Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Černá díra ve středu Mléčné dráhy

Černá díra ve středu Mléčné dráhy

Ve středu naší Galaxie se s vysokou pravděpodobností nachází černá díra. Tento závěr vyplývá z pozorování pohybů hvězd v těsné blízkosti galaktickéoho centra.

Deset let pečlivého měření bylo korunováno sérií unikátních snímků získaný pomocí NAOS-NACO zařízením na 8.2m teleskopu VLT Yepun na observatoři ESO Paranal. Ukázalo se, že v prběhu letošního roku se hvězda "S2" přiblížila k centrální černé díře blíže než 17 světelných hodin - pouze trojnásobek vzdálenosti Slunce - Pluto. Hvězda se přitom pohybovala rychlostí minimálně 5000km/sec.

Předchozí měření rychlosti hvězd v blízkosti centra mléčné dráhy a proměnného rentgenového záření z této oblasti ukázala zatím nejsilnější důkaz o existenci černé díry ve středu mléčné dráhy. Toto zjištění podporuje teorii, že v jádrech ostatních galaxií se také nacházejí černé díry.

V práci publikované v prestižním časopisu Nature 17. října 2002 podává tým zprávu o jejich vzrušujících výsledcích. Práce obsahuje také snímky umožňující sledovat dvě třetiny dráhy hvězdy označené "S2". S2 je v současnosti nejbližší pozorovatelnou hvězdou u kompaktního radiového zdroje a kandidáta na černou díru "Sgr A" (Sagittarius A) velmi blízku u centra naší galaxie.

Spojením infračervených snímků s velmi přesnými radiovými měřeními byl tým schopen v průběhu deseti let určit velmi přesné pozice přibližně tisíce hvězd v okolí kompaktního radiového zdroje Sgr A.

Při porovnání posledních snímků NACO s analýzou z května 2002, nemohli jsme věřit svým očím. Hvězda S2, která je nyní nejblíže zdroji Sgr A velmi rychle změnila polohu. Uvědomili jsme si, že právě sledujeme pohyb hvězdy, která se na své oběžné dráze okolo centrální černé díry velmi těsně přiblížila k tomuto tajemnému objektu. Uvedl Thomass Ott, jeden z výzkumníků.

Vzhledem k precizní analýze uvedené v časopise Nature jsou ostatní uspořádání v centru naší galaxie vyloučeny - možným zůstává pouze hypotetická hvězda z těžkých elementárních částic zvaných bosony - ta se chová velmi podobně jako černá díra. I když je takováto hvězda může teoreticky existovat, velmi rychle by zkolabovala na supermasivní černou díru, uvedl Reinhard Genzel.

Zdoj:APOD
tisková zpráva ESO




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »