Astronomové objevili v Mléčné dráze gigantickou dutinu kulového tvaru
Autor: Alyssa Goodman/Center for Astrophysics, Harvard & Smithsonian
Astronomové analyzovali 3D mapy tvarů a rozměrů blízkých molekulárních oblaků a objevili přitom mimořádně obrovskou dutinu v prostoru. Dutina tvaru koule popsaná v časopise Astrophysical Journal Letters má průměr zhruba 150 parseků – což se rovná téměř 500 světelných roků – a na obloze se nachází mezi souhvězdími Perseus a Taurus (Býk). Vědecký tým na základě dat z Center for Astrophysics, Harvard & Smithsonian věří, že se dutina zformovala v důsledku exploze pradávné supernovy zhruba před 10 milióny roků. Teď už se nerozpíná a na jejím „obalu“ bouřlivě vznikají stovky nových hvězd.
Záhadná dutina je obklopena molekulárními oblaky Perseus a Taurus – což jsou regiony ve vesmíru, kde vznikají hvězdy.
„Stovky hvězd se zformovaly nebo již existovaly na povrchu této gigantické dutiny,“ říká Shmuel Bialy, postgraduální vědecký pracovník na Institute for Theory and Computation (ITC) at the Center for Astrophysics (CfA), který byl vedoucím studie. „Máme dvě teorie – buď jedna extrémní supernova explodovala v centru této bubliny a mohutnými rázovými vlnami vytlačila plyn do vnějšího prostoru, kde se zformovalo to, čemu říkáme 'Perseus-Taurus Supershell', nebo série relativně rychle po sobě jdoucích explozí supernov v průběhu několika miliónů roků vytvořila tuto dutinu.“
Objev napovídá, že molekulární oblaka Perseus a Taurus nejsou nezávislé struktury ve vesmíru, ale že se spíše zformovaly společně ze stejné rázové vlny supernovy. „To vysvětluje, že když hmotná hvězda umírá, její supernova vytváří řetězec událostí, které mohou nakonec vést ke zrození nových hvězd,“ říká Shmuel Bialy.
3D mapy bubliny a okolních oblaků byly vytvořeny za použití nových dat z astronomické družice Gaia, vypuštěné na oběžnou dráhu Evropskou kosmickou agenturou ESA.
Přesné popisy 3D map molekulárních oblaků Perseus a Taurus a dalších blízkých oblaků byly analyzovány a výsledky publikovány 22. září 2021 v oddělené studii v časopise Astrophysical Journal. Obě studie byly vytvořeny výzkumníky Max Planck Institute for Astronomy, Německo.
Mapy poprvé představují molekulární oblaka, která byla zmapována v 3D projekci. Dřívější snímky oblaků byly omezeny pouze na dvě dimenze.
„Byli jsme schopni sledovat tato oblaka po desetiletí, ale nikdy jsme neznali jejich skutečný tvar, velikost a tloušťku. Také jsme si nebyli jistí, jak daleko se oblaka nacházela,“ říká Catherine Zucker, postgraduální vědecká pracovnice CfA, která vede výzkum.
Ale proč vůbec mapujeme oblaka? „Existuje mnoho odlišných teorií, jak se plyn sám o sobě uspořádává a formuje do hvězd,“ vysvětluje Catherine Zucker. „Astronomové testovali v minulosti tyto teoretické představy užitím počítačových simulací, avšak toto je vůbec poprvé, kdy můžeme využít skutečné – nikoliv simulované – 3D pohledy, porovnat teorii s pozorováním a zhodnotit, která teoretická práce je nejlepší.“
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
