Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kulová hvězdokupa Omega Centauri

Kulová hvězdokupa Omega Centauri

Část kulové hvězdokupy Omega Centauri na snímku z HST.
Část kulové hvězdokupy Omega Centauri na snímku z HST.
Kulová hvězdokupa Omega Centauri vzbuzovala pozornost pozorovatelů oblohy od doby před 2 000 roky, kdy starověký astronom Ptolemaios zhotovil první hvězdný katalog. Ptolemaios však hvězdokupu považoval za samostatnou hvězdu. Neměl ani zdání, že tato "hvězda" je ve skutečnosti téměř deset miliónů hvězd, obíhajících kolem vlastního gravitačního centra.

Hvězdy jsou ve hvězdokupě těsně namačkány jedna vedle druhé, že astronomové museli čekat na tak výkonnou kosmickou observatoř, jako je Hubblův kosmický dalekohled HST, schopnou nahlédnout hluboko do centra hvězdného "úlu" a rozlišit zde jednotlivé hvězdy. Pohled Hubblova dalekohledu je tak dokonalý, že může dokonce měřit pohyby mnoha hvězd ve hvězdokupě i během relativně krátkého časového období.

Mimořádně přesná měření pohybu hvězd v obří hvězdokupě mohou přispět k vyřešení otázky, jak se tato hvězdná seskupení formovala v mladém vesmíru a zda černá díra "střední velikosti" o hmotnosti přibližně 10 000krát větší než hmotnost Slunce může být ukryta uvnitř této spousty hvězd.

Část kulové hvězdokupy Omega Centauri. Pro hvězdy z oblasti vyznačené rámečkem byly měřeny pohyby hvězd - viz obrázek dole.
Část kulové hvězdokupy Omega Centauri. Pro hvězdy z oblasti vyznačené rámečkem byly měřeny pohyby hvězd - viz obrázek dole.
Na základě analýzy archivních snímků, pořízených v rozmezí čtyř let kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys), astronomové získali nejpřesnější měření pohybů více než 100 000 "obyvatel" kulové hvězdokupy, což je největší objem dat ke studiu pohybů hvězd v jakékoliv hvězdokupě.

"To si vyžádalo důmyslné počítačové programy ke změření nepatrných změn poloh hvězd, ke kterým došlo v období pouhých čtyř roků," říká astronom Jay Anderson (Space Telescope Science Institute in Baltimore, Maryland), který vedl výzkum se svým kolegou astronomem Roelandem van der Marelem. Van der Marel dodává: "Při použití Hubblova kosmického dalekohledu nám stačí počkat 3 až 4 roky a jsme schopni registrovat pohyby hvězd s mnohem větší přesností, než kdybychom při použití pozemních dalekohledů čekali 50 let."

Astronomové použili k výzkumu snímky z HST, které byly pořízeny v letech 2002 a 2006, na jejichž základě zhotovili filmovou simulaci chaoticky se pohybujících hvězd ve hvězdokupě. Vytvořený film ukazuje předpokládaný pohyb hvězd během příštích 10 000 roků.

Omega Centauri byla identifikována jako kulová hvězdokupa v roce 1867. Je jednou ze 150 známých kulových hvězdokup, obíhajících kolem jádra naší Galaxie. Monstrózní hvězdné seskupení je největší a nejjasnější kulovou hvězdokupou v naší Galaxii a jednou z mála, kterou můžeme spatřit bez pomoci dalekohledu. Najdeme ji v souhvězdí Kentaura na jižní obloze.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »