Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (043/2012): Tento pestrobarevný snímek zachycující ..." /> Hvězdy prastaré i mladé? | Vzdálený vesmír | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hvězdy prastaré i mladé?

Hvězdy prastaré i mladé?

NGC 6362 - eso1243 Autor: eso
NGC 6362 - eso1243
Autor: eso
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (043/2012): Tento pestrobarevný snímek zachycující kulovou hvězdokupu označenou NGC 6362 byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) umístěnou na teleskopu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m. V kombinaci s novým záběrem centrální části této hvězdokupy pořízeným Hubblovým vesmírným teleskopem (NASA/ESA) poskytuje snímek opravdu úžasný pohled na tento nepříliš známý objekt. Kulové hvězdokupy jsou většinou složeny z desítek tisíc velmi starých hvězd, ale mohou obsahovat také hvězdy, které vypadají překvapivě mladé.

Kulové hvězdokupy patří mezi nejstarší objekty ve vesmíru, a ani NGC 6362 svůj věk nezapře. Velké množství nažloutlých hvězd zachycených na snímku už má většinu svého života za sebou, staly se rudými obry. Kulové hvězdokupy však nejsou pouze statickými relikty z minulosti – neustále v nich probíhá zajímavá hvězdná aktivita.

Tak například: NGC 6362 je domovem pro mnoho tzv. modrých opozdilců – relativně starých hvězd, které však vypadají mnohem mladší. Přitom všechny hvězdy, které se nacházejí ve hvězdokupě, vznikly ze stejného materiálu za velmi krátkou dobu asi před deseti miliardami let. A přece jsou modří opozdilci zářivější a zabarveni více do modra – a tudíž mnohem hmotnější – než by měli být po deseti miliardách let hvězdné evoluce. Modré hvězdy jsou velmi žhavé a spotřebovávají své palivo rychle, takže pokud by vznikly před deseti miliardami let, už by přece dávno vyhasly. Jak ale mohly přežít do současnosti?
 
Astronomové se intenzivně snaží porozumět tajemství mladistvého vzhledu modrých opozdilců. V současné době existují dvě hlavní teorie: srážky a slučování hvězd, nebo přenos velkého množství hmoty mezi složkami dvojhvězdy. Základní myšlenkou stojící za oběma těmito možnostmi je předpoklad, že se hvězdy pravděpodobně nezrodily tak velké, jak je vidíme nyní, ale že během svého života dostaly „injekci“ materiálu a tím si svůj život nápadně prodloužily.

Ačkoli je NGC 6362 oproti jiným jasnějším hvězdokupám spíše méně známá, skrývá mnohá tajemství a astronomové ji studují dlouhá léta. Byla totiž vybrána jako jedno ze 160 hvězdných polí v rámci přehlídky s názvem Pre-FLAMES (Pre-FLAMES Survey). Přípravná přehlídka Pre-FLAMES probíhala v letech 1999-2002 s využitím teleskopu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m na observatoři La Silla v Chile. Cílem výzkumu bylo vyhledat vhodné hvězdy pro následná pozorování spektroskopickým přístrojem FLAMES. Uvedený obrázek byl získán právě na základě dat pořízených během tohoto průzkumu.
 
Snímek zobrazuje celou hvězdokupu na impozantním pozadí Mléčné dráhy. Centrální části NGC 6362 byly taktéž detailně prozkoumány Hubblovým vesmírným teleskopem (HST, NASA/ESA). Pohled pomocí HST zobrazuje menší výřez oblohy, avšak ve větším detailu. Tyto dva záběry –  širokoúhlý a detailní – se dokonale  doplňují.

Tento úžasný shluk hvězd se nachází v jižním souhvězdí Oltáře a je snadno pozorovatelný i malým dalekohledem. Objevil jej v roce 1826 skotský astronom James Dunlop z Austrálie pomocí dalekohledu s primárním zrcadlem o průměru pouhých 22 cm.

 

Zdroj

 

Další informace

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Marie Štěpánová; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: mstepanova@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1243. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Marie Štěpánová

Narodila se v roce 1988 ve Valašském Meziříčí. Když se v patnácti rozhodovala, co dál dělat, přírodní vědy byly jasná volba. Vyučila se tedy geografii a geoinformatice a v létě 2012 nastoupila na místní hvězdárnu. Od té doby se věnuje CCD pozorování sluneční chromosféry, práci na projektech, vzdělávání dětí a mládeže, středně vysokohorské turistice a pěstování kaktusů. V současnu je rovněž překladatelkou tiskových zpráv ESO.

Štítky: Tisková zpráva ESO, Hvězdokupa , ESO


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »