Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Asteroidy bombardují černou díru v naší Galaxii

Asteroidy bombardují černou díru v naší Galaxii

Pohled na střed naší Galaxie s ukrytou černou dírou
Pohled na střed naší Galaxie s ukrytou černou dírou
Nové výzkumy naznačují, že záhadná vzplanutí rentgenového záření, které zaznamenala družice Chandra X-ray Observatory, mohou mít původ v asteroidech padajících na černou díru ukrytou v centru naší Galaxie. Tato vzplanutí byla pozorovatelná v průběhu několika let, kdy byla registrována prakticky každý den. Jestliže se tyto závěry potvrdí, může to znamenat, že v okolí superhmotné černé díry existuje oblak obsahující stovky biliónů asteroidů a komet.

Fotografii v úvodu článku pořídila družice NASA s názvem Chandra X-ray Observatory. Snímek zachycuje střed naší Galaxie označovaný Sagittarius A (zkráceně Sag A) se superhmotnou černou dírou v jejím centru. Použitím periodických pozorování v průběhu několika roků družice Chandra zaznamenala vzplanutí rentgenového záření (X-ray) v této oblasti přibližně jednou denně. Tato vzplanutí byla rovněž pozorována v oboru infračerveného záření pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) v Chile, který patří Evropské jižní observatoři ESO.

Nová pozorování prokázala možné vysvětlení těchto záhadných vzplanutí. Nabízí se představa, že zdroj Sag A je obklopen oblakem obsahujícím stovky biliónů planetek a komet, které mohly být "ukradeny" jejich mateřským hvězdám. Levá část obrázku nahoře byla vytvořena na základě složené expozice v délce téměř miliónu sekund (zhruba 278 hodin, tj. 11 dnů a 14 hodin), kdy družice Chandra pozorovala okolí centrální černé díry v naší Galaxii. Červená barva představuje rentgenové záření o nízké energii, zelená barva X záření o střední energii a modrá barva znázorňuje rentgenové záření o nejvyšších energiích.

Asteroidy padající na černou díru uprostřed naší Galaxie
Asteroidy padající na černou díru uprostřed naší Galaxie
Asteroid, který podstoupí těsné setkání s dalším objektem, jako je hvězda či planeta, může být vyvržen na dráhu směřující do centra Galaxie, jak je patrno na sérii uměleckých obrázků v pravé části kompozice v úvodu textu. Jestliže se tyto asteroidy přiblíží na vzdálenost přibližně 150 000 000 km od černé díry (což odpovídá vzdálenosti Země od Slunce), jsou roztrhány na kousky v důsledku působících slapových (gravitačních) sil černé díry.

Tyto fragmenty se následně vypaří v důsledku tření, jak úlomek asteroidu prolétá horkým řídkým plynem proudícím k rentgenovému zdroji Sag A, podobně, jako se rozzáří meteor při průletu částice atmosférou při srážce se Zemí. Dojde ke vzplanutí rentgenového záření a nakonec jsou zbytky asteroidu "spolykány" černou dírou.

O další obdobné situaci ve Sluneční soustavě bylo hovořeno nedávno. V průměru každý třetí den dochází ke zničení jedné komety při jejím průletu horkou atmosférou Slunce. A tak navzdory významným rozdílům dvou prostředí může být zánik komet a asteroidů při srážce se Sluncem či černou dírou podobný.

Velmi dlouhá pozorování rentgenového zdroje Sag A pomocí kosmické observatoře Chandra budou pokračovat i v roce 2012. Poskytnou drahocenné informace o frekvenci a jasnosti záblesků a pomohou tak ověřit a vysvětlit navrhovaný model. Tato výzkumná práce má rovněž potenciál porozumět schopnosti asteroidů a planet vzniknout v tak krutém prostředí v blízkosti centra naší Galaxie, v okolí rentgenového zdroje Sagittarius A.

Zdroj: chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »