Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Detailní snímek spirální galaxie s příčkou Messier 83

Detailní snímek spirální galaxie s příčkou Messier 83

Fotografie spirální galaxie M83 pořízená pomocí kamery DECam na dalekohledu Víctor M. Blanco
Autor: CTIO/NOIRLab/DOE/NSF/AURA/M. Soraisam, University of Illinois/Travis Rector, University of Alaska An

Pomocí kamery Dark Energy Camera (DECam) na dalekohledu Víctor M. Blanco o průměru 4 metry, který je vybudován na observatoři Cerro Tololo Inter-American Observatory, byl pořízen působivý detailní snímek spirální galaxie s příčkou s označením Messier 83 (zkráceně M83). Nádherný snímek zachycuje galaxii, která je od nás vzdálená 15 miliónů světelných roků a její poloha se promítá do jižního souhvězdí Hydry. Její spirální ramena jsou lemována tmavými liniemi prachu a jsou doslova „posypána“ načervenalými oblaky plynného vodíku, kde probíhá intenzivní tvorba hvězd.

Galaxie Messier 83 byla objevena v roce 1752. Vůči nám je orientována tak, že je k nám při pohledu ze Země téměř zcela natočena z profilu – sledujeme ji při pohledu od jejího pólu. Znamená to, že astronomové mohou pozorovat její spirální strukturu v nevídaných detailech.

Galaxie známá rovněž pod označením M83, Jižní vírová galaxie nebo NGC 5236, má průměr zhruba 50 000 světelných roků, což znamená, že je v porovnání s naší Galaxií mnohem menší, má asi poloviční průměr než Mléčná dráha.

Galaxie M83 je prominentním členem skupiny galaxií známé jako skupina Centaurus A/M83 Group, která rovněž zahrnuje zaprášenou galaxii NGC 5128 a nepravidelnou galaxii NGC 5253, které jsou součástí této kupy galaxií.

K vytvoření nového působivého pohledu na galaxii použila Monika Soraisam z University of Illinois se svými spolupracovníky šest různých filtrů na kameře DECam.

Filtry umožnily astronomům udělat výběr, které vlnové délky světla dopřejí nejlepší pohled na oblohu. To je rozhodující pro vědecká pozorování, když astronomové požadují velmi specifické informace o objektu, ale také umožňují pořídit barevné snímky podobné tomu, který byl vytvořen v případě galaxie M83.

Pozorování nebeských objektů pomocí několika odlišných filtrů znamená, že tak mohou být studovány rozdílné detaily. Například tmavé úponky kroutící se napříč galaxií M83 jsou ve skutečnosti linie prachu, které blokují světlo hvězd. Naproti tomu shlukující se jasné červené skvrny jsou způsobeny žhnoucím horkým plynným vodíkem, který se ztotožňuje s centry vznikajících hvězd.

Prašné táhnoucí se proudy a dynamicky ionizovaný plyn mají odlišné teploty a jsou tudíž viditelné na rozdílných vlnových délkách.

Filtry dovolují pozorovaní odděleně na jednotlivých vlnových délkách a posléze získaná data zkombinovat do jednoho kompletního snímku. Celkem všech 163 jednotlivých expozicí pomocí kamery DECam, s celkovou dobou trvání expozice více než 11,3 hodiny, umožnilo vytvoření tohoto úchvatného portrétu galaxie M83.

Pozorování galaxie Messier 83 jsou součástí stále pokračujícího programu za účelem vytvoření atlasu jevů proměnných v čase zahrnující jižní galaxie, připravovaného pro Rubin Observatory’s Legacy Survey of Space and Time,“ říká Monika Soraisam.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Spirální galaxie M 83


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »