Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  GN-z11 je nejvzdálenější galaxie, jakou se podařilo pozorovat

GN-z11 je nejvzdálenější galaxie, jakou se podařilo pozorovat

Fotografie ukazuje galaxii GN-z11 s rudým posunem z=10,957 zářící vznikajícími hvězdami
Autor: NASA/ESA/P. Oesch, Yale University/G. Brammer, STScI/P. van Dokkum, Yale University/G. Illingworth,

GN-z11 je mladá, avšak průměrně hmotná galaxie nacházející se v souhvězdí Velké medvědice. Podle odhadu astronomů vznikla v době, kdy stáří vesmíru bylo pouhých 420 miliónů roků, tj. přibližně 3 % jeho současného věku. Je tak nejen nejstarší, ale také nejvzdálenější galaxií, kterou se doposud podařilo pozorovat.

Na základě předchozích studií se GN-z11 zdá být nejvzdálenější detekovanou galaxií, která je od nás vzdálená 13,4 miliardy světelných roků,“ říká spoluautor studie Nobunari Kashikawa, astronom na Department of Astronomy at the University of Tokyo a Optical and Infrared Astronomy Division at the National Astronomical Observatory of Japan. „Avšak měření a ověřování tak vzdálených objektů není vůbec snadný úkol.“

Ve své nové studii se Nobunari Kashikawa se svými spolupracovníky zaměřil na určení tzv. rudého posuvu objektu GN-z11.

Určité chemické signatury, tzv. emisní čáry, vyznačují přesné zákonitosti ve světle vzdálených objektů,“ vysvětluje Nobunari Kashikawa. „Na základě měření, jak jsou posunuty tyto emisní čáry, můžeme vydedukovat, jak daleko muselo světlo cestovat, a tudíž nám to udává vzdálenost od cílové galaxie.“

Pozorovali jsme výslovně v oboru ultrafialového světla, protože to je oblast elektromagnetického spektra, u které jsme očekávali, že zde objevíme rudým posuvem přemístěné emisní čáry chemických prvků,“ dodává Nobunari Kashikawa. „Hubbleův vesmírný teleskop HST detekoval spektrální čáry mnohokrát ve spektru galaxie GN-z11.“

Nicméně dokonce ani HST nebyl schopen rozlišit emisní čáry v oboru ultrafialového záření v takovém stupni, jaký potřebujeme.

Šipka v horní části obrázku ukazuje na nejvzdálenější galaxii ve vesmíru; ve spodní části obrázku jsou vidět emisní spektrální čáry uhlíku pozorované v infračerveném záření Autor: Kashikawa et al.
Šipka v horní části obrázku ukazuje na nejvzdálenější galaxii ve vesmíru; ve spodní části obrázku jsou vidět emisní spektrální čáry uhlíku pozorované v infračerveném záření
Autor: Kashikawa et al.
Teprve prostřednictvím spektroskopických pozorování v oboru blízkého infračerveného záření pomocí spektrografu MOSFIRE (Multi-Object Spectrometer For Infra-Red Exploration), instalovaného na dalekohledu Keck I na Havajských ostrovech, astronomové určili rudý posuv objektu GN-z11, jehož hodnotu určili na z = 10,957.

Spektrograf MOSFIRE zachytil emisní čáry objektu GN-z11 velmi detailně, což nám umožnilo udělat mnohem přesnější odhady jeho vzdálenosti, než bylo možné na základě dřívějších dat,“ dodávají astronomové.

Výsledky pozorování byly publikovány v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčínejvzdálenější



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Keck telescope, Rudý posuv, Nejvzdálenější galaxie GN-z11


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »