Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Objev záhadné „temné galaxie“

Objev záhadné „temné galaxie“

virgoh121.jpg
V galaxii známé jako VIRGOHI21 se nenašlo předpokládané množství hvězd. To znamená, že v mezihvězdném vodíkovém oblaku nebylo „odstartováno“ formování hvězd a jedná se o doposud jediný známý příklad „temné galaxie“.

Galaxie jsou podle současných teorií složeny z normální nebo baryonické hmoty a hypotetické temné hmoty, která zatím nebyla přímo pozorována, pouze detekována na základě gravitačního působení. V galaxii VIRGOHI21 astronomové objevili mnohem méně „normální“ hmoty než očekávali. To je možná důvod, proč jsou některé galaxie od počátku „nepodařené“ - proč se v nich nedokázaly tvořit hvězdy.

„Temná galaxie“ VIRGOHI21 leží ve vzdálenosti 50 miliónů sv.l. od Země v souhvězdí Panny (Virgo). Bez svítících hvězd ji nelze přímo pozorovat. Vodíkový galaktický oblak lze „spatřit“ pouze pomocí radioteleskopů nebo nepřímo na základě gravitace.

virgo_virgoh121.jpg
Na radiovém snímku je dobře viditelný proud neutrálního vodíku mezi galaxií NGC 4254 (vlevo nahoře) a temnou galaxií VIRGOH121 (vpravo uprostřed). Galaxie NGC 4262 je vlevo dole. (Kredit: R Minchin/Arecibo Observatory/Cardiff U/Isaac Newton Telescope/WSRT)

Podle nových výzkumů je za „pokřivení“ galaxie NGC 4254 zodpovědná gravitace VIRGOHI21. Dříve se předpokládalo, že to způsobuje sousední galaxie NGC 4262. Ale objev VIRGOHI21 v roce 2005 poskytl pravděpodobně první důkaz, že „temné galaxie“ existují.

Někteří vědci je přesvědčeni, že VIRGOHI21 je pouze „vytržený“ oblak ze sousední galaxie NGC 4254. O to se měla postarat vedlejší galaxie NGC 4262 a to rychlostí 900 km/s. Skutečně jedno spirální rameno galaxie NGC 4254 je zatočeno směrem k VIRGOHI21, což podporuje myšlenku spojení mezi těmito dvěma galaxiemi. Ale Robert Minchin (Arecibo Observatory, Puerto Rico, Portoriko) s těmito „pirátskými“ teoriemi nesouhlasí. Tvrdí, že „pokud by vodík v VIRGOHI21 byl vytažen ze sousední galaxie, stejným způsobem by měly být vytaženy i hvězdy“.

Proto astronomové pomocí HST (Hubble Space Telescope) pozorují část oblohy o rozměrech 50 000 x 50 000 sv.l. a zkoumají rozložení vodíku v galaktickém oblaku. Našli pouze 119 rudých obrů. Takové množství hvězd odpovídá typickému mezigalaktickému prostoru o stejné velikosti. Je to 3krát méně než předpokládají teorie nebeských „trosek“.

Minchin zkoumal animace „temné galaxie“ VIRGOHI21 a jejích dvou galaktických sousedů NGC 4254 a NGC 4262 a to z různých pohledů. Je přesvědčen, že spirální rameno galaxie NGC 4254 bylo vytvořeno vlastní gravitací. Dospěl k tomu po objevu vodíkových emisí pomocí radioteleskopů WSRT (Westerbork Synthesis Radio Telescope) v Nizozemsku.

Nová měření s vysokým rozlišením z WSRT ukazují, že se opravdu jedná o samostatný objekt. To vylučuje předchozí teorie, které tvrdily, že rotace VIRGOHI21 je pouhá iluze způsobená dvěma procházejícími oblaky mezigalaktického plynu.

Potvrdila se záhada předchozích studií. Pokud by galaxii tvořila „normální“ hmota, její hmotnost by musela být asi 100 miliónů hmotností Slunce. Ale hmotnost temné hmoty v galaxii, odvozená z rychlosti rotace vodíkového oblaku, je nejméně 100krát větší. Tento poměr je mnohem vyšší než astronomové očekávali – u ostatních galaxií je temné hmoty „pouze“ 10krát více než obyčejné. „Přesto, že se jedná o temnou galaxii, počet baryonů je příliš nízký,“ říká Michael Merrifield (University of Nottingham, Velká Británie), který není členem Minchinova týmu.

Minchin ví, že tuto galaktickou hádanku může vyřešit pouze větší počet zkoumaných „vzorků“ s charakteristickými vlastnostmi VIRGOHI21. Proto se Arecibo a dalším radioobservatoře zaměřily na hledání „temných galaxií“.

Obrázek: Radioteleskopy odhalily rozsáhlý vodíkový oblak (červené obrysy), v němž nejsou žádné hvězdy. Kredit: R.Minchin/Arecibo Observatory/Cardiff U/Isaac Newton Telescope/WSRT

Animace a další obrázky: http://www2.naic.edu/~rminchin/virgohi21.html

Zdroj: space.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »