Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Naše Galaxie "snědla" svého souseda

Naše Galaxie "snědla" svého souseda

Poeítaeový model obíhání malých satelitních galaxií okolo vitší galaxie. (Credit: Brad Gibson, Swinburne University)
Poeítaeový model obíhání malých satelitních galaxií okolo vitší galaxie. (Credit: Brad Gibson, Swinburne University)
Naše Galaxie (Mléčná dráha) je nenasytný kanibal, který hladově "hltá" své galaktické sousedy.

Astronomové zveřejnili nový důkaz, že skupina rychle se pohybujících hvězd v naší Galaxii, označovaná jako Arcturus stream (Arkturova pohybová skupina) je pozůstatek malé galaxie, která v minulosti byla naším sousedem.

Důkaz našli američtí astrofyzikové mezi 25.000 hvězd, které studovali. Podle Parkera poslední výsledky poskytují dostatek argumentů pro to, že naše Mléčná dráha je nenasytný kanibal, který "hltá" své sousedy.

Dr. Quentin Parker (Macquarie University v Sydney a Anglo-Australian Observatory) je vedoucím mezinárodního programu RAVE (Radial Velocity Experiment), který používá Schmidtův dalekohled Anglo-australské observatoře (UKST AAO).

"Potvrdili jsme si, že Arkturova pohybová skupina je hvězdný tok (star stream), který signalizuje ničivý spirálový pohyb směrem do naší Galaxie," řekl Parker. "Naše Galaxie je velká a pojídá další galaxie; jako hladová. Můžeme pozorovat, jak při pojídání těchto drobků přibývá na velikosti."

"To je další důkaz pro nyní široce přijímaný kanibalismus nebo přirůstání galaxií, teorii galaktického vývoje," tvrdí Parker. Podle této teorie, gravitace velkých galaxií nasává menší, vzniká velká galaxie a celé to připomíná obří kosmický kotel.

Podle Parkera měření v programu RAVE ukazují, že hvězdy v Arkturově pohybové skupině byly součástí jednoho systému, protože mají stejnou rychlost a směr pohybu vesmírným prostorem. "Použití ... hvězdné rychlosti je možné poprvé rozdělovat se zřetelem na to, jak budovaly naši Galaxii," dodává.

Zatímco většina hvězd svou polohu téměř nemění nebo jen velmi málo, Arcturus (alfa Bootis) oblohou doslova "prolétá". Za jeden rok se Arcturus posune o 2,3 obloukové vteřiny směrem k jihu. Proto již v roce 1718 Edmond Halley (1656 - 1742) objevil u této hvězdy existenci vlastního pohybu. Arcturus je nejjasnější hvězda souhvězdí Pastevce (Bootes, Boo). Dalšími hvězdami, u nichž byl již v 18. století objeven vlastní pohyb vůči okolním hvězdám je Sírius (souhvězdí Velký pes, CMa) a Aldebaren (souhvězdí Býk, Taurus, Tau).

Studiem Arctura se zabývá i astrofyzik Dr. Julio Navarro (University of Victoria, British Columbia, Canada). Také Navarro se svými kolegy dospěl k závěru, že Arcturus patří mezi hvězdy, které do Mléčné dráhy pronikly z cizí malé galaxie, která se k nám přiblížila, a naše Galaxie ji asi před 10 miliardami let pohltila. Teoretický kosmolog Navarro, který se zabývá studiem vývoje a strukturou a dynamikou galaxií, zjistil, že Arcturus nejen obíhá kolem středu Galaxie odlišnou rychlostí (100 km/s, Slunce kolem středu Galaxie obíhá rychlostí 250 km/s), ale má i výrazně odlišné chemické složení (obsahuje méně těžkých prvků než ostatní hvězdy v našem okolí).

Program RAVE měří rychlost miliónu hvězd v Mléčné dráze. Vlastní pohyb hvězdy ve vesmíru charakterizuje prostorová rychlost hvězdy, kterou dostaneme vektorovým součtem radiální rychlosti (rychlost směrem k nám, kterou určíme z Dopplerova posunu spektrálních čar) a tangenciální rychlosti (vlastní pohyb hvězdy po obloze). Vlastní pohyby hvězd způsobují během 100.000 let změnu vzhledu souhvězdí (animace změny Velkého vozu, credit: kol.autorů PeF ZČU).

Obrovský rozsah výzkumu umožňuje 6° pole (6dF) spektrografu 1,2m Schmidtova dalekohled na AAO v Siding Spring v Austrálii v nadmořské výšce 1.150 m, který může získat spektroskopické informaci v zorném poli o velikosti 6 obloukových stupňů až od 150 hvězd najednou.

Dalekohled rozkládá světlo hvězd do širokého barevného spektra podle vlnových délek a především sleduje specifické spektrální čáry, vytvořené atomy vápníku a astronomové pak měří jejich " posun" ve spektru. "Pozorujeme hvězdy v naší Galaxii a určujeme jejich rychlosti se změřeného posuvu spektrálních čar," říká Parker. Zatím existují informaci o 90.000 hvězdách a po analýze k nim přibude zbývajících 65.000.

Obrázek:
Počítačový model obíhání malých satelitních galaxií okolo větší galaxie, který končí pádem do ní.
(Credit: Brad Gibson, Swinburne University)

Zdroj: www.abc.net.au/science a communications.uvic.ca
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »