Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Černá díra ve středu Mléčné dráhy

Černá díra ve středu Mléčné dráhy

Ve středu naší Galaxie se s vysokou pravděpodobností nachází černá díra. Tento závěr vyplývá z pozorování pohybů hvězd v těsné blízkosti galaktickéoho centra.

Deset let pečlivého měření bylo korunováno sérií unikátních snímků získaný pomocí NAOS-NACO zařízením na 8.2m teleskopu VLT Yepun na observatoři ESO Paranal. Ukázalo se, že v prběhu letošního roku se hvězda "S2" přiblížila k centrální černé díře blíže než 17 světelných hodin - pouze trojnásobek vzdálenosti Slunce - Pluto. Hvězda se přitom pohybovala rychlostí minimálně 5000km/sec.

Předchozí měření rychlosti hvězd v blízkosti centra mléčné dráhy a proměnného rentgenového záření z této oblasti ukázala zatím nejsilnější důkaz o existenci černé díry ve středu mléčné dráhy. Toto zjištění podporuje teorii, že v jádrech ostatních galaxií se také nacházejí černé díry.

V práci publikované v prestižním časopisu Nature 17. října 2002 podává tým zprávu o jejich vzrušujících výsledcích. Práce obsahuje také snímky umožňující sledovat dvě třetiny dráhy hvězdy označené "S2". S2 je v současnosti nejbližší pozorovatelnou hvězdou u kompaktního radiového zdroje a kandidáta na černou díru "Sgr A" (Sagittarius A) velmi blízku u centra naší galaxie.

Spojením infračervených snímků s velmi přesnými radiovými měřeními byl tým schopen v průběhu deseti let určit velmi přesné pozice přibližně tisíce hvězd v okolí kompaktního radiového zdroje Sgr A.

Při porovnání posledních snímků NACO s analýzou z května 2002, nemohli jsme věřit svým očím. Hvězda S2, která je nyní nejblíže zdroji Sgr A velmi rychle změnila polohu. Uvědomili jsme si, že právě sledujeme pohyb hvězdy, která se na své oběžné dráze okolo centrální černé díry velmi těsně přiblížila k tomuto tajemnému objektu. Uvedl Thomass Ott, jeden z výzkumníků.

Vzhledem k precizní analýze uvedené v časopise Nature jsou ostatní uspořádání v centru naší galaxie vyloučeny - možným zůstává pouze hypotetická hvězda z těžkých elementárních částic zvaných bosony - ta se chová velmi podobně jako černá díra. I když je takováto hvězda může teoreticky existovat, velmi rychle by zkolabovala na supermasivní černou díru, uvedl Reinhard Genzel.

Zdoj:APOD
tisková zpráva ESO




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



4. vesmírný týden 2026

4. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 1. do 25. 1. 2026. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Saturn s Neptunem jsou večer na jihozápadě, Uran je nejvýše a nad jihovýchodem je jasný Jupiter. Tři nejmenší planety jsou v zorném poli koronografu SOHO. Aktivita Slunce je zvýšená a nelze vyloučit ani slabší polární záře. Kromě komety 24P/Schaumasse, viditelné nejlépe v druhé polovině noci, připomínáme také zmínku o nadějných kometách jarní oblohy. S blížící se misí Artemis II kolem Měsíce jsme mohli na Floridě zaznamenat vývoz rakety SLS i s mobilní startovní věží na startovní rampu. Před 20 lety startovala na svou misi sonda New Horizons, tehdy ještě k planetě Pluto. Před 40 lety snímal Voyager 2 zblízka Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

M27 přes 1.54m Dánský dalekohled, La Silla

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2025 obdržel snímek autorů Kamil Hornoch a Martin Myslivec s názvem M27 – Dumbbell Nebula Kalendář ukazuje datum 14. srpna 1758 a francouzský astronom Charles Messier na observatoři v Hôtel de Cluny v Paříži pátrá po Halleyově kometě. Pátrá však již

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

24P/Schaumasse

Kométa 24P/Schaumasse zachytená 19. januára 2026 v skorých ranných hodinách, ešte pred svitaním. Na prvý pohľad pôsobí nenápadne, no v strede záberu vyniká jemne zelenkastá koma – oblak plynov a prachu, ktorý sa uvoľňuje zo zmrznutého jadra kométy pri priblížení k Slnku. Jemný náznak chvosta sa stráca v pozadí hviezdneho poľa a pripomína, že kométa je „živý“ objekt: z noci na noc mení polohu aj vzhľad. Zaujímavý kontrast dotvára aj drobná vzdialená galaxia na okraji záberu – statické hlboké pozadie oproti objektu, ktorý prelieta našou Slnečnou sústavou. Technické údaje: Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton 200/800 (200/600 F3) + Starizona Nexus 0.75×, Touptek ATR585M mono, AFW-M + Touptek LRGB filtre, Gemini EAF, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, PixInsight, Adobe Photoshop. Expozície: LRGB 18x60sec. na každý kanál, master bias, flats, darks, darkflats. Gain 150, Offset 300. 19.1.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »