Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Krása symetrie uvnitř naší Galaxie

Krása symetrie uvnitř naší Galaxie

Současná představa vzhledu naší Galaxie.
Současná představa vzhledu naší Galaxie.
Sluneční soustava se nachází v Galaxii, označované také jako Mléčná dráha. Jedná se o seskupení zhruba 400 miliard hvězd včetně Slunce do objektu ve tvaru disku. Velké množství těchto hvězd a množství neproniknutelného mezihvězdného plynu je soustředěno do velkých oblouků, tzv. spirálních ramen, která se odvíjejí od galaktického centra směrem do vnějších oblastí.

Astronomové pracovali desítky let na vypracování přesné mapy naší Galaxie a rozložení jejích spirálních ramen. Nedávno se jim podařilo objevit nové spirální rameno na vzdálenější straně od galaktického středu (při pohledu ze Země), které je zdánlivým dvojčetem již dříve známého ramene na přední straně galaktického jádra. Galaxie tedy vykazuje obdivuhodnou symetrii se dvěma spirálními rameny v blízkosti tohoto galaktického jádra.

Tento objev představil Tim Dame (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics – CfA) na tiskové konferenci při příležitosti 212. schůze Americké astronomické společnosti.

„Naše Galaxie není tak neuspořádaná, jak by se mohlo zdát. Tento objev je důkazem jisté rovnováhy a pořádku, podobně jako je jin a jang v čínské filosofii,“ říká Dame.

Kromě toho má naše Galaxie velká spirální ramena ve vzdálenějších částech galaktického disku. Tato studie se zaměřila výhradně na dvě nejbližší spirální ramena v okolí galaktického jádra.

Padesátiletá záhada vyřešena

Vnitřní spirální ramena naší Galaxie.
Vnitřní spirální ramena naší Galaxie.

Před 50 roky radioastronomové objevili zvláštní spirální rameno ve vzdálenosti přibližně 10 000 světelných let od středu Galaxie ve směru pohledu ze Země. Nazvali je „expandující 3-kpc rameno“, protože 3 kpc (3 kiloparseky) odpovídají vzdálenosti 10 000 světelných roků. Bylo zjištěno, že se rozšiřuje od středu Galaxie rychlostí vyšší než 50 km/s. Toto expandující rameno tvoří plyn v úctyhodném množství, které odpovídá hmotnosti zhruba 10 miliónů hmotností Slunce. Především se jedná o atomy a molekuly vodíku.

Astronomové předpokládali možnou existenci podobného spirálního ramene rovněž na vzdálenější straně jádra Galaxie, neboť mnoho jiných galaxií má tendenci být symetrickými. Avšak v uplynulých desetiletích astronomové nebyli schopni získat žádné důkazy existence protipólu expandujícího 3-kpc spirálního ramene. Jedním z důvodů je, že střed naší Galaxie je příliš hustý, s mnoha různými oblaky plynného vodíku, která zakrývají stejné místo na obloze, kde se mělo předpokládané spirální rameno nacházet.

„Výzkum galaktického centra je jako naslouchat konverzaci v prostředí koktejlového večírku plného hostů. Je tam příliš mnoho šumu,“ říká Patrick Thaddeus (CfA).

Dame a Thaddeus analyzovali data, pořízená dalekohledem o průměru 1,2 m na Cerro Tololo Inter-American Observatory v Chile, který pracuje v oboru milimetrových vln.

Když Dame zpracoval data o záření velkoškálových struktur v těsné blízkosti roviny naší Galaxie, objevily se nové charakteristické rysy. Data jasně ukazují spirální rameno přesně tam, kde by vzdálené 3-kpc rameno mělo být, s odpovídajícími vlastnostmi jako je poloměr, rychlost vzdalování, hmotnost a jasnost – jako zrcadlový obraz bližšího spirálního ramene 3-kpc.

Spirální ramena a galaktická příčka

Dame a Thaddeus se domnívají, že tato spirální ramena, označená 3-kpc, jsou ukotvena do galaktické příčky. V centru naší Galaxie se nachází miliardy hvězd, soustředěných do protaženého konglomerátu, který sahá do vzdálenosti několika tisíc světelných let na každou stranu od galaktického středu. Jak tato hvězdná příčka rotuje, vytváří rázové vlny, které pravděpodobně tvarují 3-kpc spirální ramena a urychlují jejich pohyb od středu Galaxie. „Spirální ramena 3-kpc jsou přirozeným produktem galaktické příčky,“ vysvětluje Thaddeus.

Dame a Thaddeus potvrdili svůj objev měřením rádiového záření atomů vodíku na vlnové délce 21 cm, zaznamenaného kolegy v Austrálii. Do budoucna plánují použít pro další pozorování radioteleskop Robert C. Byrd Green Bank Telescope (rozměry antény 110 x 100 m) k podrobnějšímu prozkoumání spirálních ramen 3-kpc. Svá pozorování chtějí také rozšířit do větších galaktických šířek.

Současná představa o struktuře naší Galaxie.
Současná představa o struktuře naší Galaxie.

Na připojené kresbě je znázorněna současná představa uspořádání naší Galaxie. Dvě hlavní spirální ramena (Scutum-Centaurus a Perseus) jsou připojena k okrajům tlusté centrální příčky, zatímco dvě nyní degradovaná méně výrazná – vedlejší – spirální ramena (Norma a Sagittarius) jsou méně zřetelná a nacházejí se mezi hlavními rameny. Hlavní spirální ramena jsou tvořena vysokým počtem mladých i starých hvězd; podružná spirální ramena jsou především vyplněna plynem a jsou potencionálními místy pro tvorbu nových hvězd. Do této kresby bylo rovněž zakomponováno nové spirální rameno – vzdálené 3-kpc rameno – které bylo objeveno na rádiových vlnách při výzkumu plynného vodíku v Mléčné dráze. Toto rameno je podstatně kratší než dvě hlavní spirální ramena a rozkládá se podél galaktické příčky. Je skutečným dvojčetem dlouhodobě známého spirálního ramene s označením „expandující 3-kpc spirální rameno“ (nebo též blízké spirální rameno). To se nachází na přední straně galaktického jádra při pohledu od Slunce.

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »