Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nová mapa vesmíru odhalila obrovité struktury

Nová mapa vesmíru odhalila obrovité struktury

Rozložení galaxií ve vesmíru podle projektu 6dFGS.
Rozložení galaxií ve vesmíru podle projektu 6dFGS.
Mimořádně velké pusté oblasti ve vesmíru, na druhé straně obrovské koncentrace hmoty byly objeveny při novém průzkumu galaxií - při největší studii, jaká kdy byla realizována. Jedna z prázdných oblastí je tak velká, že je obtížné určit, kam až se rozkládá.

Projekt nazvaný "Six Degree Field Galaxy Survey" (6dFGS) měl za úkol proměřit 41 % oblohy a určit přesné polohy a vzdálenosti více než 110 000 galaxií, nacházejících se do vzdálenosti 2 miliardy světelných let od Země.

Žádný dřívější výzkum nezahrnoval tak velkou část oblohy a tak vzdálené objekty. Projekt "Sloan Digital Sky Survey" (SDSS), který byl realizován na severní polokouli, zkoumal objekty do vzdálenosti sice 2krát větší, avšak pokryl pouze 23 % oblohy.

Tým astronomů, jehož vedoucím je Heath Jones (Anglo-Australian Observatory, Epping, Austrálie), oznámil ukončení projektu v pátek 3. 4. 2009. Výzkum byl prováděn v Austrálii pomocí britského dalekohledu (Schmidt Telescope) o průměru 1,2 m a výsledkem je pohled pouze na část oblohy, viditelné z jižní polokoule.

Velká hromada

Astronomové stále ještě analyzují novou mapu, avšak některé výsledky již byly publikovány. Největší koncentrace hmoty na základě tohoto průzkumu je již dříve známé velké nakupení galaxií, pojmenované Shapley supercluster (Shapleyova superkupa), které se nachází ve vzdálenosti 600 miliónů světelných let od Země.

Průzkum také odhalil některá mimořádně velká pustá místa - oblasti ve vesmíru, které jsou relativně prázdné - včetně jednoho z nich, které má průměr 3,5 miliardy světelných roků.

"Je to tak velká díra, že jsem doposud nic tak obrovského neviděl," říká člen výzkumného týmu John Huchra (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics).

Další velký prázdný prostor o průměru 1 miliardy světelných let byl objeven již dříve.

Podivuhodně velké

Ve skutečnosti nově objevená prázdná místa jsou tak velká, že je obtížné tento fakt zařadit do našich současných poznatků o velkorozměrové struktuře vesmíru. Počítačové simulace ukazují, že gravitace je příčinou toho, že se galaxie a kupy galaxií v průběhu času seskupují blíže k sobě, současně s tím se zvětšují prázdná místa mezi kupami galaxií.

Avšak vzhledem k omezenému času, který byl k dispozici od velkého třesku, je velmi obtížné vysvětlit tak velká prázdná místa, jaká byla objevena při tomto průzkumu. "Není snadné vytvořit prázdné oblasti v žádném současném modelu velkorozměrových struktur," říká John Huchra.

Stěhování galaxií

Brent Tully (University of Hawaii, Honolulu), který nebyl členem výzkumného týmu, si myslí, že tento objev bude mít mimořádný význam při řešení dalších otázek. Například proč se naše místní skupina galaxií pohybuje napříč vesmírem rychlostí více než 600 km/s vzhledem k pozadí mikrovlnného záření, které je pozůstatkem z doby velkého třesku.

"Problémem je pouze to, že je pozorováním pokryta jen polovina jižní oblohy," říká Tully. "Potřebujeme velmi nutně stejný ekvivalent pozorování rovněž na severní obloze."

John Huchra a další astronomové již začali pracovat na takovém výzkumu pomocí rozmanitých dalekohledů na severní polokouli. Avšak jde to zatím pomalu, protože ještě nemají vyhrazené prostředky jako v projektu 6dFGS na vybavení dalekohledů na severní polokouli potřebnou aparaturou. Přístroje v projektu 6dFGS mohly souběžně pořizovat světelná spektra až u 150 galaxií na části oblohy o průměru 6 stupňů.

Zdroj: www.newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »