Kosmická růže mnoha jmen
Autor: ESO
Nový snímek mlhoviny M 17 – oblasti s probíhající tvorbou hvězd – byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO, který pracuje na observatoří La Silla v Chile. Jedná se o jeden z nejdetailnějších záběrů celé mlhoviny, který odhaluje nejen její celkovou velikost, ale zobrazuje také podrobnosti pestré kosmické krajiny plynu, prachu a nově vzniklých hvězd.
Mlhovina zachycená na tomto snímku získala během historie více jmen, než jakýkoliv jiný kosmický objekt. Ačkoliv je oficiálně známá pod označením M 17 (Messier 17), používá se také řada přezdívek: mlhovina Omega (Omega Nebula), mlhovina Labuť (Swan Nebula), mlhovina Podkova (Horseshoe Nebula) a také mlhovina Humr (Lobster Nebula) — jen jako příklad mnoha a mnoha dalších názvů z mořskou tématikou, které vynecháme.
Mlhovina M 17 se nachází asi 5 500 světelných let od nás, leží nedaleko roviny Mléčné dráhy a na obloze ji najdeme v souhvězdí Střelce (Sagittarius). Objekt se rozprostírá na značné ploše, oblaky plynu a prachu patřící k této mlhovině se táhnou na vzdálenost 15 světelných let. Z této hmoty vznikají nové hvězdy. Širokoúhlý pohled však zachycuje také řadu hvězd nenáležících k mlhovině, které leží v popředí nebo naopak v pozadí.
Na snímku mlhovina vypadá jako složitá struktura červeno růžové barvy. Tyto barevné odstíny jsou známkou záření vodíku. Hmotné modré hvězdy, které se v nitru mlhoviny M 17 zformovaly z kosmického pohledu zcela nedávno, vyzařují značné množství ultrafialového záření a to nutí okolní plyn jasně svítit. V centrální části mlhoviny jsou barvy světlejší a některé oblasti vypadají dokonce bílé. Tato bílá barva je skutečná – vzniká mícháním světla přicházejícího od nejteplejšího plynu se zářením hvězd, které se odráží od prachových částic.
Odhaduje se, že mlhovina obsahuje plyn o hmotnosti více než 30 000 Sluncí. V nitru mlhoviny se rovněž nachází otevřená hvězdokupa obsahující 35 hvězd, která je známá pod označením NGC 6618 [1]. Celkový počet hvězd v mlhovině je však mnohem větší – ve středu mlhoviny se jich nachází téměř osm set a na okrajích pracho-plynných oblaků vznikají další.
Růžová záře mlhoviny je protkána pavučinou tmavých oblastí, které brání průchodu světla. Tato hmota však také svítí červeně – ačkoliv na snímku ve viditelném světle jsou tyto oblasti tmavé, na záběrech pořízených v infračerveném oboru jsou velmi jasné.
Oficiální označení mlhoviny pochází z katalogu nehvězdných objektů, který v roce 1764 sestavil francouzský lovec komet Charles Messier [2]. Mlhovinu zařadil do seznamu pod číslem 17. Prosté označení M 17 však nemění nic na tom, jak působivým objektem tato mlhovina je.
Snímek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems [3].
Poznámky
[1] Toto označení je někdy používáno pro celou oblast.
[2] Astronom Jean Philippe de Chéseaux tento objekt objevil již v roce 1745, ale jeho pozorování se nedostalo do širšího povědomí. Díky tomu mohl mlhovinu nezávisle objevit a katalogizovat F. Messier o téměř 20 let později.
[3] Úkolem programu ESO Cosmic Gems je získávat s pomocí dalekohledů a přístrojů ESO snímky vizuálně atraktivních astronomických objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.
Další informace
ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.
Odkazy
- 3D animace mlhoviny M 17
- širokoúhlý pohled na mlhovinu M 17 dalekohledem VST
- detailní snímek centra mlhoviny dalekohledem VLT
- program ESO Cosmic Gems
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Mlhovina M 17 – oblast s probíhající tvorbou hvězd
Převzato: Tiskové zprávy Evropské jižní observatoře
O autorovi
Jiří Srba
Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.
