Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hubble zachytil nejvzdálenější supernovy

Hubble zachytil nejvzdálenější supernovy

darkenergy.jpg
Hubblův kosmický dalekohled objevil 5 supernov a jejich hostitelské galaxie. Získal důkaz o existenci temné energie a o její existenci po většinu historie vesmíru.

Astronomové používají supernovy k měření rychlosti, jakou se vesmír rozpíná. A určují, jak je tato expanze ovlivňována odpudivou silou temné energie. Supernovy typu Ia poskytují spolehlivá měření, protože astronomové velmi přesně znají jejich skutečné jasnosti.

Určování vzdáleností supernov ve vesmíru se podobá pozorování světlušek. Všechny světlušky svítí přibližně stejně. A podle toho, jak jsou světlušky jasné nebo slabé, usuzujeme, jak jsou od nás daleko.

Těchto 5 supernov může zkoumat pouze HST. Jsou příliš daleko a proto jsou velmi slabé na to, aby mohly být studovány pozemními dalekohledy.

Pozorování z HST poprvé zjistila, že temná energie pravděpodobně ve vesmíru existuje po celou dobu jeho historie. Spektrální analýza také ukazuje, že supernovy, které se používají pro měření rychlosti expanze vesmíru, jsou z dnešního pohledu pozoruhodně podobné těm, které explodovaly před 9 miliardami let a které právě nyní pozoruje HST.

Výsledky výzkumu jsou založeny na studiu 24 nejvzdálenějších supernov, z nichž většina byla objevena během posledních tří let členy týmu High-z Supernova Team. Snímky byly získány v letech 2003 až 2005 kamerou ACS na palubě HST (Hubble´s Advanced Camera for Surveys).

Snímky z HST:
Šipky v horní řadě snímků ukazují supernovy, ve spodní řadě pak hostitelské galaxie předtím nebo poté co hvězdy explodovaly. Supernovy explodovaly před 3,5 až 10 miliardami let. Credit: NASA, ESA, Riess/ STScI

"kosmické petahování" mezi temnou energií a temnou hmotou
Ilustrace rozpínání vesmíru:
"Kosmické přetahování" mezi temnou energií (dark energy) a temná hmotou (dark matter). Credit: NASA, ESA, Riess/STScI

Zdroj: www.nasa.gov a space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »