Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Naše Galaxie je hmotnější a rychleji rotuje

Naše Galaxie je hmotnější a rychleji rotuje

Struktura naší Galaxie.
Struktura naší Galaxie.
Připoutejte se - letíme rychleji, máme vyšší hmotnost a s větší pravděpodobností nás může potkat srážka s jiným objektem. Tak by se s trochou nadsázky dalo popsat nové zjištění astronomů, kteří provedli velmi přesná měření rychlosti rotace naší Galaxie a zjistili, že rotuje rychlostí o 168 000 km/h vyšší, než se doposud předpokládalo.

"Když je vyšší rychlost rotace, musí být vyšší i celková hmotnost naší Galaxie, a to o plných 50 %, čímž se dokonce přiblížila hmotnosti známé galaxie v souhvězdí Andromedy," říká Mark Reid, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics. "Už si nebudeme myslet, že naše Galaxie je jen malou sestřičkou galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy v naší tzv. místní skupině galaxií."

Větší hmotnost také znamená větší gravitační působení, což zvyšuje pravděpodobnost srážky s velkou galaxií M 31 v souhvězdí Andromedy nebo s některou ze sousedních malých galaxií.

Naše Sluneční soustava se nachází ve vzdálenosti 28 000 světelných let od centra Galaxie. V této oblasti, jak napovídají nová pozorování, se pohybuje kolem středu Galaxie rychlostí přibližně 965 000 km/h (tj. 268 km/s), což je podstatně vyšší rychlost než doposud uváděná hodnota 805 000 km/h (tj. 225 km/s).

K novým měřením použili astronomové radioteleskopy systému VLBA (Very Long Baseline Array). Soustava VLBA je schopna pořizovat mimořádně detailní obrázky. Na základě přesnějších měření byla vypracována nová mapa naší Galaxie. Výzkumný tým vědců pracoval na dlouhodobém programu měření vzdáleností a pohybů těles v naší Galaxii. Výsledky práce byly nedávno oznámeny na zasedání Americké astronomické společnosti v Long Beach, Kalifornie.

Astronomové pozorovali oblasti bohaté na hvězdy napříč celou Galaxií. V takovýchto oblastech je radiové záření molekul řídkého plynu zesilováno stejným způsobem, jakým je v laseru zesilováno světlo. Tyto oblasti, označované jako kosmické masery (Microwave Amplification by Stimulated Emission of Radiation), slouží jako jasné orientační body pro přesná pozorování rádiového záření pomocí VLBA. Opakovaným pozorováním těchto oblastí mohou astronomové změřit nepatrný zdánlivý posun polohy objektu vůči pozadí velmi vzdálených těles.

"Nová data o naší Galaxii, zjištěná prostřednictvím VLBA, jsou získávána na základě měření vzdálenosti a pohybu objektů, která jsou prováděna s vysokou přesností," říká Karl Menten (Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo), člen výzkumného týmu. "Tato měření využívají obvyklé výzkumné triangulační metody a nejsou závislá na žádných předpokladech, založených na dalších vlastnostech, jako je například jasnost, což bylo používáno při dřívějších výzkumech."

Astronomové zjistili, že jimi přímo určené vzdálenosti jsou odlišné od dřívějších hodnot, získaných nepřímými metodami; někdy se liší více než o dva řády. Oblasti se vznikajícími hvězdami, ukrývající kosmické masery, "vymezují spirální ramena naší Galaxie," vysvětluje Mark Reid. Měření vzdáleností těchto oblastí tak rovněž umožňuje mapování spirální struktury Galaxie.

"Tato přímá měření revidují dřívější představy o struktuře naší Galaxie a pohybech v ní," říká Karl Menten. "Protože se však nacházíme uvnitř Galaxie, je pro nás obtížné přesně určit strukturu Mléčné dráhy. Pokud se týká ostatních galaxií, můžeme se na ně prostě dívat a rozlišíme jejich strukturu. Avšak takto nemůžeme pořídit celkový snímek naší Galaxie. Její strukturu můžeme vydedukovat pouze na základě mapování viditelné části Galaxie," dodává Menten.

Soustava radioteleskopů VLBA je schopna určit polohu na obloze s takovou přesností, že může být i po krátkém časovém úseku zaregistrována aktuální změna polohy objektů při oběhu kolem středu Galaxie. Určením rychlosti ve směru našeho pohledu, detekované z rychlosti posunu frekvence rádiového záření maseru, jsou schopni astronomové určit pohyb oblastí se vznikajícími hvězdami. Mark Reid dodává, že na základě těchto informací "většina oblastí se vznikajícími hvězdami nesleduje kruhové dráhy při svém oběhu kolem středu Galaxie. Místo toho jsme zjistili, že obíhají po eliptických drahách."

Astronomové to přisuzují spirálním hustotním vlnám, které mohou plyn na kruhových drahách stlačovat, což vede ke vzniku hvězd a zároveň k jejich navedení na nové eliptické dráhy. To pomáhá udržovat spirální strukturu galaxie.

Mark Reid také objevil se svými spolupracovníky další překvapující jev. "Tato měření naznačují, že naše Galaxie má s největší pravděpodobností ne dvě, ale čtyři spirální ramena, obsahující prach a plyn, umožňující tvorbu nových hvězd," říká Mark Reid. Dřívější průzkumy pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu naznačovaly, že starší hvězdy obývají ponejvíce dvě spirální ramena. Vyvstává otázka, proč se starší hvězdy nenacházejí ve všech čtyřech spirálních ramenech. Odpověď na tuto otázku bude podle astronomů vyžadovat další měření a hlubší porozumění procesu formování Galaxie.

VLBA_1.jpg

Soustava VLBA obsahuje 10 radioteleskopů o průměru 25 m s délkou základny 8 611 km, rozmístěných na území severní a střední Ameriky, které v současné době umožňují spatřit podstatně menší detaily, než jiná podobná zařízení na celém světě. VLBA může pravidelně pořizovat obrázky několiksetkrát podrobnější než je schopen získat Hubblův kosmický dalekohled HST. Mimořádně velkou rozlišovací schopnost VLBA můžeme přirovnat ke schopnosti číst noviny v Los Angeles ze vzdáleného New Yorku, což astronomům dovoluje mimořádně přesně měřit vzdálenosti vybraných objektů.

Zdroj: cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »