Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Objeven molekulární dusík v mezihvězdném prostředí

Objeven molekulární dusík v mezihvězdném prostředí

FUSE-SC4_big.jpg
Americká astronomická družice FUSE (Far Ultraviolet Spectroscopic Explorer), která detekuje záření vesmírných objektů v oboru ultrafialového světla, vůbec poprvé v historii výzkumu vesmíru potvrdila přítomnost molekulárního dusíku v mezihvězdném prostředí.

Jak je všem dobře známo, zemská atmosféra obsahuje 78 % dusíku. A není žádných pochybností o tom, že tento plyn sehrál důležitou roli při vzniku života na naší planetě. Astronomové hledali dusík v mezihvězdném prostoru několik desítek let. Úspěch však slavili teprve nedávno. Dusík je pátým nejrozšířenějším prvkem ve vesmíru. "Jeho objev v molekulární podobě může přispět k pochopení chemických procesů, které probíhají v mezihvězdném prostředí. A protože hvězdy a planety vznikají rovněž v mezihvězdném prostředí, objev molekulárního dusíku může přispět také k lepšímu pochopení procesu formování planetárních soustav," prohlásil David Knauth z Physics and Astronomy Department in the Krieger School of Arts and Sciences at Johns Hopkins University.

Pátrání po dusíku v mezihvězdném prostředí zahájila již počátkem sedmdesátých let minulého století astronomická družice Copernicus. Objev se podařil až družici FUSE, která byla vybavena 10 000krát citlivějšími detektory než družice Copernicus. (Družice Copernicus byla vypuštěna 21. 8. 1972. Na její palubě se nacházel dalekohled o průměru 0,85 m pro oblast UV záření a 3 rentgenové dalekohledy. Fungovala do února 1981, tj. 9,5 roku.)

Astronomická družice FUSE byla vypuštěna 24. 6. 1999 pomocí nosné rakety Delta II za účelem hledání odpovědí na některé základní otázky vzniku a vývoje vesmíru: Jaké podmínky panovaly ve vesmíru krátce po jeho vzniku? Jaké vlastnosti měla mezihvězdná oblaka, z nichž vznikaly hvězdy a planetární systémy? Jaké chemické prvky jsou rozptýleny v naší Galaxii? Hlavním cílem družice je studium chemického složení mezihvězdných a mezigalaktických oblaků plynu, okolí horkých hvězd, pozůstatků po supernovách, aktivních jader galaxií a kvasarů apod. Družice je vybavena 4 samostatnými dalekohledy o průměru 0,35 m, které "dopravují" ultrafialové záření na mřížku spektrografu s vysokým rozlišením.

Vývoj družice FUSE probíhal od roku 1994 pod vedením pracovníků Johns Hopkins University ve spolupráci s University of Colorado at Boulder, University of California at Berkeley, Canadian Space Agency (CSA) a French Space Agency (CNES).

Zdroj: spacedaily.com




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »