Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Borůvkové galaxie jsou v kursu

Borůvkové galaxie jsou v kursu

Předpokládá se, že tzv. borůvkové galaxie jsou slabými lokálními příbuznými zelených hrášků, trpasličích galaxií s intenzivní tvorbou hvězd, které dominovaly v raném vesmíru.
Autor: SDSS/Huan Yang

Borůvkové galaxie jsou relativně blízké galaxie, ale protože jsou drobné, jejich světlo dokáží pořádně zachytit až nejmodernější astronomické přístroje. Celkově v sobě tyto galaxie ukrývají desítky až stovky milionů hvězd, což je ale pořád tisíckrát méně, než má naše Mléčná dráha. Řadí se tak mezi takzvané trpasličí galaxie. Tím, že jsou kompaktní a mají namodralou barvu, vypadají v optických dalekohledech jako malé modré kuličky. Z toho dostaly také svůj název "borůvkové". Podobně jako se jejich vzdálenějším příbuzným, které jsou nazelenalé, říká hráškové galaxie. Nápadná svítivost v jedné barvě je právě to, co je na těchto galaxiích zajímavé.

Příčinou modré barvy těchto galaxií je překotná tvorba nových hvězd. Vůči své celkové hmotnosti tvoří borůvkové galaxie mnohem více hvězd, než je běžné u normálních galaxií. Tím nám také připomínají rané galaxie, které se utvořily v první miliardě let po Velkém třesku a které úspěšně pozoruje Webbův dalekohled. "Studiem borůvkových galaxií, které jsou blízko a jsou tak dostupné pro pozorování na různých vlnových délkách, se tak můžeme dozvědět o tom, jaké byly vůbec první galaxie ve vesmíru", říká Barbora Adamcová z Oddělení galaxií Astronomického ústavu AV ČR.

Unikátní vhled do těchto galaxií nám umožňují pozorování v rentgenovém oboru. Nově vzniklé hvězdy jsou totiž často obři a veleobři, kteří se po několika milionech let intenzivní svítivosti mohou zhroutit v černé díry. Na ně dopadající materiál se zahřívá na vysoké teploty a vyzařuje energetické rentgenové záření. Zatímco současné rentgenové dalekohledy nedohlédnou na první galaxie ve vesmíru, u jejich blízkých analogů, tedy borůvkových a hráškových galaxiích, to možné je. Tým pod vedením RNDr. Jiřího Svobody, PhD., proto požádal v otevřené soutěži o vůbec první rentgenová pozorování borůvkových galaxií. Analýzu těchto nově získaných dat vedla doktorandka Mgr. Barbora Adamcová ve spolupráci s mezinárodním týmem. 

Rentgenová observatoř XMM-Newton Autor: ESA
Rentgenová observatoř XMM-Newton
Autor: ESA

Rentgenová pozorování borůvkových galaxií přinesla zajímavé poznatky o jejich vlastnostech. “Ukázalo se, že většina borůvkových galaxií má v rentgenovém spektru nižší svítivost, než bychom očekávali podle jejich velikosti a míry tvorby hvězd,” dodává Barbora Adamcová. To by mohlo naznačovat, že borůvkové galaxie nejsou dostatečně staré na to, aby v nich vznikla významná populace rentgenových dvojhvězd, které září díky akreci hmoty na kompaktní objekty, jako jsou neutronové hvězdy nebo černé díry. Výjimkou je jedna galaxie ze studovaného vzorku, která překvapivě vyzařuje výrazně více rentgenového záření, což může být důsledkem přítomnosti aktivní černé díry o střední hmotnosti, která by mohla být zárodkem superhmotné černé díry, které pozorujeme v centrech velkých galaxií. Tyto výsledky byly nedávno publikovány v renomovaném astronomické časopise Astronomy & Astrophysics a vzbudily pozornost i v zahraničních médiích – článek o nich zveřejnil magazín BBC Sky at Night Magazine a upozornil na jejich význam pro pochopení vývoje galaxií.

Kontakt:

Mgr. Barbora Adamcová
barbora.adamcova@asu.cas.cz
tel: 728 875 518

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] článek v BBC Sky at Night Magazine
[2] originální článek
[3] rozhovor v TV NOE s Dr. Jiřím Svobodou



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Borůvkové galaxie


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »