů stvoření“ („Pillars of Creation“).

„Pamatuji si, když jsem před více než deseti lety uviděl fotografie těchto pilířů, tak mě to inspirovalo stát se astronomem,“ řekl Flagey. „Nyní jsme objevili něco nového v oblasti, o které jsme si mysleli, že jí tak dobře rozumíme.“ Tým astronomů představil výsledky svého výzkumu v úterý 9. ledna na 209. konferenci Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society) v Seattle (5. až 10. 1. 2007).

Astronomové již dlouho předpokládali, že tlaková vlna blízké supernovy by znamenala konec populárních pilířů. V oblasti je nejméně 20 hvězd „zralých“ k výbuchu. A byla to jen otázka času, kdy tyto „hvězdné časované bomby“ explodují. Podle nových pozorování Spitzera se tak již stalo. Svědky události - neobvykle jasné hvězdy – se lidé mohli stát před 1.000 až 2.000 lety. Ale je také možné, že supernova, skrytá za hustými oblaky prachu, na Zemi nebyla pozorovatelná.

Když se mohutné sloupy rozpadnou a plyn a prach budou odfouknuty, dojde k odhalení hvězdných „novorozenců“, kteří se uvnitř formovali. A prachové trosky mohou být zdrojem nové generace hvězd.

Na snímku ze Spitzerova dalekohledu jsou pilíře zelené a vypadají malé a jakoby průhledné. Na vrcholku největšího ze tří sloupů je viditelná, právě se formující, nová hvězda. Nad pilíři je enormně velký mrak horkého prachu (na snímku je červený), o němž astronomové předpokládají, že byl zahřátý rázovou vlnou ze supernovy. Flagey a jeho tým našli pro tento scénář důkaz v podobnosti prachu a horkého prachu u známých zbytků supernov. Teprve na základě dat ze Spitzera byli astronomové schopni změřit teplotu tohoto prachu. Pozorování ukazují, že rázová vlna supernovy vytvarovala prachový oblak, který má nyní tvar „skořápky“.

„Ještě něco jiného než záření hvězd ohřívá tento prach,“ řekl Alberto Noriega-Crespo, Flageyův školitel ve Spitzer Science Center. „Spitzer, který nyní dodal chybějící dlouhovlnová infračervená data, nám dá odpověď."

Tajemný žhavý prach jako první odhalila evropská družice Infrared Space Observatory (1995 - 1998), ale teprve pozorování Spitzera na delších infračervených vlnových délkách umožnila tento jev vysvětlit a spojit s výbuchem supernovy.

Obrázky:
Snímek „sloupů stvoření“ pořízený Hubble Space Telescope (2.11.1995). Credit: NASA/JPL-Caltech/STScI/ESA/J. Hester and P. Scowen (AZ State Univ.)
Pro porovnání je do infračerveného snímku celé Orlí mlhoviny ze Spitzerova dalekohledu vložen snímek „sloupů stvoření“ z HST. Credit: NASA/JPL-Caltech/STScI/Institut d'Astrophysique Spatiale

Zdroj: www.planetary.org a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »