Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Pilíře zkázy
Jiří Srba Vytisknout článek

Pilíře zkázy

Oblast R18 v mlhovině Carina
Autor: ESO/A. McLeod

Pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT vědci získali působivá nová pozorování mohutných pilířovitých struktur v mlhovině Carina. Mezinárodní tým provedl analýzu několika pilířů v různých mlhovinách a dospěl k závěru, že se v tomto případě jedná spíše o ‚pilíře zániku‘ – což je v kontrastu s pojmenováním známého útvaru podobného typu, který se nachází v Orlí mlhovině a je nazýván Pilíře stvoření.

Barevná mlhovina Carina podléhá náporu jasných nedalekých hvězd

Sloupy a pilíře zachycené na novém snímku mlhoviny Carina (Carina Nebula) jsou mohutnými oblaky prachu a plynu, které leží v oblasti s probíhajícím vývojem hvězd vzdálené od nás asi 7 500 světelných let. Pozorování těchto útvarů získal tým pod vedením Anny McLeod (PhD studentka v ESO) s pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope).

Mimořádnou předností zařízení MUSE je schopnost najednou pořídit tisíce snímků mlhoviny v různých spektrálních oblastech elektromagnetického záření. To astronomům umožňuje zmapovat chemické složení a fyzikální vlastnosti hmoty v různých částech mlhoviny.

Kromě nově získaných dat měli vědci k dispozici také snímky podobných struktur v Orlí mlhovině (Eagle Nebula, jedná se o známé Pilíře stvoření (Pillars of Creation [1]) a útvarů v mlhovině NGC 3603. Provedli analýzu celkem deseti pilířů a podařilo se jim odhalit přímou spojitost mezi zářením vydávaným blízkými hmotnými hvězdami a strukturami samotných pilířů.

Ironickým faktem je, že jedním z prvních důsledků formování nové hmotné hvězdy je počátek zániku oblaku, ze kterého se zrodila. Myšlenka, že hmotné hvězdy mají nezanedbatelný vliv na své okolí, není nová: je známo, že tyto hvězdy vydávají značné množství intenzivního ionizujícího záření , které je schopné zbavit neutrální atomy elektronů. Důkazy vzájemného působení mezi hvězdami a jejich okolím je však obtížné získat pozorováním.

Členové týmu analyzovali efekty tohoto vysoce energetického záření na strukturu pilířů. Proces působení je znám jako fotoevaporace (photoevaporation), plyn je nejprve ionizován a následně se rozptýlí do okolí. Pozorováním výsledků fotoevaporace – při které mimo jiné dochází ke ztrátě hmoty z pilířů – se vědcům podařilo odhalit příčiny. Byla nalezena zřejmá korelace mezi množstvím ionizujícího záření emitovaného nedalekými hvězdami a rychlostí rozptylování hmoty pilířů.

Když mladé hmotné hvězdy pomáhají ničit oblast, která jim dala vzniknout, mohlo by se zdát, že se jedná o kosmickou pohromu. Veškerou složitost mechanismů zpětných vazeb vzájemného působení hvězd a pilířů však zatím chápeme velmi chabě. Pilíře mohou vypadat jako husté oblaky, ale ve skutečnosti jsou i tyto části mlhovin oblastmi s velmi rozptýleným materiálem (plynem a prachem). Je proto možné, že záření a hvězdný vítr mladých hmotných hvězd naopak pomáhají vytvářet hustější oblasti v pilířích, které se následně mohou dále hroutit a umožnit vznik dalších hvězdy.

Tyto dech beroucí kosmické struktury mohou přinést mnoho důležitých informací a přístroj MUSE je ideálním zařízením k jejich zkoumání.

Poznámky

[1] Pilíře stvoření (Pillars of Creation) je název ikonického snímku pořízeného pomocí kosmického dalekohledu HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope), který zachycuje nejznámější příklad těchto struktur. Objekty jsou rovněž známy pod přezdívkou ‚sloní choboty‘ (elephant trunks) a mohou se táhnout na vzdálenost několik světelných let.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku 'Connecting the dots: a correlation between ionising radiation and cloud mass-loss rate traced by optical integral field spectroscopy' autorů A. F. McLeod a kol., který byl publikován ve vědeckém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Složení týmu: A. F. McLeod (ESO, Garching, Německo), M. Gritschneder (Universitäts-Sternwarte, Ludwig-Maximilians-Universität, Munich, Německo), J. E. Dale (Universitäts-Sternwarte, Ludwig-Maximilians-Universität, Munich, Německo), A. Ginsburg (ESO, Garching, Německo), P. D.Klaassen (UK Astronomy Technology Centre, Royal Observatory Edinburgh, UK), J. C. Mottram (Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo), T. Preibisch (Universitäts-Sternwarte, Ludwig-Maximilians-Universität, Munich, Německo), S. Ramsay (ESO, Garching, Německo), M. Reiter (University of Michigan Department of Astronomy, Ann Arbor, Michigan, USA) a L. Testi (ESO, Garching, Německo).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV , Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Anna Faye McLeod; ESO; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6321; Email: amcleod@eso.org

Mathias Jäger; Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 176 62397500; Email: mjaeger@partner.eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1639



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Mlhovina , ESO - VLT, Carina, MUSE, Pilíře stvoření, Tisková zpráva ESO


49. vesmírný týden 2024

49. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 12. do 8. 12. 2024. Měsíc po novu se objeví na večerní obloze a bude v konjunkci s Venuší, která se jeví po západu Slunce jako výrazná Večernice na jihozápadě. Saturn, který je večer nad jihem ozdobí 6. 12. stín měsíce Titan. Jupiter je vidět celou noc a 7. 12. bude v opozici se Sluncem. Mars je stále výraznější a i když je vidět i později večer, stále má ideální podmínky viditelnosti ráno. Slunce je opět pokryto řadou větších skvrn, ale aktivita je jinak spíše nízká. Merkur popáté minula sonda BepiColombo. Raketa Falcon 9 již zvládla více než 400 úspěšných startů a SpaceX si za letošek připsala více úspěšných startů, než mnohé rakety historie za celou svoji životnost. Čína vyzkoušela nový nosič CZ-12. Před 385 lety byl poprvé pozorován přechod Venuše přes Slunce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Slnko

Slnko 1.12.2024

Další informace »