Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nejpodrobnější pohled na hvězdný systém Eta Carinae
Jiří Srba Vytisknout článek

Nejpodrobnější pohled na hvězdný systém Eta Carinae

Detailní pohled na hvězdný systém Eta Carinae
Autor: ESO/G. Weigelt

Mezinárodní tým astronomů využil schopnosti interferometru VLTI (Very Large Telescope Interferometer) k zobrazení hvězdného systému Eta Carinae v dosud nejvyšším rozlišení. Podařilo se jim tak pozorovat nové, nečekané struktury v okolí této dvojhvězdné soustavy, včetně oblasti mezi hvězdami, kde se extrémní rychlostí střetávají hvězdné větry proudící z jednotlivých stálic. Detailní nový pohled do tohoto mimořádného hvězdného systému by mohl přinést lepší pochopení vývoje velmi hmotných hvězd.

Interferometr VLTI zkoumá bouřlivý hvězdný vítr v proslulém hmotném systému

Astronom Gerd Weigelt (Max Planck Institute for Radio Astronomy, MPIfR, Bonn) a jeho tým použili interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer) pracující na observatoři Paranal v Chile k získání unikátního záběru hvězdného systému Eta Carinae v srdci mlhoviny Carina (Carina Nebula).

Tento kolosální systém se skládá z dvojice hmotných hvězd, které obíhají kolem sebe. Díky vysoké aktivitě vytvářejí obě stálice silný hvězdný vítr, který se šíří do okolního prostoru rychlostí až 10 milionů kilometrů za hodinu [1]. Oblast mezi hvězdami, kde se jejich hvězdné větry střetávají, je velmi bouřlivým prostředím. Až dosud však astronomové neměli možnost ji zkoumat. 

Dvojhvězda Eta Carinae je díky svému obrovskému výkonu schopna způsobit dramatické jevy. V roce 1830 bylo v systému pozorováno mohutné zjasnění. Dnes víme, že bylo způsobeno aktivitou větší složky, která do svého okolí v krátkém období vyvrhla značné množství plynu a prachu. Vznikly tak dnes dobře nápadné protilehlé laloky v okolí dvojhvězdy, které jsou známy jako mlhovina Homunkulus (Homunculus Nebula, česky bývá tento útvar označován jako mlhovina Človíček). Při kolizi hvězdných větrů rychle proudících proti sobě se částice zahřívají na velmi vysokou teplotu až milion stupňů a vzniká intenzivní rentgenové záření.

Centrální oblast, kde k přímé kolizi dochází, je však poměrně malá – asi tisíckrát menší než mlhovina Homunkulus – proto žádné přístroje na Zemi ani ve vesmíru nebyly dosud schopny tento prostor zkoumat podrobně. Členové týmu využili mimořádného rozlišení interferometeru VLTI v kombinaci s přístrojem AMBER, aby do hloubi této oblasti poprvé nahlédli. Díky kombinaci signálů z trojice pomocných dalekohledů (Auxiliary Telescopes) interferometru VLTI bylo dosaženo mimořádného zvýšení rozlišovací schopnosti ve srovnání s možnostmi jednoho hlavního dalekohledu (VLT Unit Telescope) systému VLT. Vědci tak získali dosud nejdetailnější snímek okolí dvojhvězdy Eta Carinae, který přinesl, pokud jde o vnitřní  strukturu mlhoviny, neočekávané výsledky.

Nový záběr detailně zachycuje strukturu, která se nachází mezi  hvězdami systému Eta Carinae. V místě, kde se bouřlivý hvězdný vítr menší, avšak teplejší, hvězdy setkává s hustějším větrem proudícím od chladnější složky páru, nalezli vědci podivnou vějířovitou strukturu.

To, o čem jsme dlouho snili, se konečně stalo skutečností. Nyní jsme schopni pořídit mimořádně detailní snímky v infračervené oblasti. VLTI nám nabízí unikátní příležitost zlepšit naše chápání fyzikálních procesů u Eta Carinae, ale i jiných důležitých objektů,“ říká Gerd Weigelt.

Kromě zobrazování umožnila spektrální pozorování celé oblasti změřit rychlost hvězdného větru [2]. Díky získaným údajům mohli astronomové vytvořit přesnější počítačový model vnitřní struktury tohoto fascinujícího hvězdného systému. Pomůže jim pochopit, jakým způsobem extrémně hmotné hvězdy při svém vývoji ztrácejí hmotu.

Člen výzkumného týmu Dieter Schertl (MPIfR) nastiňuje další postup při výzkumu: „Nové přístroje pro VLTI jako jsou GRAVITY a MATISSE nám umožní získat interferometrické snímky s ještě větším rozlišením a v širším rozsahu vlnových délek. A právě rozšíření rozsahu potřebujeme k odvození fyzikálních vlastností mnoha astronomických objektů.“

 

Poznámky

[1] Obě hvězdy jsou tak hmotné a jasné, že záření, které produkují, strhává hmotu z vnějších vrstev jejich atmosféry a odfukuje ji do okolního prostoru. Toto vypuzení materiálu je označováno  jako 'hvězdný vítr', který se může pohybovat rychlostí v řádu až milionů kilometrů  za hodinu.

[2] Měření byla provedena prostřednictvím Dopplerova jevu (Doppler effect). Astronomové využívají Dopplerův jev (Dopplerův posun) k odvození rychlosti, jakou se kosmické objekty pohybují k nám nebo od nás. Pohyb objektu ve směru k nám nebo od nás totiž vyvolává jemný posun známých spektrálních čar. A právě na základě tohoto posunu je možné rychlost pohybu spočítat.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku publikovaném ve vědeckém časopise Astronomy and Astrophysics.

Složení týmu: G. Weigelt (Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo), K.-H. Hofmann (Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo), D. Schertl (Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo), N. Clementel (South African Astronomical Observatory, Jihoafrická republika), M.F. Corcoran (Goddard Space Flight Center, USA; Universities Space Research Association, USA), A. Damineli (Universidade de São Paulo, Brazílie), W.-J. de Wit (European Southern Observatory, Chile), R. Grellmann (Universität zu Köln, Německo), J. Groh (The University of Dublin, Irsko), S. Guieu (European Southern Observatory, Chile), T. Gull (Goddard Space Flight Center, USA), M. Heininger (Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo) , D.J. Hillier (University of Pittsburgh, USA), C.A. Hummel (European Southern Observatory, Německo), S. Kraus (University of Exeter, UK), T. Madura (Goddard Space Flight Center, USA), A. Mehner (European Southern Observatory, Chile), A. Mérand (European Southern Observatory, Chile), F. Millour (Université de Nice Sophia Antipolis, France), A.F.J. Moffat (Université de Montréal, Kanada), K. Ohnaka (Universidad Católica del Norte, Chile), F. Patru (Osservatorio Astrofisico di Arcetri, Itálie), R.G. Petrov (Université de Nice Sophia Antipolis, Francie), S. Rengaswamy (Indian Institute of Astrophysics, Indie), N.D. Richardson (The University of Toledo, USA), T. Rivinius (European Southern Observatory, Chile), M. Schöller (European Southern Observatory, Germany), M. Teodoro (Goddard Space Flight Center, USA), a M. Wittkowski (European Southern Observatory, Německo).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů, umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV , Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Gerd Weigelt; Max-Planck-Institut für Radioastronomie; Bonn, Germany; Tel.: +49 228 525 243; Email: weigelt@mpifr-bonn.mpg.de

Dieter Schertl; Max-Planck-Institut für Radioastronomie; Bonn, Germany; Tel.: +49 228 525 301; Email: ds@mpifr-bonn.mpg.de

Norbert Junkes; Public Information Officer, Max-Planck-Institut für Radioastronomie; Bonn, Germany; Tel.: +49 228 525 399; Email: njunkes@mpifr-bonn.mpg.de

Mathias Jäger; Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 176 62397500; Email: mjaeger@partner.eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1637



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Eta Carinae, Vlti, ESO, Homunculus


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »