Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Krása symetrie uvnitř naší Galaxie

Krása symetrie uvnitř naší Galaxie

Současná představa vzhledu naší Galaxie.
Současná představa vzhledu naší Galaxie.
Sluneční soustava se nachází v Galaxii, označované také jako Mléčná dráha. Jedná se o seskupení zhruba 400 miliard hvězd včetně Slunce do objektu ve tvaru disku. Velké množství těchto hvězd a množství neproniknutelného mezihvězdného plynu je soustředěno do velkých oblouků, tzv. spirálních ramen, která se odvíjejí od galaktického centra směrem do vnějších oblastí.

Astronomové pracovali desítky let na vypracování přesné mapy naší Galaxie a rozložení jejích spirálních ramen. Nedávno se jim podařilo objevit nové spirální rameno na vzdálenější straně od galaktického středu (při pohledu ze Země), které je zdánlivým dvojčetem již dříve známého ramene na přední straně galaktického jádra. Galaxie tedy vykazuje obdivuhodnou symetrii se dvěma spirálními rameny v blízkosti tohoto galaktického jádra.

Tento objev představil Tim Dame (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics – CfA) na tiskové konferenci při příležitosti 212. schůze Americké astronomické společnosti.

„Naše Galaxie není tak neuspořádaná, jak by se mohlo zdát. Tento objev je důkazem jisté rovnováhy a pořádku, podobně jako je jin a jang v čínské filosofii,“ říká Dame.

Kromě toho má naše Galaxie velká spirální ramena ve vzdálenějších částech galaktického disku. Tato studie se zaměřila výhradně na dvě nejbližší spirální ramena v okolí galaktického jádra.

Padesátiletá záhada vyřešena

Vnitřní spirální ramena naší Galaxie.
Vnitřní spirální ramena naší Galaxie.

Před 50 roky radioastronomové objevili zvláštní spirální rameno ve vzdálenosti přibližně 10 000 světelných let od středu Galaxie ve směru pohledu ze Země. Nazvali je „expandující 3-kpc rameno“, protože 3 kpc (3 kiloparseky) odpovídají vzdálenosti 10 000 světelných roků. Bylo zjištěno, že se rozšiřuje od středu Galaxie rychlostí vyšší než 50 km/s. Toto expandující rameno tvoří plyn v úctyhodném množství, které odpovídá hmotnosti zhruba 10 miliónů hmotností Slunce. Především se jedná o atomy a molekuly vodíku.

Astronomové předpokládali možnou existenci podobného spirálního ramene rovněž na vzdálenější straně jádra Galaxie, neboť mnoho jiných galaxií má tendenci být symetrickými. Avšak v uplynulých desetiletích astronomové nebyli schopni získat žádné důkazy existence protipólu expandujícího 3-kpc spirálního ramene. Jedním z důvodů je, že střed naší Galaxie je příliš hustý, s mnoha různými oblaky plynného vodíku, která zakrývají stejné místo na obloze, kde se mělo předpokládané spirální rameno nacházet.

„Výzkum galaktického centra je jako naslouchat konverzaci v prostředí koktejlového večírku plného hostů. Je tam příliš mnoho šumu,“ říká Patrick Thaddeus (CfA).

Dame a Thaddeus analyzovali data, pořízená dalekohledem o průměru 1,2 m na Cerro Tololo Inter-American Observatory v Chile, který pracuje v oboru milimetrových vln.

Když Dame zpracoval data o záření velkoškálových struktur v těsné blízkosti roviny naší Galaxie, objevily se nové charakteristické rysy. Data jasně ukazují spirální rameno přesně tam, kde by vzdálené 3-kpc rameno mělo být, s odpovídajícími vlastnostmi jako je poloměr, rychlost vzdalování, hmotnost a jasnost – jako zrcadlový obraz bližšího spirálního ramene 3-kpc.

Spirální ramena a galaktická příčka

Dame a Thaddeus se domnívají, že tato spirální ramena, označená 3-kpc, jsou ukotvena do galaktické příčky. V centru naší Galaxie se nachází miliardy hvězd, soustředěných do protaženého konglomerátu, který sahá do vzdálenosti několika tisíc světelných let na každou stranu od galaktického středu. Jak tato hvězdná příčka rotuje, vytváří rázové vlny, které pravděpodobně tvarují 3-kpc spirální ramena a urychlují jejich pohyb od středu Galaxie. „Spirální ramena 3-kpc jsou přirozeným produktem galaktické příčky,“ vysvětluje Thaddeus.

Dame a Thaddeus potvrdili svůj objev měřením rádiového záření atomů vodíku na vlnové délce 21 cm, zaznamenaného kolegy v Austrálii. Do budoucna plánují použít pro další pozorování radioteleskop Robert C. Byrd Green Bank Telescope (rozměry antény 110 x 100 m) k podrobnějšímu prozkoumání spirálních ramen 3-kpc. Svá pozorování chtějí také rozšířit do větších galaktických šířek.

Současná představa o struktuře naší Galaxie.
Současná představa o struktuře naší Galaxie.

Na připojené kresbě je znázorněna současná představa uspořádání naší Galaxie. Dvě hlavní spirální ramena (Scutum-Centaurus a Perseus) jsou připojena k okrajům tlusté centrální příčky, zatímco dvě nyní degradovaná méně výrazná – vedlejší – spirální ramena (Norma a Sagittarius) jsou méně zřetelná a nacházejí se mezi hlavními rameny. Hlavní spirální ramena jsou tvořena vysokým počtem mladých i starých hvězd; podružná spirální ramena jsou především vyplněna plynem a jsou potencionálními místy pro tvorbu nových hvězd. Do této kresby bylo rovněž zakomponováno nové spirální rameno – vzdálené 3-kpc rameno – které bylo objeveno na rádiových vlnách při výzkumu plynného vodíku v Mléčné dráze. Toto rameno je podstatně kratší než dvě hlavní spirální ramena a rozkládá se podél galaktické příčky. Je skutečným dvojčetem dlouhodobě známého spirálního ramene s označením „expandující 3-kpc spirální rameno“ (nebo též blízké spirální rameno). To se nachází na přední straně galaktického jádra při pohledu od Slunce.

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »