Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Když hvězdy podstoupí omlazovací kůru

Když hvězdy podstoupí omlazovací kůru

Kulová hvězdokupa M 30
Kulová hvězdokupa M 30
Prostřednictvím Hubblova kosmického dalekohledu HST astronomové odhalili v kulové hvězdokupě M 30 dva odlišné typy "omlazených" hvězd. Nové výzkumy ukázaly, že jak vzájemné kolize hvězd, tak i proces občas označovaný jako "vampýrismus", jsou zodpovědné za tuto kosmickou "plastickou operaci". Vědci rovněž objevili důkazy, že oba druhy tzv. modrých opozdilců vznikly během kritické dynamické události (známé jako "zhroucení jádra"), k němuž došlo v kulové hvězdokupě M 30 před několika miliardami roků.

Hvězdy v kulových hvězdokupách jsou všeobecně velmi staré - jejich věk dosahuje 12 až 13 miliard roků. Avšak malá část z nich se jeví podstatně mladší, než je průměrné stáří hvězd. Vypadají, jako by se opozdily za vývojem hvězd, které se normálně vyvíjejí do stadia červených obrů podle známého HR diagramu. Přezdívá se jim proto modří opozdilci (blue straggles). Modří opozdilci vypadají, jako by se vrátili na stará kolena zpět do období horkého a zářivého "mládí", získávajíc v této fázi nový život. Tým astronomů využil HST k výzkumu opozdilců, nacházejících se ve hvězdokupě M 30, která vznikla před 13 miliardami roků a kterou objevil Charles Messier v roce 1764. Tato kulová hvězdokupa, obsahující několik set tisíc hvězd, má průměr asi 90 světelných let. Od Země je vzdálena 28 000 světelných roků.

Ačkoliv modří opozdilci byli známi již počátkem 50. let minulého století, způsob jejich vzniku je stále ještě pro astrofyziky nevyřešenou hádankou. "Je to podobné, jako když vidíte několik dětí na skupinové fotografii obyvatel domova důchodců. Je přirozené, že se budete hned zajímat, co zde dělají," říká Francesco Ferraro (University of Bologna, Itálie), hlavní autor studie, která byla publikována v časopise Nature. Astronomové studovali tyto hvězdy několik let a vědí, že modří opozdilci jsou ve skutečnosti staré hvězdy. Původně si mysleli, že vznikly v těsných dvojhvězdách. V takovýchto dvojicích se méně hmotná hvězda chová jako "upír", vysávající plynný vodík ze svého průvodce, kterým je mnohem hmotnější hvězda. (Hmotnější hvězda se rychleji vyvíjí, zvětší svůj objem a její materiál se tak dostane "do sféry vlivu" menší hvězdy.) Nová dodávka "paliva" umožní menší hvězdě zvýšit svoji teplotu, stát se modřejší a teplejší - zkrátka chovat se podobně jako hmotná hvězda v rané fázi svého vývoje.

Vznik
Vznik "modrých opozdilců" v kulových hvězdokupách
Nová studie ukazuje, že někteří z modrých opozdilců místo výše popsaného způsobu byli omlazeni určitým druhem "plastické operace", způsobené kosmickou srážkou. Hvězdná setkání jsou téměř čelní kolizí, při které mohou hvězdy splynout, promíchat svá jaderná paliva a znovu přikrmit "oheň" jaderné fúze. Splynuvší hvězdy a dvojhvězdné soustavy jsou zhruba dvakrát hmotnější než osamělé hvězdy v této hvězdokupě.

"Naše pozorování vedou k závěru, že modří opozdilci, kteří vznikli v důsledku kolize, mají mírně odlišné vlastnosti od těch, kteří se zformovali vysátím druhé složky. To poskytuje přímý důkaz, že oba scénáře vzniku jsou odůvodněné a že oba probíhají souběžně v této hvězdokupě," říká člen týmu Giacomo Beccari (ESA).

Použitím dat z již vysloužilé kamery WFPC2 (Wide Field Planetary Camera 2) na palubě HST astronomové zjistili, že tyto "opožděné" hvězdy jsou mnohem více koncentrovány ke středu kulové hvězdokupy než průměrné hvězdy. "To signalizuje, že tito modří opozdilci jsou mnohem hmotnější než průměrné hvězdy v této hvězdokupě," říká Ferraro. "Hmotnější hvězdy mají tendenci putovat do středu hvězdokupy podobně jako by kulečníková koule klesla na dno nádoby s medem."

Centrální oblasti kulových hvězdokup jsou doslova přehuštěným prostředím, kde vzájemná ovlivňování hvězd jsou téměř nevyhnutelná. Astronomové se domnívají, že před jednou či dvěma miliardami roků prodělala kulová hvězdokupa M 30 velké "zhroucení jádra", při kterém bylo nasměrováno velké množství hvězd do centra hvězdokupy, což vedlo k prudkému zvýšení množství hvězd v této oblasti. Tato událost podstatně navýšila počet kolizí mezi hvězdami a zapříčinila tak vznik jedné ze dvou skupin modrých opozdilců. Na druhou stranu vyšší nakupení hvězd vedlo rovněž k povzbuzení druhého jevu, zvaného vampýrismus, a tím ke vzniku druhé skupiny modrých opozdilců. "Téměř 10 % galaktických kulových hvězdokup zažilo zhroucení jádra, avšak toto je první případ, kde pozorujeme důsledek vtisknutý do populace hvězd," říká Barbara Lanzoni (University of Bologna).

"Dvě odlišné populace modrých opozdilců, objevené v kulové hvězdokupě M 30, jsou památkou na zhroucení jádra, ke kterému došlo zhruba před 2 miliardami roků. V širším kontextu je náš objev přímým důkazem dopadu dynamiky hvězd ve hvězdokupě na jejich vývoj. Měli bychom se nyní pokusit zjistit, zda i další kulové hvězdokupy obsahují tyto dvě skupiny modrých opozdilců," dodává Francesco Ferraro.

Zdroj: spacetelescope.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »