Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Jak ukrást milión hvězd?

Jak ukrást milión hvězd?

M12_1.jpg
Nedávná pozorování odhalila bouřlivou minulost kulové hvězdokupy M 12. Na základě pozorování pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO oznámil tým italských astronomů, že kulová hvězdokupa M 12 musela ztratit asi jeden milión málo hmotných hvězd při průchodech v blízkosti jádra naší Galaxie.

"V okolí Slunce a ve většině hvězdokup jsou nejméně hmotné hvězdy zdaleka nejrozšířenějšími," říká Guido De Marchi (ESA), vedoucí týmu astronomů. "Naše pozorování pomocí dalekohledu VLT ukazují, že to však není případ hvězdokupy M 12."

Tým astronomů, jehož členy jsou také Luigi Pulone a Francecsco Paresce (INAF, Itálie), měřil jasnosti a barvy více než 16 000 hvězd uvnitř kulové hvězdokupy M 12 pomocí zařízení FORS1, připojeného k jednomu z dalekohledů VLT na Cerro Paranal (Chile). Astronomové tak mohli studovat hvězdy, které jsou 40miliónkrát slabší, než jsme schopni spatřit pouhým okem.

M12.jpg

Kulová hvězdokupa M 12 se nachází ve vzdálenosti 23 000 světelných let a najdeme ji v souhvězdí Hadonoše. Jedná se o "mlhovinový" objekt s pořadovým číslem 12 v katalogu objektů, který v roce 1774 sestavil francouzský astronom Charles Messier. Hvězdokupu M 12 znají astronomové také pod označením NGC 6218.

Jedná se o objekt, obsahující přibližně 200 000 hvězd, z nichž většina má hmotnosti v rozmezí mezi 20 až 80 % hmotnosti Slunce. "Je však zřejmé, že hvězdokupa M 12 obsahuje překvapivě málo hvězd o malé hmotnosti," říká De Marchi. "Na každou hvězdu, podobnou Slunci, bychom čekali přibližně 4krát tolik hvězd s poloviční hmotností. Jenže naše pozorování pomocí VLT ukazují na stejný počet hvězd různých hmotností."

Kulové hvězdokupy se pohybují na protáhlých eliptických drahách, které je pravidelně přivádějí do hustě "osídlených" vnitřních oblastí naší Galaxie, kam se dostávají z velkých vzdáleností nad či pod rovinou Galaxie, tj. z oblasti, kterou označujeme jako galaktické halo. Když takto riskantně prolétávají kulové hvězdokupy příliš blízko nejvnitřnější husté oblasti naší Galaxie (tzv. centrální výdutě), mohou být gravitačně narušeny a kulová hvězdokupa může být o nejméně hmotné hvězdy "oloupena".

"Odhadujeme, že kulová hvězdokupa M 12 ztratila již čtyřikrát více hvězd, než jich má v současné době," říká Francesco Paresce. "To znamená, že zhruba 1 milión hvězd musel být vyvržen do tzv. halo kolem naší Galaxie." Dochází k postupnému "roztrhání" hvězdokupy, jak naznačuje připojená umělecká představa.

Zbývající životnost hvězdokupy M 12 se odhaduje na 4,5 miliardy roků, což je přibližně jedna třetina jejího současného stáří. To je velice krátká doba ve srovnání s typickou očekávanou životností kulových hvězdokup, která činí zhruba 20 miliard roků. Postupně tedy bude hvězdokupa "roztrhána" a přestane být pozorovatelná.

Stejný tým astronomů objevil již v roce 1999 jiný případ kulové hvězdokupy, ztrácející velký počet hvězd při průchodech v blízkosti středu Galaxie.

M 12 je jednou z přibližně 200 kulových hvězdokup v naší Galaxii. Tyto hvězdné soustavy obsahují přibližně 10 000 až více než milión hvězd. Vznikly společně při formování naší Galaxie před 12 až 13 miliardami roků. Kulové hvězdokupy mohou být vzhledem ke svému stáří klíčem k poznání historie naší Galaxie.

Všechny hvězdy v kulové hvězdokupě vznikly současně, téměř ve stejnou dobu a na stejném místě, pouze jejich hmotnosti byly odlišné. Díky přesným měřením jsou astronomové schopni určit jejich velikosti a stupeň jejich vývoje. Kulové hvězdokupy tak jsou velmi užitečným pomocníkem astronomů při testování současné teorie hvězdné evoluce.

Zdroj: www.eso.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »