Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Objevena nejhustější galaxie v blízkém vesmíru

Objevena nejhustější galaxie v blízkém vesmíru

Poloha galaxie M60-UCD1  Autor: X-ray: NASA/CXC/MSU/J.Strader et al, Optical: NASA/STScI
Poloha galaxie M60-UCD1
Autor: X-ray: NASA/CXC/MSU/J.Strader et al, Optical: NASA/STScI
Astronomové pravděpodobně objevili nejhustější galaxii v blízké části vesmíru. Tento neobvyklý a velmi hustý objekt s nadprůměrným počtem hvězd poskytuje astronomům indicie, jakou měla galaxie netušenou minulost a jak zapadla do řetězce galaktického vývoje.

Galaxie pojmenovaná M60-UCD1 patří k typu „ultra-kompaktních trpasličích galaxií“. Byla objevena pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST (NASA) a následná pozorování byla uskutečněna pomocí další velké kosmické observatoře NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a některých pozemních optických dalekohledů.

Pozorování uskutečněná pomocí dalekohledů observatoře W. M. Keck Observatory na vrcholu Mauna Kea (Havajské ostrovy) ji charakterizují jako nejsvítivější známou galaxii tohoto typu, a také jednu z nejhmotnějších – její hmotnost se odhaduje na 200 miliónů hmotností Slunce.

Co dělá galaxii M60-UCD1 tak pozoruhodnou, je skutečnost, že přibližně polovina její hmotnosti se nachází uvnitř poloměru pouhých 80 světelných roků. Díky tomu je zde hustota hvězd asi 15 000krát vyšší než uvnitř naší Galaxie, v místě, kde se nachází Sluneční soustava. V galaxii M60-UCD1 tak jsou hvězdy 25krát blíže k sobě než v okolí Slunce.

„Cestování od jedné hvězdy ke druhé bude v galaxii M60-UCD1 mnohem snadnější než v naší Galaxii,“ říká Jay Strader (Michigan State University, Lansing), hlavní autor článku popisujícího tento objev. „Avšak při využití současných pozemských technologií by to i tak trvalo stovky let.“

Dalekohled Multiple Mirror Telescope v Arizoně s objektivem o průměru 6,5 m byl použit ke studiu množství chemických prvků těžších než vodík a hélium ve hvězdách, které tvoří galaxii M60-UCD1. Zjištěné hodnoty jsou velmi podobné složení Slunce.

„Hojnost těžkých prvků v této galaxii vytváří vhodné podmínky pro vznik planet, a případně i pro vznik života,“ dodává spoluautor studie Anil Seth (University of Utah).

Dalším zajímavým aspektem galaxie M60-UCD1 je skutečnost, že astronomická družice Chandra X-ray Observatory odhalila v jádru galaxie jasné zdroje rentgenového záření. Jedním z možných vysvětlení je přítomnost obří černé díry o hmotnosti 10 miliónů Sluncí (hmotnost černé díry v naší Galaxii se odhaduje na 4 milióny Sluncí).

Astronomové se pokoušeli určit, jestli se galaxie M60-UCD1 a další mimořádně kompaktní trpasličí galaxie zrodily buď jako přehuštěné kulové hvězdokupy nebo zda se jedná o galaxie, které jsou menší, protože ztratily část hvězd. Velké černé díry nebyly v kulových hvězdokupách objeveny, takže pokud zdroje rentgenového záření vznikají zásluhou hmotných černých děr, s největší pravděpodobností tyto hvězdné ostrovy vznikly v důsledku kolize dvou či více blízkých galaxií. Výsledná hmotnost galaxie a množství těžších prvků (ve shodě se Sluncem) vede k představě, že galaxie M60-UCD1 je pozůstatkem mnohem větší galaxie.

„Domníváme se, že téměř všechny hvězdy z okrajových oblastí galaxie M60-UCD1 byly kdysi odtrženy pryč mnohem větší galaxií,“ doplňuje spoluautor objevu Duncan Forbes (Swinburne University, Austrálie). „Díky tomu zůstalo pouze původní jádro bývalé galaxie a poněkud přerostlá černá díra v jeho středu.“

Pokud tento proces „krádeže“ skutečně nastal, pak lze předpokládat, že původní hmotnost galaxie byla 50krát až 200krát vyšší než současný stav. Z toho vyplývá, že poměr hmotnosti přítomné černé díry vůči původní hmotnosti galaxie je spíše podobný situaci v naší Galaxii i ve většině ostatních známých galaxií. Je rovněž pravděpodobné, že tato ztráta hmoty nastala již dávno a že galaxie M60-UCD1 setrvává na současné velikosti již několik miliard roků. Astronomové odhadují, že stáří galaxie M60-UCD1 je přibližně 10 miliard roků.

Hustota hvězd v galaxii je tak vysoká, že astronomové neočekávají objev vlivu skryté hmoty na pohyb hvězd. Nicméně se předpokládá, že takovéto galaxie pravděpodobně určité množství skryté hmoty obsahují. Pokud tomu tak je, pak jsou velmi důležité pro uskutečnění srovnávacích počítačových simulací vzniku galaxií, z nichž vyplývá větší počet shluků skryté hmoty, než je doposud pozorováno.

Galaxie M60-UCD1 se nachází poblíž velmi hmotné eliptické galaxie NGC 4649 (rovněž označované jako M 60 – viz úvodní fotografie), která je od Země vzdálená 60 miliónů světelných roků.

Zdroj: chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »