Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Ceci N'est Pas Une Pipe
Jiří Srba Vytisknout článek

Ceci N'est Pas Une Pipe

Barnard 59 - ESO1233
Barnard 59 - ESO1233
- Neobvyklá temná mlhovina, jak jste ji ještě neviděli

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (033/2012): Jak napsal René Magritte na své slavné malbě - Toto není dýmka (Ceci N’est Pas Une Pipe) - a totéž platí pro náš dnešní snímek. Jedná se o záběr části rozsáhlého temného oblaku mezihvězdného prachu a plynu nazývaného mlhovina Dýmka. Objekt je též znám pod označením Barnard 59. Tento jeho nový detailní snímek byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru objektivu 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile. Shodou okolností byl tento záběr zveřejněn v den 45. výročí malířova úmrtí.

Mlhovina Dýmka je ukázkovým příkladem temné mlhoviny. Původně se astronomové domnívali, že se jedná o oblast oblohy, kde prostě nejsou hvězdy. Později se však podařilo objevit, že temné mlhoviny jsou ve skutečnosti hustá oblaka mezihvězdného prachu a plynu, která stíní světlo hvězd nacházejících se za nimi. Silueta mlhoviny Dýmka se rýsuje proti velmi bohatému hvězdnému pozadí Mléčné dráhy v souhvězdí Hadonoše.

Mlhovina Barnard 59 tvoří náustek Dýmky [1] a je hlavním cílem tohoto snímku, získaného pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru objektivu 2,2 m. Tato zvláštní a složitě utvářená mlhovina se nachází asi 600 až 700 světelných let od nás. 

Mlhovina nese jméno amerického astronoma Edwarda Emersona Barnarda, který byl prvním, kdo systematicky pomocí fotografické techniky s dlouhými expozicemi zaznamenával tyto temné struktury na obloze. Byl také první, kdo si uvědomil jejich prachovou povahu. Barnardův katalog obsahuje celkem 370 temných mlhovin rozmístěných po celé obloze. Barnard byl svérázný muž, který si svůj první dům koupil za peníze získané jako ocenění za objevy několika komet, byl výjimečný pozorovatel s mimořádně kvalitním zrakem. Na konci 19. a počátkem 20. století přispěl do řady odvětví moderní astronomie.

Prvním, co na tomto snímku upoutá vaši pozornost, bude pravděpodobně samotný střed, kde spletitá struktura oblaků připomíná nohy obrovského pavouka zachyceného v pavučině hvězd. Po chvíli však zaznamenáte řadu drobných detailů. Mlhavé kouřové tvary uprostřed temnoty jsou nasvětleny novými hvězdami, které zde vznikají. V oblastech, které obsahují hustá molekulová mračna, jako jsou například i temné mlhoviny, je hvězdotvorba obvyklá. Díky vzájemnému gravitačnímu působení se plyn a prach shlukuje a přitahuje stále další hmotu, dokud nevznikne nová hvězda. Ve srovnání s jinými podobnými oblastmi však v mlhovině Barmard 59 vzniká jen malé množství hvězd, a oblak tedy má k dispozici stále ještě dost materiálu.  

Při ještě bližším pohledu zaznamenáte také řadu tenkých modro-zeleno-červených pruhů, které jsou rozptýleny po celém snímku. Jsou to planetky, kamenné objekty o průměru několika kilometrů, které obíhají kolem Slunce. Většinu z nich nalezneme v hlavním pásu planetek mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru. Mlhovina Barnard 89 ve skutečnosti leží asi desetmilionkrát dále od Země, než tyto drobné objekty [2]

A nakonec si představte, že když se díváte na tuto bohatou tapiserii kosmických objektů na noční obloze pouhým okem, zakryjete ji palcem předpažené ruky, přestože ve skutečnosti má průměr šest světelných let.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Celá mlhovina Dýmka se skládá z jednotlivých oblaků s katalogovým označením Barnard 65, 66, 67 a 78, plus Barnard 59. Je pohodlně vidět pouhým okem, ovšem pod velmi tmavou oblohou nejlépe z jižní polokoule, kde se dostává výše nad obzor. 

[2] Planetky se během expozic pohybují a vytvářejí krátké úsečky. Uvedený snímek byl vytvořen z několika záběrů získaných s rozdílnými filtry a v různém čase. Jednotlivé barevné úsečky jsou tedy vzájemně posunuty.

 

Další informace

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1233. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO, Mlhovina 


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »