Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Objevena trpasličí galaxie ze skryté hmoty?

Objevena trpasličí galaxie ze skryté hmoty?

Vzdálená trpasličí galaxie zobrazená díky gravitační čočce
Vzdálená trpasličí galaxie zobrazená díky gravitační čočce
Vědci již dlouhou dobu zápasí s detekcí mimořádně slabých trpasličích galaxií kroužících kolem naší Galaxie. A tak byli překvapeni, když 18. ledna 2012 oznámil tým astronomů objev trpasličí galaxie ve vzdálenosti zhruba 10 miliard světelných roků. K pozorování použili dalekohled Keck II s objektivem o průměru 10 m (Mauna Kea, Havajské ostrovy) vybavený systémem adaptivní optiky.

Trpasličí galaxii objevila Simona Vegetti se svými spolupracovníky. Jedná se o satelitní galaxii, která krouží kolem eliptické galaxie nacházející se ve vzdálenosti přibližně 10 miliard světelných roků od Země. Vědecký tým ji objevil na základě studia velmi hmotné eliptické galaxie JVAS B1938+666, působící jako gravitační čočka na světlo přicházející z velmi vzdálené galaxie, nacházející se přesně ve směru za eliptickou galaxií. Jejich objev byl publikován 18. 1. 2012 v online vydání časopisu Nature.

Podobně jako u všech supermasivních eliptických galaxií, i gravitace objektu JVAS B1938+666 může odklánět světlo, které jím prochází. Často je světlo vzdálené galaxie deformováno do podoby oblouků kolem tzv. "čočkující" galaxie, někdy vytvoří i tzv. Einsteinův prstenec. Rozměry, tvar a jasnost Einsteinova prstence závisí na rozložení hmoty v celém rozsahu čočkující galaxie nacházející se v popředí.

Simona Vegetti se svým týmem získala mimořádně ostrý snímek galaxie JVAS B1938+666 v oboru blízkého infračerveného záření pomocí velkého dalekohledu Keck II vybaveného systémem adaptivní optiky, která dovede korigovat negativní vliv turbulencí v zemské atmosféře na kvalitu obrazu a umožní pořídit úžasně kvalitní a ostré fotografie. Díky těmto informacím vědci určili rozložení hmoty v galaxii JVAS B1938+666, stejně tak i tvar a jasnost vzdálené galaxie.

Vědci použili propracovanou numerickou metodu k vytvoření modelu rozložení hmoty čočkující galaxie, stejně tak i ke zmapování jakýchkoliv přebytků hmoty, které nemohou být započítány do hmotnosti galaxie. To, co zjistili, byl přebytek hmoty v blízkosti Einsteinova prstence, který přisoudili přítomnosti satelitní trpasličí galaxii. Astronomové rovněž využili odlišný analytický model k ověření přítomnosti nadbytečné hmoty. Zjistili, že přítomnost satelitní galaxie je skutečně nutná k vysvětlení získaných dat.

"Objev satelitní galaxie je vzrušující událostí, neboť byla detekována na základě zjištěného přebytku hmoty navzdory její nízké hmotnosti," vysvětluje v publikovaném článku Robert Schnidt z centra pro astronomii na univerzitě v Heidelbergu. "Otázka přirozeně zní, zda by satelitní galaxie nemohla být pozorována přímo, spíše než v důsledku gravitačního vlivu na tvar vzdáleného objektu. Vzhledem k současnému přístrojovému vybavení astronomů odpověď zní: ne. Objekt je prostě příliš vzdálený na to, abychom jej mohli zobrazit přímo. Avšak dobrá zpráva je, že je velmi pravděpodobné objevení těchto doposud nepolapitelných objektů v okolí vzdálených čočkujících galaxií i bez znalosti, kam se máme dívat."

Podle poznatků astronomů se galaxie formovaly před miliardami roků v důsledku slučování menších galaxií. Takže se očekává, že by zde mělo být množství malých trpasličích galaxií hemžících se i kolem té naší Galaxie. Bohužel, bylo pozorováno velmi málo z těchto drobných pozůstatků z dávné doby, což vedlo astronomy k závěru, že většina z nich musela mít velmi málo hvězd nebo možná mohou být složeny téměř výhradně ze skryté hmoty.

Vědci předpokládají, že přítomnost skryté hmoty může vysvětlit pozorování, která naznačují, že ve vesmíru je mnohem více skryté hmoty, než můžeme pozorovat. Avšak protože částice, které tvoří skrytou hmotu, nepohlcují ani nevyzařují světlo, není možné je detekovat a identifikovat (představují zhruba 25 % hmoty vesmíru). Počítačové simulace napovídají, že naše Galaxie by měla mít asi 10 000 satelitních trpasličích galaxií, avšak zatím jich bylo pozorováno pouhých 30.

"To by mohlo znamenat, že většina satelitních galaxií je složena ze skryté hmoty, což z nich dělá nepolapitelné objekty, a nebo může být problém s tím, že špatně chápeme proces vzniku galaxií," dodává Simona Vegetti.

Uprostřed obrázku v úvodu článku je velmi hmotná červená galaxie, vzdálená od nás 9,8 miliardy světelných roků od Země, která působí podobně jako obrovské zvětšovací sklo, ohýbající světlo mnohem vzdálenější galaxie. Výsledkem je nápadný Einsteinův prstenec zobrazující vzdálenější galaxii. Rozborem parametrů snímku bylo zjištěno, že hmotnost temné galaxie se rovná 200 miliónům hmotnosti Slunce, což odpovídá předpokládané hmotnosti satelitních galaxií naší Galaxie (Mléčné dráhy), avšak vzdálené 9,8 miliardy světelných roků.

Credit: D. Lagattuta/W. M. Keck Observatory.

Zdroj: keckobservatory.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »