Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Naše Galaxie "snědla" svého souseda

Naše Galaxie "snědla" svého souseda

Poeítaeový model obíhání malých satelitních galaxií okolo vitší galaxie. (Credit: Brad Gibson, Swinburne University)
Poeítaeový model obíhání malých satelitních galaxií okolo vitší galaxie. (Credit: Brad Gibson, Swinburne University)
Naše Galaxie (Mléčná dráha) je nenasytný kanibal, který hladově "hltá" své galaktické sousedy.

Astronomové zveřejnili nový důkaz, že skupina rychle se pohybujících hvězd v naší Galaxii, označovaná jako Arcturus stream (Arkturova pohybová skupina) je pozůstatek malé galaxie, která v minulosti byla naším sousedem.

Důkaz našli američtí astrofyzikové mezi 25.000 hvězd, které studovali. Podle Parkera poslední výsledky poskytují dostatek argumentů pro to, že naše Mléčná dráha je nenasytný kanibal, který "hltá" své sousedy.

Dr. Quentin Parker (Macquarie University v Sydney a Anglo-Australian Observatory) je vedoucím mezinárodního programu RAVE (Radial Velocity Experiment), který používá Schmidtův dalekohled Anglo-australské observatoře (UKST AAO).

"Potvrdili jsme si, že Arkturova pohybová skupina je hvězdný tok (star stream), který signalizuje ničivý spirálový pohyb směrem do naší Galaxie," řekl Parker. "Naše Galaxie je velká a pojídá další galaxie; jako hladová. Můžeme pozorovat, jak při pojídání těchto drobků přibývá na velikosti."

"To je další důkaz pro nyní široce přijímaný kanibalismus nebo přirůstání galaxií, teorii galaktického vývoje," tvrdí Parker. Podle této teorie, gravitace velkých galaxií nasává menší, vzniká velká galaxie a celé to připomíná obří kosmický kotel.

Podle Parkera měření v programu RAVE ukazují, že hvězdy v Arkturově pohybové skupině byly součástí jednoho systému, protože mají stejnou rychlost a směr pohybu vesmírným prostorem. "Použití ... hvězdné rychlosti je možné poprvé rozdělovat se zřetelem na to, jak budovaly naši Galaxii," dodává.

Zatímco většina hvězd svou polohu téměř nemění nebo jen velmi málo, Arcturus (alfa Bootis) oblohou doslova "prolétá". Za jeden rok se Arcturus posune o 2,3 obloukové vteřiny směrem k jihu. Proto již v roce 1718 Edmond Halley (1656 - 1742) objevil u této hvězdy existenci vlastního pohybu. Arcturus je nejjasnější hvězda souhvězdí Pastevce (Bootes, Boo). Dalšími hvězdami, u nichž byl již v 18. století objeven vlastní pohyb vůči okolním hvězdám je Sírius (souhvězdí Velký pes, CMa) a Aldebaren (souhvězdí Býk, Taurus, Tau).

Studiem Arctura se zabývá i astrofyzik Dr. Julio Navarro (University of Victoria, British Columbia, Canada). Také Navarro se svými kolegy dospěl k závěru, že Arcturus patří mezi hvězdy, které do Mléčné dráhy pronikly z cizí malé galaxie, která se k nám přiblížila, a naše Galaxie ji asi před 10 miliardami let pohltila. Teoretický kosmolog Navarro, který se zabývá studiem vývoje a strukturou a dynamikou galaxií, zjistil, že Arcturus nejen obíhá kolem středu Galaxie odlišnou rychlostí (100 km/s, Slunce kolem středu Galaxie obíhá rychlostí 250 km/s), ale má i výrazně odlišné chemické složení (obsahuje méně těžkých prvků než ostatní hvězdy v našem okolí).

Program RAVE měří rychlost miliónu hvězd v Mléčné dráze. Vlastní pohyb hvězdy ve vesmíru charakterizuje prostorová rychlost hvězdy, kterou dostaneme vektorovým součtem radiální rychlosti (rychlost směrem k nám, kterou určíme z Dopplerova posunu spektrálních čar) a tangenciální rychlosti (vlastní pohyb hvězdy po obloze). Vlastní pohyby hvězd způsobují během 100.000 let změnu vzhledu souhvězdí (animace změny Velkého vozu, credit: kol.autorů PeF ZČU).

Obrovský rozsah výzkumu umožňuje 6° pole (6dF) spektrografu 1,2m Schmidtova dalekohled na AAO v Siding Spring v Austrálii v nadmořské výšce 1.150 m, který může získat spektroskopické informaci v zorném poli o velikosti 6 obloukových stupňů až od 150 hvězd najednou.

Dalekohled rozkládá světlo hvězd do širokého barevného spektra podle vlnových délek a především sleduje specifické spektrální čáry, vytvořené atomy vápníku a astronomové pak měří jejich " posun" ve spektru. "Pozorujeme hvězdy v naší Galaxii a určujeme jejich rychlosti se změřeného posuvu spektrálních čar," říká Parker. Zatím existují informaci o 90.000 hvězdách a po analýze k nim přibude zbývajících 65.000.

Obrázek:
Počítačový model obíhání malých satelitních galaxií okolo větší galaxie, který končí pádem do ní.
(Credit: Brad Gibson, Swinburne University)

Zdroj: www.abc.net.au/science a communications.uvic.ca
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »