Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hubble a Webb znovu spojily své síly a pozorovali dvojici galaxií VV 191
Adam Denko Vytisknout článek

Hubble a Webb znovu spojily své síly a pozorovali dvojici galaxií VV 191

Dvojice galaxií VV 191 pohledem JWST a HST.
Autor: NASA/JWST/HST

Dva nejznámější vesmírné dalekohledy znovu zkombinovaly svá data a vytvořily dechberoucí pohled na dva hvězdné ostrůvky v temnotě VV 191. Hubbleův vesmírný teleskop (HST) dodal data z ultrafialového a viditelného spektra a světlo v blízké infračervené vlnové délce zachytil vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST). Fotografie z JWST pomohly zvýraznit vzdálené galaxie a spirální ramena hvězdného ostrovu v popředí. 

Vyfocené galaxie odlišného typu se nacházejí v souhvězdí Pastýře, jedna je eliptická (vlevo) a druhá spirální (vpravo). Na první pohled vypadají, že mezi sebou interagují, to však není pravda, jsou pouze blízko sebe (na astronomické standardy).

Ramena z bližší spirální galaxie překrývají disk té eliptické, což bylo jedním z hlavních důvodů, proč byly teleskopy namířeny zrovna na toto místo. Ze zachycených dat mohou vědci odvodit, jak na světlo z eliptické galaxie působí mezihvězdný prach z ramen, skrze které musí světlo proletět.
 
Eliptické galaxie jsou výsledkem galaktické srážky, při kterých se dvě a více galaxií spojí a vytvoří jednu velkou. Mají v sobě minimum mezihvězdného prachu, proto se v nich velice málo rodí nové hvězdy. Dělí se na typy podle jejich elipticity, kde E0 je kruh a E7 velmi protažená elipsa. Toto uspořádání dle tvaru galaxie zavedl v roce 1925 Edwin Hubble. Eliptické galaxie patří mezi ty největší ve vesmíru – např. Messier 87, ve které se nachází první vyfocená černá díra, má průměr asi 120 000 světelných let.

Spirální galaxie jsou známé svými rameny, které vycházejí z hustého galaktického centra. Oproti těm eliptickým obsahují hodně mezihvězdného prachu a mladých hvězd. Dosahují velikosti od 30 000 do 200 000 světelných let. Mezi tento typ patří i náš domov – Mléčná dráha.

Mimo fascinujících detailů za zmínku také stojí tzv. gravitační čočka. Vzniká pomocí velice silné gravitace eliptické galaxie, která ohýbá a zesvětluje světlo z jiné galaxie za ní. Protože v tomto případě čočkovaná galaxie – oranžový oblouk vlevo nahoře – září hlavně v infračerveném světelném spektru, bez dat z JWST je skoro neviditelná.

Gravitační čočka probíhající kolem hmotného centra eliptické galaxie. Autor: NASA/JWST/HST
Gravitační čočka probíhající kolem hmotného centra eliptické galaxie.
Autor: NASA/JWST/HST

Takovéto čočky nám umožňují pozorovat vzdálené objekty jako např. nejvzdálenější hvězdu  Earendel, která byla nalezena Hubbleovým teleskopem v březnu 2022. Její vzdálenost je díky rozpínání vesmíru 28 miliard světelných let (rudý posuv z=6,2) od naší planety. Dále je v pozadí viditelný nespočet vzdálených galaxií krásně doplňujících prázdný prostor ve fotografii a ukazujících nám, jak je Mléčná dráha ve vesmíru maličká.

,

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] webbtelescope.org
[2] esa.int
[3] Eliptické galaxie na Wikipedii
[4] Spirální galaxie na Wikipedii



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: HST Hubble Space Telescope, James Webb Space Telescope, Galaxie, Vzdálený vesmír


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »