Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  "Dýmající dělo" ve vesmíru

"Dýmající dělo" ve vesmíru

M74.jpg
Masivní hvězdy - supernovy byly hlavní "továrnou na prach" " už v době, kdy vznikala první generace hvězd, v době několik stovek miliónů let po Velkém třesku.

Vědecký tým namířil své dalekohledy na supernovu 2003gd, která explodovala ve spirální galaxii NGC 628 (M74) ve vzdálenosti 30 miliónů sv.l. od Země. První světlo z 2003gd dosáhlo Země 17. března 2003. V době největšího zjasnění byla pozorovatelná i dalekohledy astronomů amatérů. Přestože každý rok je objeveno několik supernov, tato má zvláštní postavení, protože je relativně blízko a mohla být sledována delší dobu infračervenými detektory na Spitzer Space Telescope a spektrografem umístěným na Gemini North telescope na Havaji.

"2003gd je doslova "dýmající dělo," řekl Doug Welch, profesor fyzika a astronomie (McMaster University). "Tyto prachové částečky uhlíku a křemíku, který vznikají při výbuchu supernovy, umožňují existenci mnoha generací velkých hmotných hvězd a také produkují všechny těžké prvky. To jsou prvky, který tvoří na Zemi převážnou část všeho kolem nás, včetně vás a mne."

Welch a spoluautor Geoff Clayton (Louisiana State University) chtějí studovat již dříve získaná spektra masivních supernov na observatoři Gemini a pátrat v nich po původu prachu.

Tvorba prachu ve vesmíru vyžaduje prvky těžší než vodík a helium - pouze prvky, které vznikly až po Velkém třesku. Je-li k dispozici prach, hvězdy se formují mnohem rychleji a efektivněji. Ale až do teď nebyla známa příčina efektivity a rychlosti tvorby prachu u masivních supernov. Dosavadní teorie nedokázaly objasnit existenci velkého množství prachu již "krátce" (několik milionů let) po vzniku vesmíru.

"Konečně jsme dokázali, že supernova by mohla být hlavní přispívatelkou prachu, který existoval v raném vesmíru," řekl Ben Sugerman (Space Telescope Science Institute in Baltimore, MD). "Až dosud neexistoval žádný přímý důkaz." Teprve Ben Sugerman objevil ve zbytcích po výbuchu masivní hvězdy - supernovy SN 2003gd významné množství horkého prachu.

Supernova se rozpíná a rozptyluje do prostoru rychle, proto vědci ke studiu supernovy během prvních měsíců po výbuchu potřebují extrémně citlivé dalekohledy. Protože se prach nezačne tvořit dříve než 2 roky po explozi, astronomové jsou přesvědčeni, že většinu prachu produkují supernovy. Ale schopnost potvrdit tento prach byla v minulosti omezena technikou.

Astronomové používají data z Hubble Space Telescope, nová pozorování ze Spitzer Space Telescope a dalekohledu Gemini North telescope na observatoři Gemini na Mauna Kea na Havaji.

"Tato práce demonstruje obrovský význam studia v různém oborech spektra a využití přístrojů, umístěných na zemi i ve vesmíru," říká Welch. Výsledky výzkumu byly publikovány 8. června 2006 v časopise Science Express.

Obrázek:
Snímek spirální galaxie M74 (NGC 628), v oblasti vyznačené bílým rámečkem vybuchla supernova 2003gd. Vloženy jsou detaily této oblasti: horní detail byl pořízen dalekohledem Gemini před explozí supernovy SN2003gd, dolní dalekohledem Isaac Newton o 6 měsíců později. Credit: Gemini Observatory

Zdroj: www.sciencedaily.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »