Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Čínský drak a dvě galaxie v objetí

Čínský drak a dvě galaxie v objetí

Gemini.jpg
Dva dalekohledy na Gemini Observatory (Gemini South Telescope a Gemini North Telescope) pořídily dvojici snímků, které zachycují dynamiku dvou velice odlišných interakcí ve vesmíru. V jednom případě se jedná o chladný tmavý oblak prachu, který si pro svůj vzhled propůjčil podobu nadpozemského čínského draka. Ve druhém případě se jedná o dvojici interagujících galaxií, uzavřenou do objetí v podobě námořnického uzlu, jež může předznačovat vzdálenou budoucnost naší Galaxie.

Obrázky dokumentují obrovské rozdíly v rozměrech jednotlivých procesů. NGC 6559 je relativně malý a blízký oblak prachu v naší Galaxii, který měří napříč 7 světelných let, zatímco útvar označený jako NGC 520 vznikl ze dvou zcela propletených galaxií; výsledný útvar měří 150 000 světelných let. Zatímco oba obrázky naznačují, o jak dynamické a aktivní objekty se může jednat, jejich časový vývoj probíhá v astronomických měřítkách.

Ian Robson, ředitel britského astronomického a technologického centra říká: "Jestliže pozorujeme jeden z těchto útvarů - galaktický pár tančící v elegantním objetí - jak se mění v časové škále několika miliónů roků, můžeme si představit, že podobnou situaci čeká za několik miliard let naši Galaxii a galaxii M 31 v souhvězdí Andromedy."

Oba tyto obrázky přitom ilustrují jednu společnou vlastnost vesmíru: obsahují mnoho prachu. Hlavním rysem mlhoviny NGC 6559, která si propůjčila pro některé své části podobu čínského draka, jsou ve skutečnosti tmavá oblaka prachu. Srážející se galaxie také obsahují nápadné pruhy prachu, směřující napříč fotografií dvojice galaxií. V obou případech je prach dobře viditelný, protože blokuje světlo ze vzdálenějších zdrojů, podobně jako oblaka na pozemské obloze zastiňují sluneční světlo.

ngc6559.jpg

NGC 6559 je částí velké oblasti v souhvězdí Střelce (Sagittarius), kde probíhá vznik hvězd. Tmavé struktury v obrázku, které se podobají vzhledem čínskému draku, jsou tvořeny studeným prachem, který pohlcuje světlo rozptýleného zářícího vodíku. Plynný vodík svítí červeně v důsledku ionizace intenzivním zářením blízkých hvězd. Tato oblast se nachází ve vzdálenosti méně než jeden úhlový stupeň od známé mlhoviny M 8 (Lagoon Nebula), která je vzdálena 5000 světelných let od středu Mléčné dráhy. Skutečný průměr mlhoviny NGC 6559 je 7 světelných let.

Spletitá struktura a tenká temná vlákna v oblaku prachu se vytvořila turbulentními proudy, jejichž dynamika je ovlivňována zářením blízkých hvězd, a také pohybem dalšího prachu a plynu. Tato různorodost oblaku názorně ilustruje, jak dřívější generace hvězd "rozhazovaly" do okolí těžké prvky, které vytvořily ve svém nitru, jež se pak staly základem pro budoucí generace hvězd a případné planetární soustavy.

Fotografie byla pořízena 10. 7. 2005 pomocí dalekohledu Gemini South Telescope (Chile) o průměru 8,1 m.

ngc520.jpg

NGC 520 se vyznačuje unikátním tvarem, který vznikl jako důsledek srážky dvou galaxií. Jednu linii všudypřítomného galaktického prachu vidíme zcela zřetelně v popředí obrázku, druhý prachový ohon je viditelný pod středem obrázku. Tyto charakteristické rysy útvaru jsou důsledkem gravitační interakce, která připravila obě galaxie o jejich původní tvary. Někteří astronomové předpokládají, že podobně mohou skončit naše Galaxie a galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy. Galaxie NGC 520 by mohla poskytnout letmý pohled na budoucnost naší Galaxie, kdy se zhruba za 5 miliard let "srazí" s galaxií M 31, která je od nás vzdálena přibližně 3 milióny světelných let.

Galaxie NGC 520 se nachází v souhvězdí Ryb, ve vzdálenosti 100 miliónů světelných let (což je také doba, za kterou světlo, vyzařované hvězdami v této dvojici galaxií, doputuje na Zemi). Srážka se stala spouštěcím mechanismem pro vznik dalších hvězd (slabě načervenalé oblasti nad a pod středem obrázku). Na fotografii je rovněž zachyceno několik vzdálených galaxií.

Fotografie byla pořízena v noci z 13./14. 7. 2005 pomocí dalekohledu Gemini North Telescope (Mauna Kea, Havaj) o průměru 8,1 m.

Zdroj: www.gemini
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »