Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Naše Galaxie není jen tak obyčejnou galaxií ve vesmíru

Naše Galaxie není jen tak obyčejnou galaxií ve vesmíru

Milky_Way_galaxy.jpg
Galaxie, označované někdy jako hvězdné ostrovy, rozdělujeme podle tvaru na eliptické, spirální, spirální s příčkou a nepravidelné. Dlouhou dobu se předpokládalo, že naše Galaxie patří mezi "normální" spirální galaxie, jak se o tom můžete dočíst ve starších knihách a časopisech. Nedávno však astronomové provedli doposud nejkomplexnější průzkum struktury naší Galaxie a získali nové důkazy o tom, že se velmi odlišuje od běžných spirálních galaxií. K pozorování použili kosmický dalekohled NASA s názvem Spitzer Space Telescope, který byl na oběžnou dráhu kolem Země vypuštěn 25. 8. 2003.

Pozorování v oboru infračerveného záření přinesla detailní informace o přítomnosti poměrně dlouhé centrální příčky, která odlišuje naši Galaxii od běžných spirálních galaxií. "Je to nejlepší důkaz přítomnosti příčky v naší Galaxii," říká Edward Churchwell, profesor University of Wisconsin-Madison. Pomocí infračerveného dalekohledu Spitzer na oběžné dráze kolem Země pozorovali astronomové přibližně 30 miliónů hvězd v rovině naší Galaxie se snahou získat detailní portrét vnitřních oblastí Mléčné dráhy. Tento úkol je podle Churchewella podobným problémem jako když se ztracený turista uvnitř hlubokého lesa snaží určit, kde jsou jeho hranice. "Stejným problémem je pozorovat Galaxii z jejího nitra."

Schopnosti dalekohledu Spitzer pomohly astronomům proniknout přes "temnotu" oblaků mezihvězdného prachu a detekovat infračervené světlo několika desítek miliónů hvězd v blízkosti centra naší Galaxie. Nová data umožnila sestavit doposud nejpodrobnější obraz vnitřních oblastí Galaxie. "Pozorování jsme prováděli na vlnových délkách, na nichž je Galaxie mnohem průhlednější a získali jsme srovnatelné informace o desítkách miliónů objektů," říká Robert Benjamin, hlavní autor nové studie a profesor fyziky na University of Wisconsin-Whitewater.

Předpoklad, že naše Galaxie má ve svém centru příčku, tvořenou hvězdami, byl astronomy již dlouho zvažován. Chyběly však zatím rozhodující důkazy. Příčky jsou jasně pozorovatelné u jiných galaxií a jejich stavba je taková, že na centrální příčku navazují spirální ramena. U spirálních galaxií jsou ramena připojena ke galaktickému jádru.

Nová pozorování poskytla nejlepší odhady velikosti a orientace příčky, které se značně liší od dřívějších předpokladů. Jak bylo zjištěno, centrální příčka je tvořena relativně starými a červenými hvězdami a sahá do vzdálenosti přibližně 27 000 světelných let od středu Galaxie. Je tedy o 7000 světelných let delší, než se doposud soudilo. Bylo rovněž zjištěno, že příčka je orientována v úhlu 45° od spojnice našeho Slunce a středu Galaxie.

Předtím astronomové diskutovali o tom, jestli mohou v centrálních oblastech Galaxie existovat hvězdy, vytvářející příčku nebo eliptické jádro - nebo obojí. Nová pozorování přinesla důkazy, že se zde nachází příčka - navíc neočekávaného tvaru (viz obrázek). Naši Galaxii tedy můžeme definitivně zařadit mezi spirální galaxie s příčkou. Od obou konců příčky se odvíjejí spirální ramena.

klasifikacehubble.jpg

Jak je již známo více než 100 let, galaxie mohou mít nejrůznější tvary. V roce 1925 sestavil známý astronom Edwin Hubble (1889-1953) klasifikaci galaxií podle jejich morfologických charakteristik, kterou s menšími úpravami používáme doposud. Zhruba jedna čtvrtina známých galaxií má velmi jednoduchý tvar - tvar koule nebo více či méně protažené elipsy. Označujeme je jako eliptické galaxie (E). V závislosti na stupni zploštění je rozlišujeme na typy E0 (kulový tvar) až E7 (tvar nejvíce zploštělé elipsy, připomínající čočku).

Druhou ještě početnější skupinu (50 % všech galaxií) představují galaxie spirální (S), tvořené dvěma či více spirálními rameny. Spirální ramena vycházejí z centrální vypouklé oblasti - z jádra galaxie. Při pohledu "z boku" má spirální galaxie tvar disku. Dělí se na dvě základní skupiny: normální spirální galaxie a spirální galaxie s příčkou (SB).

20 % známých galaxií představuje "přechodný" typ mezi eliptickými a spirálními galaxiemi (S0). Zbývajících 5 % galaxií označujeme jako nepravidelné (Ir).

Credit: University of Wisconsin-Madison.

Zdroj: www.spaceref a spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »