Kulové hvězdokupy a vesmírný masakr
Bylo zjištěno, že tato obrovská seskupení hvězd jsou pouze "pozůstalí" po velkém masakru, ke kterému došlo před 13 miliardami roků. Při této události byla zničena většina jejich menších sourozenců. Nová vědecká práce týmu, jehož vedoucím byl Dr. Diederik Kruijssen (Max Planck Institute for Astrophysics, Garching, Germany), byla publikována v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Kulové hvězdokupy mají pozoruhodné charakteristiky: typický počet hvězd, které obsahují, se zdá být neměnný po celou dobu existence vesmíru. To je v protikladu vzhledem k mnohem mladším hvězdným seskupením, která mohou obsahovat téměř jakýkoliv počet hvězd: od méně než 100 až po několik tisíc hvězd. Tým vědců navrhuje, že tento rozdíl může být vysvětlen podmínkami, za kterých kulové hvězdokupy vznikaly v rané fázi vývoje jejich mateřských galaxií.
Zatímco velmi jasné a velké hvězdokupy byly skutečně schopné přežít galaktické kolize vzhledem k jejich vlastní gravitační soudržnosti, početné menší hvězdokupy byly účinně rozbíjeny v důsledku rychlých změn gravitačních sil, ke kterým docházelo během vzniku hvězd. Vlny hvězdotvorby byly ukončeny po zhruba 2 miliardách roků a vědci byli překvapeni, když spatřili, že přežily pouze hvězdokupy s vysokým počtem hvězd. Tyto hvězdokupy odpovídají všem charakteristikám, které bychom mohli očekávat pro mladou populaci kulových hvězdokup, jak by měly vypadat zhruba před 11 miliardami let.
Podle počítačových simulací byla většina hvězdokup zničena krátce po jejich vzniku, když galaktické prostředí bylo stále ještě velmi nepřátelské vůči mladým hvězdným seskupením. Když tato epizoda skončila, zbylé kulové hvězdokupy mohly nerušeně existovat až do současnosti.
Počítačové simulace naznačují, že většina vlastností kulových hvězdokup jim byla pevně dána v době jejich vzniku. Fakt, že kulové hvězdokupy jsou navzájem srovnatelné, pak vede k závěru, že prostředí, v němž vznikaly, bylo velmi podobné, bez ohledu na galaxie, které v té době tento prostor zabydlely. V tomto případě, jak se Diederik Kruijssen domnívá, mohou být použity jako fosílie a vrhnout více světla na podmínky, ve kterých se rodily první hvězdy a galaxie.
Zdroj: www.physorg.com a www.mpa-garching
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
