Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nové objevy družice Fermi

Nové objevy družice Fermi

Mapa oblohy na základě pozorování družice Fermi
Mapa oblohy na základě pozorování družice Fermi
Každé tři hodiny prozkoumá astronomická družice NASA s názvem Fermi Gamma-ray Space Telescope (start 11. 6. 2008) celou oblohu, čímž zdokonaluje portrét vesmíru v oboru velmi energetického záření. Každý rok astronomové znovu analyzují získaná data za využití zdokonalených analytických metod k vyhledání nových zdrojů vysokoenergetického záření. Mezi poměrně stálými zdroji jsou navíc četné přechodné jevy, které družice Fermi zaregistrovala, jako jsou například záblesky gama záření ve vzdáleném vesmíru či sluneční erupce.

Počátkem tohoto roku publikoval vědecký tým družice Fermi druhý katalog zdrojů záření gama detekovaných přístrojem Large Area Telescope (LAT) na palubě družice, představující seznam 1 873 objektů projevujících se v oboru záření vysokých energií. "Více než polovina těchto zdrojů jsou aktivní galaxie, jejichž superhmotné černé díry jsou zodpovědné za emisi záření gama detekovanou dalekohledem LAT," říká astrofyzik Gino Tosti, University of Perugia (Itálie), hostující pracovník na SLAC National Accelerator Laboratory, Menlo Park, Kalifornie.

V úvodu článku je publikován celooblohový snímek vytvořený na základě pozorování družicí Fermi za období dvou let. Ukazuje, jak vypadá obloha v oboru záření o energiích vyšších než 1 miliarda elektronvoltů (1 GeV). Světlejší barvy představují intenzivnější zdroje záření gama. Pro srovnání: energie viditelného světla leží v rozmezí 2 až 3 elektronvolty. Difúzní záření vyplňující celou oblohu je nejintenzivnější v rovině naší Galaxie (uprostřed obrázku). Jednotlivé zdroje záření gama zahrnují pulsary a pozůstatky po explozích supernov uvnitř naší Galaxie, stejně tak i vzdálené galaxie vybuzené k záření supermasivní černou dírou v jejich centru. (Credit: NASA/DOE/Fermi LAT Collaboration).

Rozložení počtu různých typů objektů na základě pozorování družice Fermi
Rozložení počtu různých typů objektů na základě pozorování družice Fermi
Druhý obrázek (graf) zachycuje rozdělení jednotlivých typů objektů zaregistrovaných družicí Fermi za období dvou let. Aktivní galaxie (tzv. blazary) představují největší skupinu zdrojů gama záření uvedených ve druhém vydaném katalogu. Téměř jednu třetinu představují nezařazené zdroje gama záření a objekty pozorované na jiných vlnových délkách elektromagnetického spektra. Jejich povaha je zatím neznámá. (Credit: NASA's Goddard Space Flight Center).

Astronomové jsou potěšeni možností objevovat nové typy objektů vyzařujících gama záření ve skupině "nezařazených zdrojů", které představují přibližně třetinu objektů v katalogu. Avšak dalekohled LAT na palubě družice Fermi odhalil rovněž velké množství astronomických objektů, jejichž intenzita záření gama má stoupající či klesající intenzitu. Mezi deset nejvýznamnějších zdrojů gama záření ("top ten") zařadil tým astronomů 5 objektů z naší Galaxie a 5 vzdálených extragalaktických objektů (jejich polohy jsou vyznačeny na úvodním obrázku).

Nejvýznamnější zdroje gama záření v naší Galaxii:

Krabí mlhovina
Krabí mlhovina
Krabí mlhovina - nachází se v souhvězdí Býka (vzdálenost od Země 6 500 světelných let). Její vznik jako důsledek po výbuchu supernovy pozorovali v roce 1054 čínští hvězdáři. V srdci mlhoviny se nachází pulsar rotující 30krát za sekundu. Patří mezi nejsledovanější objekty ve vesmíru.

W44 - pozůstatek po výbuchu supernovy. Najdeme jej v souhvězdí Orla, ve vzdálenosti 9 800 světelných roků.

V407 Cygni - symbiotický binární systém obsahující bílého trpaslíka a červeného obra "nafouklého" na průměr 500krát převyšující velikost Slunce. Vzdálenost 9 000 světelných roků. Jeho poloha se promítá do souhvězdí Labutě.

PSR J0101-6422 je pulsar - rychle rotující neutronová hvězda. Nachází se v souhvězdí Tukana na jižní obloze. Na základě studia rádiových signálů bylo zjištěno, že se kolem své osy otáčí rychlostí 400krát za sekundu (zhruba jako kuchyňský mixér).

2FGL J0359.5+5410 - původ tohoto zdroje gama záření, nacházejícího se v souhvězdí Žirafy, není doposud znám.

Nejvýznamnější zdroje gama záření mimo naši Galaxii:

Centaurus A
Centaurus A
Centaurus A - nachází se v souhvězdí Kentaura, uvnitř obří aktivní galaxie NGC 5128, která je od Země vzdálena 12 miliónů světelných roků.

Galaxie M 31 - nachází se v souhvězdí Andromedy, od Země ji dělí vzdálenost asi 2,5 miliónu světelných let. Za dobrých podmínek je viditelná i neozbrojeným okem.

Galaxie M 82 - galaxie doutníkového tvaru se nachází ve vzdálenosti 12 miliónů světelných roků a promítá se do souhvězdí Velké medvědice. V její centrální oblasti vznikají hvězdy v počtu 10krát větším než v naší Galaxii.

PKS 0537-286 - v jádru aktivní galaxie se nachází velmi hmotná černá díra, která se svojí gravitací podílí na vytváření výtrysků částic rychlostí blížící se rychlosti světla. Tento variabilní blazar je od Země vzdálen více než 11,7 miliardy světelných roků (určeno na základě rudého posuvu) a najdeme jej v souhvězdí Lva.

2FGL J1305.0+1152 - záhadný objekt v souhvězdí Panny.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »