Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Naše Galaxie "snědla" svého souseda

Naše Galaxie "snědla" svého souseda

Poeítaeový model obíhání malých satelitních galaxií okolo vitší galaxie. (Credit: Brad Gibson, Swinburne University)
Poeítaeový model obíhání malých satelitních galaxií okolo vitší galaxie. (Credit: Brad Gibson, Swinburne University)
Naše Galaxie (Mléčná dráha) je nenasytný kanibal, který hladově "hltá" své galaktické sousedy.

Astronomové zveřejnili nový důkaz, že skupina rychle se pohybujících hvězd v naší Galaxii, označovaná jako Arcturus stream (Arkturova pohybová skupina) je pozůstatek malé galaxie, která v minulosti byla naším sousedem.

Důkaz našli američtí astrofyzikové mezi 25.000 hvězd, které studovali. Podle Parkera poslední výsledky poskytují dostatek argumentů pro to, že naše Mléčná dráha je nenasytný kanibal, který "hltá" své sousedy.

Dr. Quentin Parker (Macquarie University v Sydney a Anglo-Australian Observatory) je vedoucím mezinárodního programu RAVE (Radial Velocity Experiment), který používá Schmidtův dalekohled Anglo-australské observatoře (UKST AAO).

"Potvrdili jsme si, že Arkturova pohybová skupina je hvězdný tok (star stream), který signalizuje ničivý spirálový pohyb směrem do naší Galaxie," řekl Parker. "Naše Galaxie je velká a pojídá další galaxie; jako hladová. Můžeme pozorovat, jak při pojídání těchto drobků přibývá na velikosti."

"To je další důkaz pro nyní široce přijímaný kanibalismus nebo přirůstání galaxií, teorii galaktického vývoje," tvrdí Parker. Podle této teorie, gravitace velkých galaxií nasává menší, vzniká velká galaxie a celé to připomíná obří kosmický kotel.

Podle Parkera měření v programu RAVE ukazují, že hvězdy v Arkturově pohybové skupině byly součástí jednoho systému, protože mají stejnou rychlost a směr pohybu vesmírným prostorem. "Použití ... hvězdné rychlosti je možné poprvé rozdělovat se zřetelem na to, jak budovaly naši Galaxii," dodává.

Zatímco většina hvězd svou polohu téměř nemění nebo jen velmi málo, Arcturus (alfa Bootis) oblohou doslova "prolétá". Za jeden rok se Arcturus posune o 2,3 obloukové vteřiny směrem k jihu. Proto již v roce 1718 Edmond Halley (1656 - 1742) objevil u této hvězdy existenci vlastního pohybu. Arcturus je nejjasnější hvězda souhvězdí Pastevce (Bootes, Boo). Dalšími hvězdami, u nichž byl již v 18. století objeven vlastní pohyb vůči okolním hvězdám je Sírius (souhvězdí Velký pes, CMa) a Aldebaren (souhvězdí Býk, Taurus, Tau).

Studiem Arctura se zabývá i astrofyzik Dr. Julio Navarro (University of Victoria, British Columbia, Canada). Také Navarro se svými kolegy dospěl k závěru, že Arcturus patří mezi hvězdy, které do Mléčné dráhy pronikly z cizí malé galaxie, která se k nám přiblížila, a naše Galaxie ji asi před 10 miliardami let pohltila. Teoretický kosmolog Navarro, který se zabývá studiem vývoje a strukturou a dynamikou galaxií, zjistil, že Arcturus nejen obíhá kolem středu Galaxie odlišnou rychlostí (100 km/s, Slunce kolem středu Galaxie obíhá rychlostí 250 km/s), ale má i výrazně odlišné chemické složení (obsahuje méně těžkých prvků než ostatní hvězdy v našem okolí).

Program RAVE měří rychlost miliónu hvězd v Mléčné dráze. Vlastní pohyb hvězdy ve vesmíru charakterizuje prostorová rychlost hvězdy, kterou dostaneme vektorovým součtem radiální rychlosti (rychlost směrem k nám, kterou určíme z Dopplerova posunu spektrálních čar) a tangenciální rychlosti (vlastní pohyb hvězdy po obloze). Vlastní pohyby hvězd způsobují během 100.000 let změnu vzhledu souhvězdí (animace změny Velkého vozu, credit: kol.autorů PeF ZČU).

Obrovský rozsah výzkumu umožňuje 6° pole (6dF) spektrografu 1,2m Schmidtova dalekohled na AAO v Siding Spring v Austrálii v nadmořské výšce 1.150 m, který může získat spektroskopické informaci v zorném poli o velikosti 6 obloukových stupňů až od 150 hvězd najednou.

Dalekohled rozkládá světlo hvězd do širokého barevného spektra podle vlnových délek a především sleduje specifické spektrální čáry, vytvořené atomy vápníku a astronomové pak měří jejich " posun" ve spektru. "Pozorujeme hvězdy v naší Galaxii a určujeme jejich rychlosti se změřeného posuvu spektrálních čar," říká Parker. Zatím existují informaci o 90.000 hvězdách a po analýze k nim přibude zbývajících 65.000.

Obrázek:
Počítačový model obíhání malých satelitních galaxií okolo větší galaxie, který končí pádem do ní.
(Credit: Brad Gibson, Swinburne University)

Zdroj: www.abc.net.au/science a communications.uvic.ca
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »