Naše Galaxie není jen tak obyčejnou galaxií ve vesmíru

Pozorování v oboru infračerveného záření přinesla detailní informace o přítomnosti poměrně dlouhé centrální příčky, která odlišuje naši Galaxii od běžných spirálních galaxií. "Je to nejlepší důkaz přítomnosti příčky v naší Galaxii," říká Edward Churchwell, profesor University of Wisconsin-Madison. Pomocí infračerveného dalekohledu Spitzer na oběžné dráze kolem Země pozorovali astronomové přibližně 30 miliónů hvězd v rovině naší Galaxie se snahou získat detailní portrét vnitřních oblastí Mléčné dráhy. Tento úkol je podle Churchewella podobným problémem jako když se ztracený turista uvnitř hlubokého lesa snaží určit, kde jsou jeho hranice. "Stejným problémem je pozorovat Galaxii z jejího nitra."

Schopnosti dalekohledu Spitzer pomohly astronomům proniknout přes "temnotu" oblaků mezihvězdného prachu a detekovat infračervené světlo několika desítek miliónů hvězd v blízkosti centra naší Galaxie. Nová data umožnila sestavit doposud nejpodrobnější obraz vnitřních oblastí Galaxie. "Pozorování jsme prováděli na vlnových délkách, na nichž je Galaxie mnohem průhlednější a získali jsme srovnatelné informace o desítkách miliónů objektů," říká Robert Benjamin, hlavní autor nové studie a profesor fyziky na University of Wisconsin-Whitewater.

Předpoklad, že naše Galaxie má ve svém centru příčku, tvořenou hvězdami, byl astronomy již dlouho zvažován. Chyběly však zatím rozhodující důkazy. Příčky jsou jasně pozorovatelné u jiných galaxií a jejich stavba je taková, že na centrální příčku navazují spirální ramena. U spirálních galaxií jsou ramena připojena ke galaktickému jádru.

Nová pozorování poskytla nejlepší odhady velikosti a orientace příčky, které se značně liší od dřívějších předpokladů. Jak bylo zjištěno, centrální příčka je tvořena relativně starými a červenými hvězdami a sahá do vzdálenosti přibližně 27 000 světelných let od středu Galaxie. Je tedy o 7000 světelných let delší, než se doposud soudilo. Bylo rovněž zjištěno, že příčka je orientována v úhlu 45° od spojnice našeho Slunce a středu Galaxie.

Předtím astronomové diskutovali o tom, jestli mohou v centrálních oblastech Galaxie existovat hvězdy, vytvářející příčku nebo eliptické jádro - nebo obojí. Nová pozorování přinesla důkazy, že se zde nachází příčka - navíc neočekávaného tvaru (viz obrázek). Naši Galaxii tedy můžeme definitivně zařadit mezi spirální galaxie s příčkou. Od obou konců příčky se odvíjejí spirální ramena.

Jak je již známo více než 100 let, galaxie mohou mít nejrůznější tvary. V roce 1925 sestavil známý astronom Edwin Hubble (1889-1953) klasifikaci galaxií podle jejich morfologických charakteristik, kterou s menšími úpravami používáme doposud. Zhruba jedna čtvrtina známých galaxií má velmi jednoduchý tvar - tvar koule nebo více či méně protažené elipsy. Označujeme je jako eliptické galaxie (E). V závislosti na stupni zploštění je rozlišujeme na typy E0 (kulový tvar) až E7 (tvar nejvíce zploštělé elipsy, připomínající čočku).

Druhou ještě početnější skupinu (50 % všech galaxií) představují galaxie spirální (S), tvořené dvěma či více spirálními rameny. Spirální ramena vycházejí z centrální vypouklé oblasti - z jádra galaxie. Při pohledu "z boku" má spirální galaxie tvar disku. Dělí se na dvě základní skupiny: normální spirální galaxie a spirální galaxie s příčkou (SB).

20 % známých galaxií představuje "přechodný" typ mezi eliptickými a spirálními galaxiemi (S0). Zbývajících 5 % galaxií označujeme jako nepravidelné (Ir).

Credit: University of Wisconsin-Madison.

Zdroj: www.spaceref a spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí