Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  „Světelné“ echo

„Světelné“ echo

Sagitarius_echo.jpg
Chandra objevila záření, které přišlo od černé díry. Přinesla důkaz o mohutném vzplanutí u centrální černé díry v naší Mléčné dráze.

„Světelné echo“, pozorované rentgenovou kosmickou observatoří Chandra (NASA), je důsledkem pádu materiálu (asi jako planeta Merkur) do superhmotné černé díry ve středu Mléčné dráhy. Rentgenový zdroj je označován jako Sagittarius A* (3 milióny hmotností Slunce). Vzniklé rentgenové záření bylo odráženo oblaky mezihvězdného plynu v okolí černé díry. Zatímco primární rentgenové záření, vzniklé při vzplanutí, by dosáhlo Země asi před 50 lety, odrážené rentgenové záření uskutečnilo delší cestu a teprve nyní bylo zachyceno Chandrou.

„Tato dramatická událost se stala dříve než jsme měli ve vesmíru satelity, který by to mohly objevit,“ řekl Michael Muno (Caltech, Pasadena). „Je velmi důležité, že můžeme pomocí Chandry pátrat v minulosti a můžeme vidět destruktivní schopnosti této obří černé díry.“

Při vzplanutí byla oblast těsně u černé díry asi 100.000krát jasnější než je běžné. Pokud by se taková vzplanutí vyskytla v poslední době vícekrát, pak by je měly rentgenové přístroje zaregistrovat.

Teorie předpokládá, že intenzitu i vlastnosti rentgenového záření, které vzniklo při vzplanutí u Sagittaria A*, změnily oblaka mezihvězdného plynu v okolí černé díry. Muno a jeho tým pozoroval takové změny poprvé, takže nelze vyloučit i další interpretace.

Např. jednou z možností je, že černá díra roste, protože vtahuje látku z hvězdného větru mladých hvězd, které se nacházejí v sousedství černé díry. Nebo pokud kolem Sagittaria A* rotuje materiál ve stelárním disku, mohl by se přenášet směrem k černé díře. A v okamžiku než by materiál ze stelárního disku navždy „zmizel“, došlo by k rentgenovému zjasnění.

Výzkum tohoto „světelného echa“ je důležitý, protože umožňuje porozumět nepřístupným molekulárním oblakům v bezprostřední blízkosti středu galaxie. Především to může poskytnout informaci o hustých jádrech v těchto mracích, kde mohou vznikat nové hvězdy.

Proměnlivost rentgenovém záření mezi 3 pozorováními Chandry z let 2002, 2004 a 2005 (Credit: NASA/CXC/Caltech/M.Muno et al.) je důležitým argumentem, že „světelné echo“ pravděpodobně nezpůsobuje přenos materiálu od binárního společníka k neutronové hvězdě nebo černé díře. Napozorovaná data vzplanutí ukázala, že „vlákno“ umožňující přenos by muselo být nepředstavitelně dlouhé a jasné pro takovou dvojhvězdnou soustavu.

Tyto výsledky byly presentovány na konferenci Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society, 5. – 10. ledna 2007, Seattle).

Zdroj: www.spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »