Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Naše Galaxie mimořádně zhubla?

Naše Galaxie mimořádně zhubla?

Měření rychlostí hvězd kolem středu naší Galaxie.
Měření rychlostí hvězd kolem středu naší Galaxie.
Naše Galaxie má pouze poloviční hmotnost, než se doposud předpokládalo. Vyplývá to z nových pozorování. Nový objev souhlasí s výsledky dřívějších studií, z nichž vyplývá, že naše Galaxie je „štíhlejší“, než jsme si doposud mysleli, a to vzhledem ke slabšímu gravitační působení na blízké trpasličí galaxie.

Slunce se nachází v poměrně velké galaxii, kterou také označujeme jako Mléčná dráha. Podobně jako u jiných galaxiích, většina hmotnosti naší Galaxie je tvořena tzv. temnou hmotou, záhadnou, neviditelnou substancí, která se prozrazuje pouze svým gravitačním působením na hvězdy a přítomný mezihvězdný plyn.

Aby mohli astronomové přesně určit hmotnost naší Galaxie, měřili rychlosti hvězd, které obíhají kolem jejího středu. Čím rychleji obíhají, tím větší hmotnost Galaxie je musí držet před únikem do mezigalaktického prostoru.

Dva bilióny Sluncí

Dřívější studie oběžných rychlostí různých souborů od 50 do 500 hvězd naznačovaly, že hmotnost naší Galaxie dosahuje přibližně 2 biliónů hmotností Slunce. Jiné studie se zaměřily na měření rychlostí trpasličích galaxií vůči naší Galaxii. Dospěly přitom k podobnému závěru.

Avšak nová studie, která vychází z měření rychlostí téměř 2500 hvězd, naznačuje, že skutečná hmotnost naší Galaxie je o něco nižší než jeden bilión hmotností Slunce.

„Naše Galaxie je štíhlejší, než jsme si doposud mysleli,“ říká Xiangxiang Xue (National Astronomical Observatories of China, Beijing), který je hlavním autorem této studie.

Tým pod jeho vedením analyzoval data z přehledového projektu výzkumu hvězd s názvem SEGUE (Sloan Extension for Galactic Understanding and Exploration), jež je částí velkého projektu, nazvaného SDSS (Sloan Digital Sky Survey), který využívá k výzkumu dalekohled o průměru 2,5 m v Novém Mexiku. Hvězdy z tohoto vzorku jsou vzdáleny od středu naší Galaxie zhruba 13 000 až 200 000 světelných let. Pro porovnání: Slunce je od středu Galaxie vzdáleno přibližně 25 000 světelných roků.

Pohyb hvězd

V rámci projektu SEGUE jsou proměřována spektra hvězd, která jsou použita k výpočtu jejich rychlosti směrem k Zemi či naopak od Země (tzv. radiální rychlosti na základě Dopplerova posuvu spektrálních čar). Tým astronomů, jehož vedoucím je Xue, porovnával zjištěné rychlosti s rychlostmi, vyplývajícími z počítačových simulací, které berou v úvahu různé hmotnosti galaxií.

Dospěli přitom k závěru, že hmotnost naší Galaxie se blíží hodnotě 0,93 biliónu hmotností Slunce. Skutečná hodnota však může být o 0,25 biliónu hmotností Slunce větší či naopak menší, pokud vezmeme v úvahu chyby měření.

„Celková hmotnost naší Galaxie se určuje jen velmi obtížně, protože se nacházíme téměř v jejím středu,“ říká člen týmu Timothy Beers (Michigan State University, East Lansing, USA). „Avšak je to jedna ze základních možností, abychom zjistili, jak je naše Galaxie uspořádaná v porovnání se vzdálenými galaxiemi, které pozorujeme v našem okolí.“

Obrovská výhoda

Navzdory nesouladu mezi tímto a předcházejícími měřeními tým astronomů důvěřuje svému závěru, protože byl založen na základě měření obrovského počtu hvězd. „Nesmírný rozsah projektu SEGUE nám dává obrovskou statistickou výhodu,“ říká další člen týmu Hans-Walter Rix (ředitel Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo).

Dřívější studie, které braly v úvahu pohyby trpasličích galaxií, mohly být chybné díky tomu, že předpokládaly oběh všech studovaných galaxií kolem Mléčné dráhy. Již jmenovaný tým astronomů podotýká, že současná měření naznačují, že naše Galaxie působí menší gravitací na dvě nejbližší nepravidelné trpasličí galaxie, nazvané Velké a Malé Magellanovo mračno, než jsme donedávna předpokládali.

Ještě přesnější určení hmotnosti naší Galaxie může být provedeno v budoucnu pomocí navrhovaného rozšíření projektu SDSS na SDSS-III, který bude zahrnovat měření hvězd do vzdálenosti více než 300 000 světelných let od středu naší Galaxie.

Avšak Simon White, ředitel Max Planck Institute for Astrophysics, Garching, Německo, který není členem výzkumného týmu, je přesvědčen o tom, že hmotnost naší Galaxie není o mnoho menší, než udávají dřívější studie. „Odhadovat hmotnosti na základě oběhu hvězd je velmi komplikované, protože jejich oběh je závislý velmi detailně na tom, jak galaxie vznikala, včetně rychlostí vnikajících trpasličích galaxií, které v minulosti pohltila.“

Zdroj: newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »