Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Největší známá struktura ve vesmíru

Největší známá struktura ve vesmíru

Masivní kvasar v představě výtvarníka Autor: ESO/M. Kornmesser
Masivní kvasar v představě výtvarníka
Autor: ESO/M. Kornmesser
Astronomové objevili v souhvězdí Lva největší známou strukturu ve vesmíru – skupinu aktivních jader galaxií, která se rozkládá v délce 4 miliard světelných roků. Objevený útvar je označován jako Velká skupina kvasarů (Large Quasar Group, LQG). Jedná se o seskupení extrémně svítivých jader galaxií, kterým dodávají energii supermasívní černé díry v jejich centrech. Tato konkrétní skupina je tak velká, že ohrožuje současné kosmologické teorie.

„Zatímco je velmi obtížné pochopit rozměry této velké skupiny kvasarů, můžeme říci, že se jedná o největší strukturu, jaká byla pozorována v celém vesmíru,“ říká hlavní autor článku Roger G. Clowes (University of Central Lancashire, Anglie). „Objev je nesmírně vzrušující přinejmenším proto, že se vymyká z našich současných znalostí o rozměrech vesmíru.“

Kvasary jsou nejjasnějšími objekty ve vesmíru. Již několik desetiletí astronomové vědí, že se obvykle shromažďují do obrovských uskupení, z nichž některá se rozprostírají do délky až 600 miliónů světelných roků.

Obří velká skupina kvasarů Huge-LQG (zeleně) je největší strukturou ve vesmíru, červeně je dříve známá Velká skupina kvasarů (LQG) Autor: R. G. Clowes
Obří velká skupina kvasarů Huge-LQG (zeleně) je největší strukturou ve vesmíru, červeně je dříve známá Velká skupina kvasarů (LQG)
Autor: R. G. Clowes
Avšak zaznamenané seskupení kvasarů, které Roger Clowes se svými spolupracovníky vypátral v datech shromážděných na základě přehlídky oblohy Sloan Digital Sky Survey, je dalším velkým útvarem. Nově objevené seskupení se skládá ze 73 kvasarů, má šířku přibližně 1,4 miliardy světelných roků, avšak největší rozměr struktury je 4 miliardy světelných let.

Nadkupy galaxií podle Sloan DSS, vlevo dříve známá největší struktura, tzv. Velká zeď Autor: Sloan DSS
Nadkupy galaxií podle Sloan DSS, vlevo dříve známá největší struktura, tzv. Velká zeď
Autor: Sloan DSS
Tyto neuvěřitelné rozměry stěží můžeme porovnávat s velikostí naší Galaxie (Mléčné dráhy), jejíž průměr je přibližně 100 000 světelných roků. Nejbližší velká galaxie známá jako M 31 v souhvězdí Andromedy je od nás vzdálena zhruba 2,5 miliónu světelných let.

Nově objevené seskupení kvasarů (LQG) je ve skutečnosti tak obrovské, že nic podobného současné teorie vůbec nepředpokládají. Uskupení kvasarů, jak se zdá, porušuje obecně přijímaný předpoklad známý jako kosmologický princip, který říká, že vesmír je v podstatě homogenní, když jej studujeme na dostatečně velkém měřítku. Výpočty astronomů vedou k závěru, že útvary větší než 1,2 miliardy světelných let by neměly existovat.

Zdroj: www.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »